S výjimkou starověkého Říma do té doby státy nechávaly likvidaci plamenů na obyvatelstvu. Konkrétně v Brně to tehdy nedalo spát obecnímu radovi Aloisi Herthlovi, a proto prosazoval založení placeného hasičského sboru, byť zpočátku neúspěšně.

„Kvůli obavám z nárůstu městských výdajů tyto návrhy radní odkládali a vyslyšeli je až v prosinci 1863, kdy Herthlův návrh schválili,“ popisuje historik Pavel Košťál z Muzea města Brna.

22 fotografií

Prvních šest hasičů z povolání se hlásilo do služby na jaře následujícího roku. „Sídlem prvního profesionálního sboru v Brně byla Stará radnice, kde na prvním nádvoří zbudovali hasičské skladiště pro vozy, stříkačky a další výzbroj, stáje a ubikace pro mužstvo,“ přibližuje Košťál.

Pro dnešní hasiče jsou tehdejší podmínky téměř nepředstavitelné. Až do první republiky převažovala technika tažená koňmi, místo sirén jezdil ve vozech trubač a kyslíkové dýchací přístroje se zdály snem budoucnosti.

I způsob hlášení požárů prošel mnoha změnami. Zpočátku pozorovala Brno z věže Staré radnice hasičská hlídka, ale při rozrůstající se ploše města to nebylo příliš efektivní.

Takto vypadala ložnice hasičů v původním sídle na Staré radnici v Brně.

Lepší systém přinesla telegrafní síť, která v roce 1870 propojila městské části s ústředím a vedla také na Špilberk s vodní nádrží. Za první republiky se v ulicích nacházelo přes 120 hlásičů, a některé dokonce uměly rozlišit i typ požáru. Na stanici byla zavedena také telefonní linka.

Naopak Stará radnice potřebám sboru přestávala vyhovovat. Proto si velitel Vladimír Adámek prosadil stavbu nové hasičské stanice v Lidické ulici. Když se tam hasiči v roce 1941 nastěhovali, šlo o nejmodernější budovu ve městě, projektovanou s ohledem na zkušenosti z vyspělých evropských měst.

Když nálet vyřadil hydranty...

To už však Brno měli dávno ve spárech němečtí okupanti. Do oficiální komunikace vrátili svůj jazyk, zakazovali politické hovory. Do sboru se hlásili nacisté a ztěžovali práci ostatním. S postupem války přitvrzovaly i rozkazy. Prodlužovala se také doba směn, až nakonec všichni členové mužstva přebývali na stanici nepřetržitě. To způsobil nový typ krizové události – letecké nálety.

Sbor nastoupený v ochranných maskách před druhou světovou válkou

Často šlo o extrémní podmínky. Třeba po americkém bombardování v listopadu 1944 nešlo využít hydranty a zásah dostala i nádrž na Obilním trhu. Vodu tak hasiči museli dopravovat z Ponávky přes celé centrum města. A u toho kolem nich tikaly časované pumy.

Přitom Spojenci tyto bomby na civilní oblasti nepoužívali, na Brno je shodili omylem. Letka totiž původně směřovala na továrny v jižním Polsku, kde pumy měly zabránit dělníkům v rychlé obnově výroby po uhašení požárů způsobených samotným náletem.

Jeden den trosky, za další dva čisto

Plán však zhatilo počasí a pro tento případ měla letadla na palubách zapečetěné obálky s náhradními cíli. Část pilotů v nich našla Brno. I zde měli zaútočit pouze na výrobu či dopravní uzly. Pro špatnou viditelnost se však netrefili a zasáhli civilní zástavbu. A to právě také časovanými pumami. Některé explodovaly v řádu minut, jiným to trvalo i několik dní.

Podle Petra Vachůta z Muzea města Brna byly takové situace pro hasiče nesmírně nebezpečné. I přesto dovedli požáry dostat pod kontrolu za jediný den. „Pracovali velmi obětavě, následky náletů rychle odstraňovali. Podle pamětníků to bylo neuvěřitelné – jeden den se všude nacházelo plno trosek a za dva další bylo město téměř čisté,“ vypráví.

Tragický výbuch před 20 lety strhl půlku domu, hřib kouře byl vidět už z dálky

Na záchranných pracích a dohašování ohňů se podíleli i dobrovolní hasiči z přilehlých okrsků a požárně-policejní jednotky. Při podzimním náletu zemřelo 578 lidí a po válce se za něj Američané omluvili.

S přibližujícími se vojsky intenzita bombardování rostla. Během nepřetržitých náletů 23. až 25. dubna 1945 došlo nejen ke zničení vodovodů a komunikačních spojů včetně požárního telegrafu, dvě pumy dokonce dopadly na dvůr požární stanice v Lidické. Navíc němečtí členové souboru zabrali část hasičských vozů, s nimiž utekli před postupujícími vojsky.

Zastaralá centrála slouží dodnes

Brno bylo paralyzované. Po osvobození nefungovala pošta, problém měla železnice, automobilů se nedostávalo. Jedno z mála míst, kam se lidé mohli obrátit, byla právě hlavní budova požárního sboru. Hasiči tak kromě zajištění přepravy civilistů a důležitých zásilek do Prahy na konci dubna na tři dny ubytovali také československou vládu na její cestě ze slovenských Košic do hlavního města.

Mužstvu se postupně podařilo napravit škody, které napáchala válka, a v 50. a 60. letech se začaly otevírat další stanice. Nicméně problémy se brzy objevily jinde. Po roce 1975 byly platové podmínky a přístup společnosti tak bezútěšné, že se sbory ocitly v personální krizi. V některých letech museli zbylí požárníci sloužit o pět až šest směn měsíčně navíc, aby nebyla ohrožena bezpečnost města.

V dobách socialismu se propagandě nevyhnuly ani hasičské sbory.

Od té doby se situace naštěstí změnila a dnes je o hasičské povolání výrazný zájem. „V mnoha průzkumech vychází jako nejdůvěryhodnější profese vůbec. To nás samozřejmě těší a je to bezesporu dáno odhodláním a nasazením, které kolegové v terénu každodenně prokazují. Být hasičem není jen profese, je to tak trochu životní styl a poslání,“ hodnotí mluvčí Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje Jaroslav Mikoška.

V celém kraji působí okolo tisícovky profesionálních hasičů, z toho 211 mužů v Brně na pěti stanicích. Centrála zůstává v Lidické ulici, ačkoliv budova je už značně zastaralá. „Máme zpracovanou projektovou dokumentaci k výstavbě nové stanice, bohužel aktuálně na ni chybí peníze,“ říká Mikoška. „O možnostech financování pravidelně komunikujeme s celostátním vedením hasičů,“ dodává.