„Lidé z nakladatelství Motto se mě ptali, jestli nevím o někom, kdo by napsal Za tichem po Šumavě. Jedno jméno jsem jim doporučil a rovnou jim řekl, že by mě bavilo si takovou knížku sepsat o Novohradských horách. Tak jsme se domluvili,“ popisuje spisovatel.
„Knížka ukazuje některá docela utajená místa. Z mého pohledu je tam asi nejlepší příběh Kropšláku – Mýtin, protože se povedlo najít paní, která to tam po válce dosidlovala. Přináší unikátní svědectví o životě v obci, kterou krátce předtím opustili původní obyvatelé,“ cení si Štifter povídání pamětnice Marie Furišové. Ta sice už dnes ve svých 93 letech žije na jižní Moravě, ale na tehdejší vesnici si ještě pamatuje.
Dnes už byste nedaleko Horní Stropnice mezi lesy a poli namísto Kropšláku našli jen kapli. A takových míst je v kopcovité krajině blízko rakouských hranic mnohem více. Mnozí jí říkají zapomenutý kraj. Případně také Prodloužená Šumava nebo Šumava bez lidí.
Region skrývá nespočet příběhů, ten z Mýtin je jeden z nich. „Novohradské hory, zejména jejich podhůří, jsou krajem mých předků. Kdykoliv se tam vracíme, mám pocit, že jedeme domů. Naši předci odpočívají na zrušených hřbitovech Trhových Svinů, Kaplice nebo Cetvin,“ líčí Jan Štifter v úvodu knihy.
„Tady u nás je pořád ještě možné putovat celý den a nenarazit na otevřený kiosek. S lidmi se tu někde ještě pořád nepočítá. Chtěl bych proto čtenáře chytit za ruku a taky trochu za srdce, chci jim ukázat, kde to mám rád,“ přibližuje.
V jedné části se spisovatel věnuje i místu, kde u Pohoří na Šumavě stávala ves Paulina. Dnes se lokalitě v hustém lese říká Pavlína. V roce 1780 tu Jan Nepomuk Buquoy založil sklárnu, která dostala jméno podle jeho neteři Paulině. Dodnes se však zřejmě nedochovala žádná fotografie zaniklé osady.
Jan Štifter se tak vrátil do míst, jež zasadil do svého dřívějšího povídkového souboru Světlo z Pauliny, kde je hlavní hrdinkou Lucie Strauss, která zde žila.
„Jeden spolek z Rakouska dokonce plánuje, že by v okolí Pohoří znovu vystavěl a z rozvalin znovu vzkřísil bývalé kaple. Stát by mohla i na Paulině,“ naznačil. Dodal, že ho těší, že už potkal několik lidí, co s knihou chodí po popsaných místech a objevují je stejně jako kdysi on.
