Významné ocenění získal Tláskal za výsledky z minulých let, například za zkoumání významu hub a bakterií v procesu rozkladu tlejícího dřeva.
„Měl jsem velkou radost, když jsem se dozvěděl, že to nezůstalo jen u nominace. Trochu mě ale mrzí, že nemohu úspěch oslavit s těmi, kteří mě na cenu navrhli. Až se ale vrátím z Nizozemska, snad k tomu bude příležitost,“ je přesvědčený 33letý odborník, který nyní působí v kolektivu špičkových vědců při postdoktorandské stáži na Radboud University v nizozemském Nijmegenu.
Dostal se tak do přírodních pralesovitých rezervací po celém Česku, mimo jiné i do Žofínského pralesa v Novohradských horách, které jsou bezzásahovými zónami. Pro biology je takové prostředí perfektním místem pro výzkum. A právě zde se zaměřil na fungování a přežívání hub a bakterií na dřevu.
Vojtěch Tláskal (33 let)Narodil se v roce 1991 v Hradci Králové, kde také absolvoval gymnázium. Dále studoval mikrobiologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde získal doktorát. Mezi lety 2012 a 2021 pracoval v Mikrobiologickém ústavu AV ČR. Od roku 2021 působí v Ústavu půdní biologie a biogeochemie v Biologickém centru AV ČR v Českých Budějovicích. Ve svém vědeckém životě se zabývá životem mikroorganismů v různém prostředí a vlivem jejich působení na proměnu klimatu. Společně se ženou Petrou vychovávají dvě děti. |
„Když tyto mikroorganismy v lese narazí na odumřelý strom, můžeme si ho představit jako obrovskou masu uhlíku, který je kvůli době rozkladu dřeva těžko dostupný. Houby ale tuto práci zvládají a bakterie navíc dokážou ve dřevu vázat dusík, jenž mikroorganismy potřebují, a tím tak substrát obohatí,“ popisuje základ svého výzkumu.
Odumřelé dřevo je i tak podle něho spíše bitevní pole, kde se válčí o každý kus uhlíku či dusíku.
„Kdo si ho uzme více, ten vyhraje. Houby si například tvoří vlastní bariéry, aby se k nim nedostaly jiné houby. Obecně se však dá říci, že obě skupiny mikroorganismů mají mezi sebou spoustu interakcí. Často bakterie pomáhají houbám s odbouráváním odpadních látek, takže tam mají i nějaké společníky,“ líčí Tláskal život mikroorganismů v nehostinném prostředí.
A právě v něm se mu podařilo popsat zcela nový druh bakterie rodu Sodalis, který je globálně rozšířený a žije právě ve dřevě.
„Její nejbližší příbuzní jsou však symbionti hmyzu, žijí tedy v jejich tělech. Tím se trochu dotýkáme evoluce. Tak, jak se některý hmyz v půdě vyvíjí, přizpůsobily se i bakterie. Tito symbionti mohou mít do budoucna i medicínské využití, protože tyto bakterie jsou i v mouchách tse-tse přenášejících spavou nemoc,“ naznačuje důležitost objevu.
Za daleko závažnější však označuje poodhalení souvislostí týkající se koloběhu uhlíku v lese. Rozklad dřeva i listový opad je v této oblasti významným článkem.
Letní seriál – ocenění vědciVe čtyřdílném seriálu představíme vědce, kteří působí na jihu Čech a letos získali Prémii Otto Wichterleho pro mladé vědce do 35 let za rok 2024, kterou uděluje AV ČR. |
„Během rozkladu může vznikat i metan, který je pro tok uhlíku zásadní. Je to ovšem také skleníkový plyn, který v tomto případě produkují bakterie. Právě to mě navedlo na zkoumání vlivu bakterií na vytváření i odbourávání skleníkových plynů,“ vysvětluje.
Ty pak podle něho mají mít stěžejní vliv na podobu globálního klimatu, a to platí zejména pro mikroorganismy žijící v oceánu.
„Žije tam opravdu velké množství bakterií, které dokážou pojmout oxid uhličitý, což lidstvu významně pomáhá,“ říká Tláskal. „Pokračující změna klimatu je však primárně způsobená lidskou činností, na což existují i vědecké důkazy,“ dodává obratem.
V současnosti se královéhradecký rodák zaměřuje společně s českobudějovickými kolegy na výzkum bakterií v rakouských slaných jezerech.
„Odesíláme vzorky na sekvenování do USA, kde máme možnost využít státní infrastrukturu na generování genetických sekvenčních dat. Máme totiž důkaz, že v těchto jezerech žijí bakterie rozkládající metan. A co víc, dost možná tímto výzkumem objevy nových druhů bakterií neskončí,“ doufá oceněný vědec.