V Netolicích na Prachaticku a v blízkém okolí není snad jediná akce, ať už sportovní, společenská, či zábavní pro děti, na které by chyběl. Netolickým už asi došlo, o kom je řeč.

I pro ostatní doplníme, že jde o amatérského nadšeného fotografa Ivana Janotu. „Vyučený nejsem a ani se sám nepovažuju za žádného velkého fotografa. Jednoduše mě focení baví,“ podotýká 58letý muž.

K focení se dostal jako dítě. Janotův táta mu dal jako dárek za vysvědčení v první třídě malý bakelitový foťáček na svitkový film. A tím začal netolický fotograf objevovat svět okolo sebe skrze hledáček. O pár desítek let poté spoustě párů zvěčnil i jejich velký svatební den, ale dnes už veselky nefotí. Se svou ženou s tím už přestali.

„Přece jen je to velká zodpovědnost a hlavně je s tím hodně práce, na kterou potřebujete čas,“ dobře si uvědomuje. Co ho však baví pořád, to je příroda.

7 fotografií

Obdivuje ji v každém ročním období a nedá dopustit na nedalekou Netolickou oboru. Bývalá rožmberská obora ze 16. století je dodnes příkladem unikátně zachovalé historické jihočeské krajiny s řadou starodávných rybníků. Svůj lovecký zámeček si tam začal stavět i regent Jakub Krčín z Jelčan.

„Teď jsem si dokonce pořídil i dron a hodně mě to chytlo, to se přiznám. Učím se s ním létat, fotit a natáčet. Nad Netolicemi je opravdu složité a kvůli předpisům i nemožné létat, tak chodím spíše do obory a fotím přírodu z výšky. Je tam nádherně. V zimě, když napadne hodně sněhu, nebo i v létě. Mám rád staré stromy a pořád v oboře hledám nová místa, která bych vyfotil nebo natočil,“ zamýšlí se Janota.

Ten kromě focení nedávno našel zálibu i v točení krátkých snímků nejen z Netolic. Ač není tím, kdo by rád někde sám sebe prezentoval a „cpal“ se příliš do popředí, tak nyní místní nestor přece jen chystá svou výstavu velkoformátových fotek.

„Jsem spíš ten typ, který sleduje dění zpovzdálí. Ale přemluvili mě,“ hlásí s úsměvem. Čeká ho tak ta dost možná nejtěžší část fotografovy práce, a to výběr fotek. „Mám jich tisíce a opravdu neumím vybrat jen několik. Tohle mi moc nejde,“ přiznává.

Přispívá do kroniky města

Za léta strávená nejprve ve fotokomorách při vyvolávání filmů a pak po prosezených hodinách před počítačem při upravování snímků má ve svých archivech spousty fotografií. Řadu z nich teď ve spolupráci s netolickým Muzeem JUDr. O. Kudrny převádí do internetové fotogalerie. Tam se už tedy může najít spousta místních.

„Je pěkné vidět, že se vaše práce někomu líbí. To znáte asi také, když fotíte pro noviny. Lidé mě zastavují, chtějí vyfotit a pak ty fotky posílat a podobně,“ povídá Janota při posezení v českobudějovických Masných krámech.

„Také mě na vytváření fotogalerie pro muzeum baví to, že akce a děti na nich, které jsem kdysi fotil, na ty samé události dnes chodí také a už tam vodí i svoje děti,“ zamýšlí se. Janota je zároveň důležitou součástí fotografické kroniky Netolic, která má vznikat.

I když sám je rodákem z nedalekého Sedlce, a jak o sobě říká, už téměř čtyřicetiletou netolickou naplaveninou, město zná dokonale. Má tam snad prošlapaný každý metr. Platí to i na nedalekém zámku Kratochvíle, kde také často fotí. Baví ho, když se dostane také do míst, kam se běžný návštěvník nemá šanci podívat.

„Nebo také kvůli dobrému záběru vlezu tam, kam by to normálního člověka asi ani nenapadlo,“ míní. „Občas krásně zamrzne výpust z rybníka Mnich a tam se musí dolů po provaze. Lezou tam jen děti a pak já, starej blázen s foťákem,“ směje se.

Janota pracuje jako vedoucí technické obsluhy výroby v jednom ze strojírenských závodů přímo v Netolicích. Když má volno a je zrovna hezké počasí, být doma a třeba jen tak nic nedělat, to příliš neumí.

„Vezmu foťák, sednu ráno do auta, jezdím a fotím,“ přibližuje. A když třeba není na focení to správné počasí a žádná akce se v Netolicích nebo okolí nepořádá, zavře se do dílny a rád kutí. „Baví mě práce se dřevem a pořád se v něčem vrtám. Takže si domů dělám nábytek a tak podobně. Třeba stoly ze starých fošen, na tom si dám záležet,“ uzavírá Janota.