Vaše matka je židovka a otec naopak z evangelické rodiny. Jak se to promítlo do vašeho dětství?
Rodinu mojí babičky i dědečka postihla tragédie holokaustu a velká část rodiny byla zavražděna. Babička s dědečkem se poznali v partyzánském odboji a díky tomu válku přežili. Pak nastal komunismus, přišla padesátá léta a rodina se k židovství už nehlásila, takže moje maminka ani já s bratrem jsme v něm vychovaní nebyli. Dostali jsme základní protestantskou výchovu od babičky.

Kudy tedy vedla cesta k objevování židovských kořenů?
O naší židovské identitě jsme věděli odmala. V dětství jsem si kladla otázku, zda mám dost modré oči na to, aby mě poslali na převýchovu do Německa. O tomtéž jsem se bavila také s mojí dvacetiletou dcerou a ta jako malá řešila to stejné. V dospívání jsem četla hodně knížek o holokaustu a začala se zajímat o historii naší rodiny. Dveře k židovství mi v sedmnácti otevřel organizovaný pobyt židovské mládeže v Paříži. Od té doby jsem začala věci víc vnímat.

Máte doporučení, jak se lidé mohou této tematice přiblížit?
V první řadě bych všechny pozvala na programy, jež v centru židovské kultury během roku děláme, a nyní na festival Štetl Fest. Všechny akce pořádáme ve spolupráci s Židovskou obcí Brno a díky tomu dosáhneme na odborníky, kteří se problematice dlouhodobě věnují. Na trhu je mnoho knih, jež zpracovávají příběhy lidí, a myslím si, že je důležité v židovství v kontextu historie vnímat jednotlivé osudy. Co si kdo vybere, je na něm. Existují pak autoři jako Isaac Bashevis Singer, jimiž jsem se pročetla, ale každého zajímá na židovství něco jiného.

Máte tedy nějakou oblíbenou knížku na toto téma?
Abych řekla pravdu, nemám v současné době na čtení vůbec čas. Teď se ale zabývám historií a současnou situací na Blízkém východě, takže mě v poslední době oslovila knížka Ó Jeruzaléme! zabývající se vznikem státu Izrael.

Jaké náboženství vyznáváte? Jste praktikující židovka?
Cítím se býti židovkou, ale oddělila bych židovskou identitu a praktikování náboženství. Vedená jsem k němu nebyla, ale ráda zajdu do synagogy, protože mě to propojí s historií. Snažím se věci více znát, nasávat a vzdělávat se v nich. Na náboženskou cestu, jež by vedla k praktikování, jsem ještě nenastoupila.

Váš manžel je muslim, vychovávali jste děti se základy z obou náboženství?
Hned na začátku našeho vztahu jsme se domluvili, že se budeme snažit otevřít dětem oči i dveře k oběma náboženstvím. V Česku žily blíž k židovské komunitě, slavili jsme společně svátky a stýkali se na rodinných akcích. Ale každoročně jezdily také do Turecka, kde chodily na kratší dobu i do školy, takže se seznámily s islámem a naučily se dobře turecky díky tamní společnosti a rodině. Myslím, že obě děti jsou velice otevřené a snaží se být takovými arbitry mezi těmi náboženstvími. A spíše hledají spřízněnosti než rozdíly.

Co říkáte na současnou situaci v Izraeli a na Blízkém východě?
Je velice vážná a traumatizující. Cítím, že v současné chvíli při dlouhodobě trvajícím konfliktu je potřeba vnímat především traumatizované civilní obyvatelstvo na obou stranách. Hrozně mě děsí vzrůstající vlna antisemitismu a zaměňování židovství s politikou státu Izrael. Bohužel se zapomíná vracet se k osudům konkrétních lidí, kteří na obou stranách ztratili své blízké a žijí v ohrožení života. Politické špičky by jim měly naslouchat a hledat, jak spolu mohou oba národy v budoucnu žít.

Myslíte, že je mírové soužití Palestiny a Izraele možné?
Na festivalu máme na toto téma besedu s politoložkou Irenou Kalhousovou a novinářem Jakubem Szántó. Doufám, že nám tito experti dají erudovanější odpověď. Ale z mého pohledu situace není dobrá. Na jedné straně Benjamin Netanjahu nenaslouchá a nereflektuje pravidelné protesty probíhající od minulého října, které žádají zastavení války a vrácení rukojmích. Velká část izraelské společnosti nechce prodlužování konfliktu. Na druhé straně současný šéf Hamásu Jahjá Sinvár je člověk, který s největší pravděpodobností zosnoval útok ze 7. října a dlouhodobě v sobě živí nenávist vůči Izraeli. Šance na to, že by se v současné chvíli tyto špičky spolu domluvily, je podle mě velmi malá.

Před 80 lety odjížděli z Brna Židé za smrtí. Část umřela už na shromaždišti

Zmiňovala jste vzrůstající antisemitismus. Dotkl se nějak brněnské židovské komunity?
Naštěstí ne.

Na festivalu bude i londýnský rabín Herschel Gluck, zakladatel muslimsko-židovského fóra. Co si od jeho návštěvy slibujete?
Pro nás jde o velmi zásadní návštěvu. Je to člověk, od něhož se můžeme učit, jak vedle sebe mohou dlouhodobě žít dvě rozdílné komunity, židovská a islámská. V Londýně jsem ho navštívila a viděla život v komunitě na vlastní oči. Bylo neuvěřitelné, že lidé vedle sebe chodí do synagogy a do mešity, zdraví se na ulici a jsou schopni žít spolu s respektem i v současné těžké politické situaci. Podle rabína je nejdůležitější věnovat pozornost každému konfliktu a zrnku nenávisti a snažit se jej rozptýlit. Sám proto založil před 24 lety islámsko-židovské fórum, které se tomuto soužití věnuje. Cílem není, aby spolu lidé seděli u jednoho stolu a slavili svátky, ale aby společně řešili věci, jež se týkají obou komunit a mohou jim usnadnit život či překonat složité situace, jako byl například covid.

Nedávno se na sociálních sítích řešila kauza české influencerky, jež zveřejnila video, kde hajlovala. Co na takové projevy říkáte?
Bohužel se s něčím podobným setkala i moje dcera ve škole, protože se netají tím, že je židovka. Byla tím velice zaskočena a musela jsem to řešit. Jde o velký problém a nedostatek vzdělávání, neboť společnost je taková, jakou si ji vychováme. Bohužel je antisemitismus v evropské společnosti zakořeněn historicky a předáván z generace na generaci.

Festival židovské kultury Štetl Fest, jehož jste ředitelkou a zakladatelkou, čeká třetí ročník. Jaké byly jeho počátky a kam se posunul?
Hned na prvním ročníku se podařilo propojit různé brněnské instituce, jež se do něj zapojily, což je asi největší počin. Z toho důvodu může být festival tak velký, košatý, zajímavý a stále roste. První ročník měl tři dny a 46 akcí, teď už nabídneme čtyři dny a 110 akcí. Tým, který ho připravuje, roste a profesionalizuje se. Stále to ale všichni děláme z vnitřního puzení vedle své hlavní práce.

Co je tedy hlavním poselstvím?
Doufám, že si z něj lidé odnesou povědomí o židovství a přiblíží se mu natolik, že to pro ně nebude zvláštní uzavřená komunita, které nerozumí. A uvidí za ní příběhy, historii, judaismus a konkrétní osobnosti. Z uměleckého i rabínského světa.

Jaký bude letošní ročník, jehož tématem je zpracovávání a mapování židovského traumatu?
Chtěli jsme se věnovat umělcům, například Franzi Kafkovi, Pavlu Haasovi a dalším, kteří mají letos výročí. Přišlo nám zajímavé podívat se na jejich životy přes přenos židovského traumatu, jak se snažili dostat z uzavřené komunity a zařadit se do většinové společnosti a jak svou židovskou identitu (ne)reflektovali v uměleckém projevu. Kromě velkých dramaturgických linek o Kafkovi a Haasovi jsme připravili plno výstav umělců z židovské komunity i mimo ni, budeme též otvírat budovu Franz Kafka Špitál. V rámci prohlídek uvidí lidé i zachovalé artefakty z Nové synagogy, jež stála v jeho blízkosti a byla zbořena za komunismu. A máme i zajímavou linku s Barbie. Ta otvírá historii panenky, jež sahá až do Německa a je propojená se zakladatelkou společnosti Mattel Ruth Hendler mající židovské kořeny.