Jáchym Kondelík má za sebou možná nejemotivnější příběh. Před rokem podstoupil operaci zad. Dvoumetrový útočník byl rád, že může chodit. V zámoří marně bojoval o NHL, a tak se vrátil domů. V budějovickém Motoru se okamžitě chopil role prvního centra a po skvělém play off dostal i premiérovou pozvánku do národního týmu.
Už té si moc vážil. Před nástupem na kemp živil naději, že urve místo v pražském turnaji. Ze svých poctivých a kvalitních výkonů neslevil a polovinu turnaje v Praze odehrál jako centr čtvrté lajny. Po příjezdu největších hvězd z NHL ze sestavy vypadl, ale i tak se podílel na titulu.
„Jsme mistři světa. To mluví za vše,“ řekl při pondělních oslavách.
Až trochu úsměvně tak působí Kondelíkovy pocity krátce před tím, než nastoupil na kemp před mistrovstvím. „Budu mít možnost trénovat se skvělými hráči, jako je třeba Roman Červenka. Celý život jsem na něj koukal v televizi a bral ho jako vzor. Teď s ním budu na ledě a snad mu budu moci i tykat,“ zamyslel se.
Přímo k hráčům se po finále dostal i Dominik Kodras, který ještě před necelými dvěma lety dělal u reprezentace kondičního a silového trenéra a o některé hráče se dál osobně stará. „Kondel byl nadšený, už když se dostal do výběru. Moc si přál, aby si mohl zahrát nějaký zápas alespoň v přípravě. Ale svými výkony a přístupem si to zaslouženě vydobyl. Byl pevnou součástí týmu,“ dodal kouč.
Kodras vnímal dojmy čerstvých mistrů světa, kteří se shodovali v hlavním důvodu úspěchu. „Všichni vzali s pokorou roli, kterou dostali. Kluci říkali, že to byl nejzdravější a nejlepší kolektiv, v jakém kdy byli. Nikdo nepochyboval, že by se neudělala medaile,“ přiblížil.
Další budějovickou stopu nesl odchovanec Lukáš Sedlák, dnes útočník Pardubic. „Celé se to seběhlo rychle. Dochází mi to postupně. Tím, že se nám to povedlo v Praze, je to úplně jiný pocit, než kdybychom vyhráli v cizině. Je to největší zážitek kariéry, kterého si strašně moc cením a vážím,“ uvedl Sedlák.
On i celý tým slavil hned po zápase v šatně, večer na hotelu a vrcholem byl příjezd na Staroměstském náměstí. „Neskutečné,“ hlesl.
„Brečela jsem od druhého gólu“
Jeho rodina ho podporovala při zápasech přímo v O2 areně. „Na finále ale seděli někde vzadu a já je vůbec nemohl najít. Ale jsem rád, že i tak si to museli užít. Je to pro ně něco krásného a odměna za to, že mě celou dobu podporovali a tolik mému hokeji obětovali,“ doplnil.
Sedlák se teprve rozhodne, kam přiveze pohár pro šampiony. Jestli do Pardubic, nebo Budějovic. Třeba mu při volbě pomůže rodina. Maminka Eva už chystá oblíbené a zasloužené pohoštění. Na finále do haly ji doprovodil Lukášův mladší bratr.
„Už to snad můžu prozradit, Lukáš miluje svíčkovou a tvarohové rohlíčky. Takže v pátek musím navařit a napéct, abychom to doma oslavili,“ naznačila.
Politý Červenka, Pastrňák na střeše autobusu. Jak Staromák slavil s mistry |
Zápas prožívala velmi emotivně. „Brečela jsem pořád už od druhého gólu. Můžu vám říci, že je to krásný pocit, když nahoře zpíváte hymnu a dole na ledě vidíte své dítě. Fantazie,“ dojala se znovu maminka střelce, který dvěma góly výrazně pomohl v semifinále porazit Švédy.
Třetím Jihočechem ze zlatého mužstva je obránce Jan Rutta. Písecký odchovanec se stal po 28 letech dalším hokejistou z místního klubu, který přivezl nejcennější kov ze světového šampionátu. Navázal tím na bývalého obránce Stanislava Neckáře.
Český bek z celku San Jose si sice užil i na ledě pozápasové oslavy a dojel si pro zlatou medaili. Do utkání však zasáhnout nemohl, protože byl dodatečně potrestaný za faul v semifinále se Švédskem. Jinak však odehrál všechny zápasy, jednou skóroval a byl pevnou součástí spolehlivé české obrany.
Rutta už domů dvakrát přivezl Stanleyův pohár pro vítěze NHL, čehož dosáhl s Tampou Bay. Nyní je ještě brzy odhadovat, jestli v Písku ukáže i pohár pro světové šampiony.
