Cestu naplánoval přesně na datum, kdy jeho přátelé Martin Souček a Tomáš Navrátil začínali ultrazávod napříč Amerikou. Na kolech vyjížděli v sobotu 15. června na pět tisíc kilometrů dlouhou trasu.

„Já jsem je tímhle chtěl podpořit, protože oni nejeli ten závod jen pro sebe, ale i na podporu paliativní péče v Česku. Skrz dárcovský fond Domestici na ni chtěli vybrat deset milionů korun,“ přibližuje Šmikmátor motivaci k nevšední jízdě. Ročně zvládá na kole přes patnáct tisíc kilometrů, klidně si z Brna vyrazí „na otočku“ na Dlouhé stráně v Jeseníkách a zpět.

Hned na začátek jeho mezinárodní pouti mu však s plány zamíchalo počasí. Původní start v sobotu večer musel bývalý novinář, nynější copywriter a pekař kvůli silným bouřkám odložit až na nedělní ráno.

Chce zhubnout i vydělat na charitu. Dobrodruh se na kole vydává do Singapuru

Pak začal šlapat z Brna přes Břeclav do Rakouska. Cesta vedla také přes Slovensko, Maďarsko, Slovinsko a krátce i Chorvatsko. Díky klikaté trase opakovaně překračoval hranice některých zemí, během 470 kilometrů dlouhé jízdy na jeden zátah to bylo celkem desetkrát. K orientaci mu sloužil mobil s hlasovou navigací, kterou měl v jednom sluchátku.

Při jízdě je zvyklý zdravit ostatní cyklisty. Když u Neziderského jezera v Rakousku křikl „čau“ na protijedoucího muže a dostalo se mu udivené, ale stejné odpovědi, pokračoval v jízdě. Po chvíli ho onen cyklista dojel a ukázalo se, že jde o kamaráda Dimu z Brna. „To byl jeden z mých oblíbených momentů cesty. Pak byla super milníkem samozřejmě každá překročená hranice,“ líčí Šmikmátor.

Šulinci a Pachfurth

Příjemným bonusem byla i málo kopcovitá trasa, i když to prý nebylo plánované. Jeho průměrná rychlost tak činila 26 kilometrů v hodině.

Po cestě byl i čas pokochat se. „Já nejezdím, abych byl všude nejrychleji, spíš mě baví to putování na kole. Pozoruji, jak se mění krajina, co zrovna kde roste. A taky sbírám srandovní názvy vesnic. Jednu takovou mám i na profilovce. Ulovil jsem ji loni a zajel si kvůli ní přes padesát kilometrů,“ vysvětluje, jak přišel k selfie s názvem obce Šulinci.

Letos Brňan přidal do sbírky kuriózních názvů rakouskou obec Pachfurth. Zároveň zdůrazňuje, že je při cestě důležité dívat se kolem sebe, jinak by to prý člověk ani nepřežil.

Při ambiciózní cestě přes šest zemí nedal dopustit na několik zásadních věcí: přední a zadní světlo, balíček na opravu kola s nářadím, lepením, náhradní duší a pumpičkou, telefon, navigaci a samozřejmě jídlo a pití.

Když nastala noc z neděle na pondělí, byl čas vytasit světlo. To však podle indikátoru ukazovalo, že se brzy vybije. „Měl jsem ho půjčené od kamaráda, takže jsem nevěděl, jestli vydrží hodinu, dvě nebo několik. Kdyby se vybilo, chtěl jsem zastavit a počkat v lese do svítání. Nakonec vydrželo celou noc. I když jsem si párkrát říkal, že by klidně mohlo zhasnout,“ směje se Šmikmátor.

Do Slovinska vjížděl ve 2:50 ráno. O půl páté překročil hranici šesté země, Chorvatska. Do cíle, který ležel zpět na rakousko-slovinské hranici, mu zbývaly necelé tři hodiny. Následovala rychlá, nepříliš nutřičně vyvážená snídaně z benzinky, které ještě nedovezli bagety, a Šmikmátor se pomalu, ale jistě dostal přes posledních pár kopců do finálního bodu ve Štýrsku.

V cizině jsou řidiči ohleduplnější

Tam na něj čekal týden strávený v gastro podniku přátel, kterým pomáhal v kuchyni. „Pekl jsem tam chleba z místní mouky, která je nesrovnatelná s těmi v Česku. Kvalitní chléb stojí na kvalitních surovinách,“ říká o své další vášni. V Brně a okolí totiž peče vlastní chleba a jako Pekařův chlebař v této dovednosti školí na kurzech i ostatní.

Jel hledat ztracenou lásku, místo toho na kole a člunu obkroužil svět

Zpáteční cesta vedla sice jen přes tři země, zato byla delší a podstatně kopcovitější. Pět tisíc výškových metrů přes Alpy a přes 500 kilometrů zpátky do Brna zvládl Šmikmátor za 26,5 hodiny. A to opět na jeden zátah.

Nejlíp se mu šlapalo právě v Rakousku a Slovinsku, a to díky dobré infrastruktuře i ohleduplným řidičům. „Když jsem sjel z cyklostezky k přechodu, zastavilo hned první auto. U nás to chvíli trvá,“ podotýká.

Ani po tomto extrémním výletu nemá vášnivý cyklista kola dost. Na léto plánuje návštěvu rodné vesnice cyklistické hvězdy Tadeje Pogačara ve Slovinsku, další cesta povede z Brna do Varnsdorfu a zpět. Opět bude na jeden zátah a na podporu organizace Domestici. „Je to nějakých šest set kilometrů, takže ještě delší než teď. Doufám ale, že to nebude mít tolik výškových metrů jako Rakousko,“ hlásí se smíchem.