Spolek zachraňuje tvrz v Pasovarech. Nemůže ji dostavět, jen zakonzervovat

  11:26
Spolek z Pasovar postupně zachraňuje zbytky stejnojmenné tvrze na Českokrumlovsku. Kompletně dostavět ji však nemůže. I tak shání peníze na její nutné opravy a zvelebování okolí místa, kde ještě za druhé světové války stávala menší obec.

Jdete po prašné polní cestě z obce Světlík. Z jedné strany máte krásný rozhled do údolí a na kopečky u Hořic na Šumavě, z druhé strany vás obklopují louky a přilehlé lesy.

Pak úzkou pěšinkou mezi křovinami dojdete až k místu, kde se vám otevře možná až nečekaný výhled. Před vámi stojí kamenná hranolovitá věž a další zbytky gotické tvrze či bývalé osady.

Jste v Pasovarech na Českokrumlovsku. V místě, kterému se už řadu let snaží vdechnout nový život parta přátel.

„Co je naším hlavním cílem? Tvrz zachránit,“ usmívá se jedna ze členek Spolku z Pasovar Kateřina Zlámalíková.

„Historie našeho spolku je dlouhá, začátky sahají až do devadesátých let. Od té doby tedy Pasovary, které jsme museli postupně odkoupit od původních majitelů, zachraňujeme. Pořádáme tam hudební festivaly, vybíráme příspěvky na opravy a snažíme se, aby nám to nespadlo na hlavu,“ přibližuje Zlámalíková, která jinak se svým partnerem vyrábí kožené doplňky.

Hranolovitou věž obklopují větší či menší rozvaliny původních budov obce. První zmínka o vsi Pasovary je už z roku 1278, kdy patřila vladykům z Cipína a Pasovar. Dochovaná tvrz však vznikla až ve druhé polovině čtrnáctého století.

Její název a také přilehlé vsi pochází z německého slova Passauer. Tedy Pasovan – člověk, který přišel z Pasova. Po staletí pak lidé osadu rozšiřovali o další hospodářské budovy. Vesnice měla v roce 1910 celkem 32 domů.

Fungoval tu například i velký zájezdní hostinec. Po druhé světové válce tamní a převážně němečtí obyvatelé osadu postupně opouštěli, až šla nakonec celá ves k zemi. Pokud se nyní po okolí zbytků tvrze i osady samotné projdete, můžete například najít ještě pozůstatky budov s okny, zeď hospody či se podívat do sklepení starých stovky let. V jednom z nich je nyní malé muzeum s informačními panely o Pasovarech.

„My jsme u tvrze žili rok a půl v maringotce v lese. A za tu dobu tam kamení popadalo dost, takže to chátrá velice rychle. Chce to tedy zásahy, aby nespadla celá. O to se všichni snažíme. Ani podle památkářů to není špatné místo, má svou historii. My však podle nich nesmíme Pasovary úplně dostavět. Musíme zbytky jen zakonzervovat v tomto stavu. Protože se vlastně neví, jaká byla přesná podoba,“ doplňuje Kateřinu její partner a další člen spolku Milan Brodský.

Spolek z Pasovar tak v současné době ani nemůže mít ambice ze své tvrze do budoucna vybudovat něco podobného jako například jejich kolegové v Tiché v Novohradských horách a Pasovary kompletně dostavět. Musel by se změnit postoj památkářů.

Myslí i na virtuální prohlídku

Lidé a turisté jsou tu však vítaní. I proto mají Pasovarští řadu nápadů do budoucna. Z věže by se tak mohla stát menší rozhledna a pod ní by zase měly vzniknout malé místnosti na přespání poutníků.

„Je to krásné místo, takže když se nám povede udělat prostor, kde by dva tři lidé mohli složit hlavu, pak postavit i záchody, tak to bude super. Už teď je tu docela živo, zejména o víkendu si sem lidé chodí odpočinout nebo si rozdělat oheň,“ těší Milana Brodského. Osobně by se mu líbilo, kdyby mohli lidé ze spolku Pasovary místo kompletně dostavět.

„Ale to samozřejmě není možné. Takže ze zbytků renesančního křídla paláce bychom rádi odvezli všechnu suť, chceme zachránit druhé sklepy. Bylo by hezké mít okolí tvrze čisté, pěkně uklizené, a aby když sem člověk přijde, neviděl jen ruinu,“ doplňuje další plány do budoucna.

„Mně by se líbilo, kdybychom dokázali na Pasovarech kromě dalších informačních cedulí udělat i virtuální prohlídky. Každý má dnes u sebe chytrý telefon, a kdybyste se tudy procházel, viděl byste, jak to tu dřív mohlo vypadat a vypadalo,“ přidala se Kateřina Zlámalíková.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

Autor: