„Podle reportérů Lidových novin, kteří ho na cestách doprovázeli, byl Masaryk všude bouřlivě a nadšeně vítán a v některých obcích musel dělat i neplánované zastávky, aby se s ním zástupy lidí mohly pozdravit,“ připomíná Filip Drybčák z Jihomoravského muzea ve Znojmě.
Masaryk přicestoval 17. června 1924 vlakem do Hrušovan u Brna, odkud zamířil do Židlochovic. Na tamější zámek se rád vracel a bydlel v něm po celou dobu pobytu na jižní Moravě. První dva dny si vyhradil na návštěvy míst spojených se svým dětstvím a mládím. Zavítal tak do svého rodiště v Hodoníně, do Čejkovic, kde chodil do obecné školy, a k hrobům svých rodičů v Hustopečích. Dále zamířil také na Slavkovsko a místa spojená s napoleonskou bitvou.
Znojemský projev prezidenta MasarykaPane starosto města, pane místostarosto a páni starostové okresu venkovských: My opravdu stojíme na historické půdě v zámku Přemyslovců. Slovo Přemyslovec a Přemyslovci znamená přemýšlet a v tomto slově je program. A to byl program českých králů našich. Naše postavení historické a zeměpisné v Evropě ukládá nám všem, kteří poctivě usilují o zdar našeho státu, aby v těchto obtížných okolnostech, ve kterých jsme, hodně přemýšleli. V tom smyslu já bych zde zdůraznil, co zde bylo řečeno a co bylo řečeno právem. Chci pokračovati v tendencích Přemyslovců, třebaže tyto musíme přizpůsobit našim novým poměrům. Ale opakuji, pánové vám všem, že je třeba, abychom s láskou přemýšleli o problémech naší republiky a abychom přemýšleli všichni, nejenom my Čechové, ale i vy, Němci. Já Vaše obtíže dobře znám a bylo u mne také deputace znojemské před nějakou dobou. Znám poměry, sleduji je a myslím, že se ledaco k dobrému obrací, abyste podle svých poměrů postupovali a abyste v té shodě spolupracovati mohli usilovně dále. |
Třetí den se vydal do jižního pohraničí, obývaného převážně německým obyvatelstvem. Nejdříve zastavil v Pohořelicích, kde se mu dostalo dvojjazyčného uvítání a mimo jiné zde promluvila i výrazná osobnost regionu, dlouholetý poslanec a senátor z Loděnic Josef Luksch. Poté Masaryk pokračoval přes Branišovice a Miroslav do Znojma. Právě zastávka v něm patřila mezi ty nejvýznamnější, už proto, že tu prezident strávil téměř celé odpoledne.
„Návštěva měla i důležitý symbolický význam. Poté, co na konci první světové války usilovalo jihomoravské pohraničí o připojení k Rakousku, bylo nadšené vítání prezidenta ve Znojmě vykládáno jako důkaz oddanosti regionu k Československu,“ přibližuje Drybčák, kurátor fotoarchivu a dokumentace současnosti a také autor výstavy v Domu umění, která právě Masarykovu první návštěvu Znojma mapuje.
Prezident v proslovu na znojemském hradě upozornil, že se všichni nacházejí ve starém sídle Přemyslovců, a nabádal přítomné, aby se řídili jménem tohoto rodu a přemýšleli o problémech a výzvách, jimž oblast čelí. Apeloval také na vzájemnou česko-německou spolupráci. Tu Masaryk ve svých projevech často zdůrazňoval, byť realita byla často jiná.
Jak poukazuje Drybčák, z pohledu národností se přijímání prezidenta lišilo. Čeští zástupci se mu většinou chlubili úspěchy a krásami svého města nebo kraje. V jejich projevech se objevovala vděčnost za osvobození od rakouské monarchie, nálada byla celkově pozitivní a slavnostní. Němci naproti tomu vnímali Masaryka jako jakéhosi arbitra nebo ombudsmana a tlumočili mu své požadavky, na něž se podle jejich názoru málo hledělo nebo zapomínalo.
Tykání s legionáři a sokoly
Při zpáteční cestě ze Znojma byl Masaryk v Dobšicích zastaven místními, aby se s ním pozdravili. Dvě děti – český chlapec a německé děvče – ho podarovaly třešněmi v košících ozdobených národními barvami. Děti se vůbec velmi často podílely na vítání Masaryka v regionech, školy je vedly k pozitivnímu vztahu k republice zosobňované prezidentem a dostávaly přednášky o jeho významu. Tuto vlasteneckou výchovu už ve své době kritizovaly především katolické kruhy nebo intelektuál Emanuel Rádl.
Za zmínku stojí i další typické prvky masarykovského kultu. Prezidentem se stal v pokročilém věku 68 let, což si uvědomoval nejen on, ale i veřejnost. Prakticky ve všech veřejných projevech se tak objevovalo přání pevného zdraví a dlouhého života.
Při masarykovských oslavách nebo jubileích zaznívala například stará lidová píseň Tatíčku starý náš, v níž se zpívá: „dobře je dycky s námi, dokud si mezi námi“ a „jak ty nás opustíš, co tu bude po nás! “ Motiv pevného zdraví se objevoval i na slavobránách, stejně jako tykání. „Na té znojemské tak bylo při prezidentově příjezdu psáno: Buď vítán. Osobně si ale Masaryk při oficiálních příležitostech tykal pouze s legionáři a sokoly,“ podotýká Drybčák.
Zdar, bratře presidente. Před 90 lety vyjel Masaryk na cestu po Horácku |
Následující dva dny zabrala návštěva Brna, „druhého hlavního města republiky“, jak jej sám Masaryk nazval. Program zde byl z celých deseti dnů největší a nejpompéznější. Prezident třeba poprvé navštívil Masarykovu univerzitu, o jejíž založení se dlouho zasazoval a o jejíž rozvoj se zajímal po celý svůj život.
Ostatně sám v Brně čtyři roky studoval na německém gymnáziu, na jehož místě dnes stojí Janáčkova akademie múzických umění. Byť byl premiant, ze školy odešel kvůli sporům s pedagogy. Během studentských let, kdy bydlel v podnájmu v ulici Milady Horákové, se zamiloval do švagrové své bytné Antonie Solnické. Její rodiče ovšem vztahu nepřáli, a když byl zavolán do školy na kobereček, vytáhl Masaryk na ředitele pohrabáč. Tím konflikt vygradoval a musel odmaturovat ve Vídni.
Po Brnu zamířil prezident na Hanou, Valašsko a Slovácko. Po návštěvě Kyjova 27. července se vrátil do Brna a zamířil vlakem zpět do Lán.
20. září 2021 |