Na říčce Černá kousek pod Blanskem na Českokrumlovsku najdete pět mohutných kamenných pilířů, z nichž dva vyčnívají na břehu ve vysoké trávě. Přes tři z nich vede chatrná dřevěná lávka.
K čemu však v minulosti necelý kilometr od soutoku s Malší tyto pilíře sloužily? Možná, že už ani pamětníci si nevybaví správnou odpověď. Most v pravém slova smyslu to totiž nebyl. Byly to rechle, tedy stavba či zařízení pro zachytávání plaveného polenového dřeva.
Když se řekne slovo rechle, většina si vybaví ty v Lenoře přes Teplou Vltavu. A řada lidí si také myslí, že to byl most či lávka. Je to tak?
Ne tak docela, i když pokud rechle stály v místě, kde se lidem hodilo přejít řeku, tak se jejich lávky využívaly i jako veřejná cesta. Ale jejich hlavní funkce to nebyla.
A to byla jaká?
Chytání plaveného polenového dřeva, které jste musel o něco zastavit. Dřevo se zarazilo o brlení, tedy o tyče zapíchané vedle sebe do dna řeky či potoka, jejichž horní části se opíraly o nosníky rechlí, uložené na pilířích. V Lenoře se dodnes v pochozí části lávky dochoval trám s výřezy, do nichž se tyče vkládaly. Na celé plavební trase bývalo rechlí zpravidla víc, záleželo na tom, kde bylo vhodné zřídit skladiště dřeva, odkud se prodávalo zájemcům. Jedním z velkých odběratelů palivového dřeva ze skladiště u rechlí v Blansku byl pivovar v Kaplici. U rechlí se většinou vyhazovala jen část dřeva, ostatní se propouštělo dál, neboť bylo určené pro další skladiště dále po proudu.
Protože dřevo se již dlouho neplaví, rechle ztratily svou funkci a většina z nich zanikla. Jak složité je o nich dohledat informace?
Někdy opravdu hodně. Musíme si uvědomit, že ve starých mapách je jen zřídka poznamenané, že se jedná o rechle, zákres je pro ně stejný jako pro mostky a lávky. Rechle Blansko byly až do poloviny 20. století zvány Ponholz, protože tak se jmenoval blízký lesík.
Když jsem se snažila dohledat další rechle v Česku a procházela Ústřední seznam kulturních památek ČR, pojem rechle jsem našla jen čtyřikrát (u rechlí v Plavu, v Lenoře, Českém Krumlově a u Vchynicko-tetovského kanálu). Tato zařízení jsou totiž dnes zpravidla vnímána a označována jako kryté mosty, dřevěné lávky a tak dále. Ovšem ne všechny tyto objekty sloužily jako rechle. Jedním ze znaků, který by ukazoval na rechle, může být fakt, že přes ně nevedla žádná cesta. To je případ Lenory a Blanska.
Jak se ještě kromě písemných pramenů dají najít zbytky těchto staveb?
Jedna z mála věcí, které se mohly dochovat dodnes, je úprava dna pod rechlemi kvůli aretaci spodní části tyčí brlení. Ty musely být ukotvené opravdu pevně, aby je nepodrazil tlak polen nesený proudem vody. Touto podstatnou součástí rechlí se – pokud vím – dosud nikdo nezabýval. V Blansku se pod rechlemi dochovalo dláždění lemované dvojicí trámků, mezi něž se tyče zapichovaly.
Rechle v Lenoře či v Českém Krumlově jsou zastřešené. Mělo to nějaký speciální význam?
Mnozí lidé si mohou myslet, že je to zastřešený most, ale jejich význam je jiný. Byly to na tu dobu drahé a důležité vodní stavby. Stříšky s bedněnými boky chránily rechle před vlhkostí a následným trouchnivěním. Navíc se pod nimi mohly ukládat tyče brlení, které tak byly po celý rok v suchu a instalovaly se až v době plavení. Protože se pozapomnělo, k čemu rechle sloužily, najdeme dnes v dostupné literatuře jiná vysvětlení o účelu krytých lávek, například že měly chránit dělníky před drsným počasím či sloužily k počítání vorů. To je však omyl, neboť dělníci po instalaci či vytažení tyčí brlení neměli v těchto místech nic na práci.
Kdy se na Novohradsku začalo s plavením dřeva?
Na konci 18. století z iniciativy Buquoyů, jimž patřily zdejší lesy. Ty byly těžko přístupné, a tak jediným způsobem, jak dostat dřevo polenové i dlouhé kmeny (svazované do vorů) na trh, bylo plavení po vodě. Za tímto účelem byly upravené Pohořský potok, Černá a Malše a některé jejich přítoky, a zbudované umělé nádrže jako zdroj vody používané při plavení. Zde nebylo nutné stavět umělé vodní kanály, jako to známe ze Šumavy. Buquoyové se museli postarat o všechna potřebná povolení a nesli veškeré náklady spojené s tímto podnikem, včetně stavby rechlí.
Rechle v Blansku byly větší a možná ještě hezčí, než ty v Lenoře.
K plavení dřeva asi bylo třeba zajistit velké množství lidí, že?
Ano a je bylo třeba zaplatit. Podél celé plavební trasy se pohybovali muži s bidly, kterými dřevo zachycené na břehu zase vraceli do proudu. Rovněž hlídali, aby se nerozkrádalo. Pro vyhazování dřeva, které se shromažďovalo u rechlí, bylo zapotřebí najmout spoustu dělníků, mužů i žen, aby se polena co nejrychleji vyskládala do takzvaných hrání na skladištích a mohla prosychat. To byla práce, která trvala řadu dní či dva tři týdny.
Ve vašem článku v novém časopise Památky. Jižní Čechy píšete o rechlích v Blansku na Kaplicku. Dnes jsou tu vidět pilíře vyzděné z kamenných kvádrů a dlážděné dno. Najdeme na novohradské plavební trase ještě další rechle?
Ano, rechle u Blanska se dodnes dochovaly, ale bohužel ne celé. Ještě nedávno měly také krytou lávku, která ale shořela. Podle jednoho pamětníka ji prý zapálil vandal. Je to škoda, protože ve srovnání se známými a pečlivě opravovanými rechlemi v Lenoře byly ty v Blansku větší a možná ještě hezčí, jak dokazují staré fotografie a lept od českobudějovického malíře Bulíře.
Kromě nich byly na říčce Černá jednoduché dřevěné rechle v Třebíčku u Benešova nad Černou (dříve se místu říkalo Gabriela), ty však zanikly. Na Malši se dochovaly velmi moderní železné rechle z roku 1896. Poslední rechle, které se na trase nacházely, bývaly před Budějovicemi nad takzvaným Špitálským jezem u velkého buquoyského skladiště dřeva.
Co vás na rechlích tolik zaujalo?
Téma mi přijde hodně zajímavé i v souvislosti s voroplavbou. Ta se před pár lety dostala na seznam nehmotného dědictví UNESCO. Je to velké ocenění lidského umu a toho, jak si tehdy dokázali poradit s tím, aby dostali dřevo z hor. Plavení polenového dřeva je podle mě neméně důležité, protože na něm byli závislí také úplně všichni. Používalo se hlavně jako palivové dřevo a kromě domácností jej ke svému provozu nutně potřebovaly pivovary, hamry či sklárny. Jako brusné dřevo jej pro výrobu celulózy používaly papírny. To vše je věc obecně známá, ale že v tomto kontextu měly nezastupitelnou roli také rechle, na to se téměř zapomnělo. A objevování této historie mi přišlo jako velmi dobrodružné a zajímavé.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
