Po úspěšném románu Zloději zelených koní od Jihočecha Jiřího Hájíčka se tak ke čtenářům dostává další titul inspirovaný komerčním využíváním životního prostředí. Kniha vyšla v nakladatelství Paseka.
Málokdo by hledal za románem drobnou usměvavou ženu, která pracuje ve státní instituci zabývající se ochranou životního prostředí. Přechodné období je její prvotina, rozvíjí další příběh vztahující se ke společnosti a přírodě.
„Rozhodně jsem nechtěla, aby knížka vyzněla jako ekologická agitka, a ani se nepovažuji za nějakou aktivistku. Chápu různý životní styl a různé životní potřeby lidí,“ říká Veronika Bálková.
Co vás inspirovalo k napsání knížky?
Je to moje první kniha, kterou jsem poslala do nakladatelství, i když jsem měla nějaké literární pokusy už v minulosti. Začala jsem ji psát za pandemie covidu, kdy bylo víc volného času. V novinách jsem si tehdy přečetla, že byl opět někde otrávený orel mořský. To mě rozčílilo a řekla jsem si, že by to mohl být odrazový můstek pro literární příběh. Uvědomila jsem si, že se případ odehrává v nějaké malé obci, kde se s ním místní lidé musí naučit sžít, což může přinést do místní komunity neklid. Nakonec jsem to celé vedla ale spíš k individuálnímu příběhu.
Nakladatelství Paseka je celkem prestižní. Jak přijali rukopis?
Po jeho zaslání se mi ozvala odpovědná redaktorka, že se jí líbí, což mi udělalo velkou radost. Text jsme ještě drobně upravovaly. Spolupráce s Pasekou je výborná.
Profesně se zabýváte ochranou životního prostředí. Je to i váš životní motiv?
Přírodu jsem měla odmalička ráda. Chodím často do lesa a ve volnu se snažím pracovat venku. Víkendy a letní prázdniny trávíme mimo město, i když bych úplně na venkově žít nemohla. Hlavně v zimě je pro mě venkov trochu smutný a město by mi chybělo. Jinak žiju podle svého, nejím maso, jezdím všude na kole, ale nejsem v takovém stylu militantní a nikomu ho nevnucuji.
Myslím hlavně profesi ve vztahu k příběhu otravy orlů. Jak vypadají vyšetřování těchto případů?
Osobně se tím nezabývám, ale je zjištěné, že orli se otráví jedem karbofuran, který se dříve běžně používal a ještě ho mají někteří lidé uschovaný. Dokonce se spekuluje o tom, že se s ním obchoduje.
Motiv jeho použití, který rozebíráte i v knize, není namířený přímo na otravy těchto chráněných živočichů. Kde tedy je?
Použití jedu míří k majitelům rybníků, kterým škodí vydry, nebo k zemědělcům a myslivcům. Ti cílí na škodnou. Určitě není cílem travičů přímo orel nebo jiný chráněný pták. Obětí se může nechtěně stát i domácí zvíře, třeba pes. Karbofuran je nebezpečný i pro člověka.
Jde tedy o nezodpovědnost travičů a lhostejnost jejich okolí, kdy je společnost kvůli konzumnímu stylu až bezohledná? Má titul Přechodné období něco společného s mírným optimismem, že takový stav je jen dočasný?
V tomto směru velká optimistka nejsem. Lidi ochrana životního prostředí zajímá hlavně v jejich intimním prostoru. V okolí, ve vlastní vsi, jako péče o konkrétní místo. Tam dokážou bojovat o každý strom. Mediálně atraktivní otrava orla je také šokuje. Odsuzují to, že někdo dokáže být tak bezohledný, necitlivý nebo vůbec nedomýšlí důsledky své činnosti. Ale co se týče zmíněného konzumního životního stylu, ten se stal standardem a určitě jen tak nezmizí.
Není lhostejnost lidí podporovaná tím, že naše zákony jsou na ochranu životního prostředí krátké? Pokud vím, byl na jihu Čech odsouzený pouze jeden travič orla z desítek případů. Skoro beztrestně pokračují v ničení přírody nelegální kopáči vltavínů. Co vy na to jako právnička?
Já si nemyslím, že máme špatné zákony. Kriminalita ve volné krajině se vždycky těžko prokazuje. Také v knížce naznačuji, že v malých obcích, kde každý každého zná, se těžko hledají svědci, obvodní policisté nemají na takové vyšetřování kapacitu. Bez důkazů nelze nikoho uznat vinným a potrestat. Pokud vím, tak za otravy chráněných druhů ptáků zatím byli odsouzeni dva pachatelé, jeden případ se odehrál na jihu Čech, na Strakonicku. U kopáčů vltavínů už nějaké rozsudky také padly. Aktuálně nastal problém, protože Česká inspekce životního prostředí přišla o možnost stanovit kopáčům zákaz činnosti. Při jeho porušení je mohl soud potrestat za maření výkonu rozhodnutí. Nyní se bude muset praxe nově nastavit.
Váš manžel pochází ze Slovenska, to znamená, že určitě sledujete i ochranu životního prostředí v této zemi. Je v něčem lepší?
Na Slovensku mají oddělení enviropolicie, to jsou speciální útvary, které se věnují výhradně kriminalitě na úseku ochrany životního prostředí. To je inspirativní systém. Ale po nástupu nové vlády panují obavy o zachování tohoto modelu.
Ještě k vašemu životu ve městě. Tady na jihu Čech bojujeme s přemnoženými holuby nebo havrany. Co s tím?
Myslím si, že bychom se měli s těmito druhy naučit žít a být rádi, že je tu s námi někdo další. Stále víc živočichů si hledá místo ve městech. V Českých Budějovicích je třeba vidět i dost zajíců. Některá zvířata jsou náročnější, třeba havrani. Byly také stížnosti na sovy, na kalouse. Obyvatelé si stěžovali, že jejich mláďata vydávají kvílivé zvuky, že je to v noci ruší. Osobně si myslím, že bychom to mohli spíš využít k propagaci města, že tu jsou s námi rádi i další spolubydlící.