Sedí na židličce ve stínu a před sebou má výhled na vilu z roku 1932 a její velkou letní terasu. „Je to nádhera, co říkáte? Takový malý budějovický Tugendhat,“ netají se nadšením nový majitel Zátkovy vily v centru Českých Budějovic. Stal se jím 67letý senátor, skladatel, podnikatel a jihočeský patriot Ladislav Faktor. Honosný dům rodiny bývalého průmyslníka koupil od společnosti Zepter, která vilu vlastnila tři desetiletí. Tak dlouho sem lidé nesměli, což se však změní.

O vilu jste usiloval už v devadesátých letech, ale to nevyšlo. Až nyní. Po celou dobu vám to nedalo spát?
Ne, to vůbec. Teď to byla zase naprostá náhoda. Dozvěděl jsem se, že společnost Zepter ji po třiceti letech chce prodat. Jinak jsem ji už dávno pustil z hlavy, protože mezi tím jsme koupili dům v ulici U Tří lvů a ten je také skvělý.

Byla hlavním důvodem ke koupi této památky její celková záchrana a to, že zase předáte něco dalším generacím?
Dá se to říci i tak. Aby to nekoupil někdo jiný a neudělal z toho bůhví co. Takovou vilu má podle mého vlastnit privátní osoba, která má vztah k Českým Budějovicím.

8 fotografií

A to vy jste?
Jasně, že ano. Já jsem tady i na jihu Čech vrostlý, zakořeněný. V Budějovicích jsem se narodil, žiju tu a neplánuji se už nikam jinam stěhovat.

Co nyní s vilou plánujete udělat?
Chci, aby sem zase chodili lidé. Aby zase dělala radost. I ta obrovská a krásná zahrada. Celé spodní patro bylo reprezentační pro rodinu Zátků, tam se konaly různé společenské akce. Ve dvou zbývajících patrech byl byt. Chci vile navrátit původní filozofii z třicátých let. Už tři týdny sháníme po všech známých podklady, co tu všechno bylo před válkou. Je to velice těžké, třeba nemáme ani jednu fotku původních interiérů.

Možná je to ještě předčasné, ale kdy byste chtěl opravu vily dokončit a otevřít ji pro návštěvníky?
Myslím si, že to bude trvat minimálně tři roky. Pokud se budu snažit pokoje vybavit alespoň replikami tehdejšího nábytku a vybavení, v lepším případě i originály, tak to budeme shánět obtížně. Navíc se chci vrátit k původní dispozici vily, protože máme tehdejší stavební plány z roku 1932.

Co to tedy obnáší?
Asi čtyřicet let v tomto domě fungovala školka pro děti. Ta vila byla pro tyto účely přestavená. Budu se snažit některé místnosti zase spojit a podobně. Už teď o víkendu jsme například bourali jednu z nepůvodních zdí.

Lidé vás znají i jako dlouholetého majitele chaty a rozhledny na Kleti, které jste nechal opravit. Dá se o vás říci, že jste jihočeský filantrop?
Možná ano, znaky filantropie to moje počíná rozhodně má. (směje se)

Je vidět, že vás podobné věci baví.
Pochopitelně. Každého baví spravit nějakou zničenou či chátrající věc a dát jí její původní lesk. Myslím si, že historie Zátkovy vily, ačkoliv je to jen devadesát let starý dům, si zaslouží opečovávat. A také ji zpřístupnit lidem, protože teď se sem třicet let nikdo nedostal. Byl bych rád, aby zahrada, která k vile patří a je nádherná, byla přístupnější a konaly se tu v létě různé akce pro veřejnost.

Vraťme se ještě ke Kleti. Jak hodnotíte po letech váš tehdejší záměr s koupí horské chaty, z níž se stal postupem času jihočeský turistický fenomén?
Mám z toho hroznou radost. První léta byla krušná, protože rekonstrukce celé Kleti byla hrozně drahá. Než jsme vše vypiplali tak, aby to bezvadně fungovalo, tak to trvalo hodně let. Od té doby mám z Kletě jen potěšení, ale nejdřív mě to štvalo.

Měl jste ještě ambicióznější plány. Vybudovat na Kleti lyžařský areál. Z toho sešlo. Proč?
To mi zarazili místní úředníci, kteří byli absolutně proti. Tehdy jsme měli hotové i studie proveditelnosti sjezdovky na Kleti. Možná v tom jejich zákazu byl i tak trošku Boží prst, protože dneska už v zimě skoro žádný sníh není. Takže jsem měl při vší smůle vlastně štěstí.

Máte v hlavě další projekt, co byste chtěl zachránit?
Ono to asi vypadá, že jsem trošku blázen, ale Zátkova vila je přeci jen velký projekt na hodně roků dopředu. A mně už je taky dost let, takže nejsem až zase tak naivní, každý stárneme. Opravu a oživení vily bych ale chtěl dotáhnout do konce. Ale já jsem v tomhle opravdu šílenec, takže do všeho jdu po hlavě a je tedy možné, že mě zase ještě něco chytne.

Co by vám udělalo největší radost v souvislosti s obnovou vily?
To, že bude normálně fungovat. Tedy, že sem budou chodit lidé, zaplatí vstupné a budou mít z toho radost, stejně jako ji mám já. Nemám strach, že by se to nepodařilo.