V domově se vaří pro 404 klientů a je těžké zavděčit se všem. „Bohužel, nejde splnit přání tolika lidí. Když člověk nastoupí do takového zařízení, asi počítá s tím, že se musí přizpůsobit místnímu režimu,“ uvědomuje si šéfka stravování.
Přesto se snaží vyjít klientům vstříc a při pochůzkách celkem jedenácti odděleními zjišťuje, co jejich chuťovým buňkám udělá radost. Jídelníčky sestavuje za roky praxe už z hlavy. „Musím si hlídat, aby byla strava pestrá, aby se na talíři neopakovaly třeba jen sýry, uzeniny nebo pomazánky. Jídla musí odpovídat racionální stravě,“ přibližuje Jandová proces, který předchází samotné přípravě pokrmů.
Při plánování myslí na to, aby bylo možné v kuchyni všechny pokrmy upravovat podle speciálních diet. Nebojí se však zařazovat i méně tradiční jídla, jako třeba lasagne nebo langoše. „Do plánování jídelních lístků se nám promítá každý den nějaká změna. Někteří klienti mají diety, které musíme pravidelně dodržovat, je to například bezlaktózová nebo tuková dieta,“ vypraví nutriční terapeutka. Také v případě střevních viróz je potřeba stravu seniorům upravit na míru. Bývá zvykem, že taková viróza postupně „obejde“ celý domov.
„Co by ze života měli, kdyby se nenajedli“
Potkává se i s klienty, pro které není snadné dietu dodržovat a občas zhřeší v místní kantýně. „Můžu dělat ‚ty ty ty‘, edukovat, ale senioři se mě ptají, co by z toho života měli, kdyby se pořádně nenajedli. A tak si jdou do kantýny koupit chlebíček, zákusek, oplatek, kávu. Pamatuji si i na paní, která měla dietu s omezením tuků, ale na posezení snědla kus slaniny, a ještě ji zajedla zákuskem,“ vzpomíná se smíchem vedoucí stravování. Senioři jsou v domově přece jen jako doma, proto jejich potřeby chápe.
K tomu, aby domov klientům vycházel ve stravování co nejvíc naproti, sloužila dříve stravovací komise, která řešila připomínky. „Klienti nám říkali, co jim v jídelníčku chybí, a já jsem jim to tam zařadila. Bohužel jsou ale senioři opravdu každým rokem v horším zdravotním stavu, proto teď tyto průzkumy spokojenosti necháváme na jednotlivá oddělení, která postupně navštěvujeme,“ vysvětluje Jandová.
Jídelníček pro seniory. Přidejte živočišné tuky i bobulové ovoce |
Klienti, kterým to jejich kondice dovolí, mohou sami vařit v dílnách. „Například smažený sýr není do takového provozu vhodný, byl by jako guma, než by se dostal na talíř. Stejně tak topinky, i když ty už málo lidí dokáže sníst; ale když na něco mají chuť, mohou si to dopřát právě v dílničkách,“ přibližuje Jandová.
Senioři si tak pečou i svatomartinskou husu nebo třeba vánoční cukroví. Právě na Vánoce se zaměstnanci v kuchyni nezastaví. Chystají večeři na čtyři způsoby, nemůže totiž chybět kapr a salát. „Přání klientů zjišťujeme měsíc předem. Na výběr mají smaženého kapra, obalované filé v krustě, které je velmi oblíbené a zaručeně v něm nejsou kosti, nebo smažený řízek pro ty, kdo nejí ryby. Senioři na přísnější dietě dostanou pečené filé. Připravujeme i domácí bramborový salát. Na Štědrý den v poledne podáváme rybí polévku a krupicovou kaši,“ popisuje sváteční menu nutriční terapeutka.
Jednou týdně zákusek, jednou oplatek
Kromě pravidelného stravování z kuchyně a z místní kantýny mají senioři v domově i své zásoby sladkého. Podle Jansové by se měli alespoň diabetici sladkostí zříct, ale některé rodiny své příbuzné štědře zásobují.
„Jsem zastáncem toho, aby přivezli ovoce a zeleninu, protože to my tady tak často nezařazujeme. Doma bych si třeba dala k namazanému chlebu rajče nebo papriku a ráda bych to praktikovala i tady, několik let jsme to tak i dělali, ale zelenina se nám vracela na talířku zpátky,“ smutní vedoucí stravování. Vitaminy a vlákninu zkoušela k seniorům propašovat třeba v pomazánkách, ale to jim nechutnalo.
Znojemští senioři přijdou o levné obědy, pečovatelé nemohou vařit všem |
Největší oblibě se tady těší řízky, kachna se zelím a knedlíky, pečené kuře s rýží nebo smažený květák, ten je favoritem rovněž u zaměstnanců. Právě ti totiž tvoří další velkou součást domova, i jejich žaludky musí místní jídelna zasytit. V domově jsou také věřící, pátek je proto vždycky sladkým dnem, aby klienti mohli dodržet páteční půst a pochutnat si na obědu bez masa.
„Po obědě mají senioři jednou týdně zákusek a jednou týdně oplatek, někdy dostávají místo moučníku ovoce. Sladká bývá i svačina, může to být croissant, skořicový suk, ovoce, pudink, jogurt nebo třeba ochucený kefír,“ vyjmenovává Jandová.
