Jako šestnáctiletý podporoval dle dochovaného policejního záznamu pochod násilně ostříhaných „mániček“ v prostoru Staroměstského náměstí. Vyzýval je k potlesku a projevoval sympatie výkřiky. Po zadržení veřejnou bezpečností strávil deset následujících dní ve vyšetřovací vazbě.

Podle advokáta Lubomíra Müllera, jenž ho zastupuje, tím budějovický krajský soud napravil rozhodnutí místní České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ). Ta mu totiž příplatek neuznala. Rehabilitace se úspěšně dožadovali dva z celkem 14 odsouzených až k několikaměsíčnímu vězení, mimo Turka ještě o dva roky starší Martin Maryška.

Pro dnes pětasedmdesátiletého Miloše Turka jde o nápravu protiprávního stavu, ovšem výše příspěvku k důchodu bude symbolická. Podobně jako pro Maryšku, kterému však pražská správa příplatek uznala hned po soudní rehabilitaci. Právě odmítnutí vyplacení příspěvku místní pobočkou napadl Turek žalobou u budějovického soudu.

Zástupkyně jihočeské správy podle Müllera dokonce u soudu tvrdila, že rozhodnutí pražské sociální správy je chybné a zpochybňovala celou rehabilitaci takzvaných mániček.

„Věc je třeba v plném rozsahu vyhodnotit jako nápravu protiprávního stavu,“ zdůvodnila 30. září rozhodnutí o nároku na příplatek soudkyně Tereza Kučerová. Konkretní výši příplatku ani případné odškodné však nezmínila.

Kuriózní popis prohřešků

Celou kauzu počínající v srpnu před 58 lety popsal server Advokátní deník. Vyvolala ji akce ministerstva vnitra nazvaná Vlasatci. Při ní nejprve policisté pochytali a nechali ostříhat desítky dlouhovlasých mladíků, kteří se scházeli u Národního muzea. Po zhruba měsíci podnikli ostříhaní protestní akci.

Tři desítky z nich pochodovaly od Staroměstského náměstí za skandování hesel jako „Vraťte nám naše vlasy“ nebo „Pryč s holiči!“ Část z nich pak stanula před soudem za výtržnictví. Loni podal ministr spravedlnosti Pavel Blažek na popud Turka a Maryšky zastoupených Müllerem proti rozsudku stížnost pro porušení zákona.

Nejvyšší soud v Brně ho nakonec zrušil a potvrdil jejich rehabilitaci. Ze seznamu tehdejších zadržených, který vede Ústav pro studium totalitních režimů, vyplývá i popis jejich místy až kuriózních prohřešků.

Například u Milana Maryšky si vyšetřovatelé poznamenali: „Už jeho pochodování kolem pomníku M. J. Husa lze posuzovat za daných okolností přinejmenším za hrubou neslušnost.“