Několik minut chůze na jednu stranu stojí v brněnské Líšni zámek, patřící šlechtickému rodu Belcredi. Opačným směrem má původně italský rod, žijící na Moravě, pro změnu pilu. Kousek odtud bývala jeho cihelna a továrna na střešní tašky, z nichž některé pokrývají líšeňské střechy dodnes.
Program oslav(neděle 23. června)  12:00 setkání bývalých hráčů a bývalých trenérů A mužstva SK Líšeň a soutěže pro děti. 14:45 křest knihy ke 100 letům fotbalu v Líšni. 15:00 Líšeň – Baník. 17:00 autogramiáda hráčů, dražení výročních dresů s podpisem. 17:00 cimbálová kapela Líšňáci. |
Část pozemku mezi tím, v místech dnešní Holzovy ulice, si kdysi od Belcrediů za dva tisíce korun na rok pronajali fotbalisté, jimž už byly málo pouliční boje a chtěli svoje hřiště. To si také na šlechtické půdě záhy zbudovali. Za sebou měli ustavující schůzi nového oddílu v hostinci U Slezáků a před sebou první utkání, v němž rozstříleli sousední Šlapanice vysoko 7:2.
Všechny tyto události proběhly mezi 20. květnem (schůze U Slezáků) a 12. říjnem (zápas proti Šlapanicím) roku 1924, což je datum vzniku současného druholigového klubu SK Líšeň. Oslavu sta let existence naplánovali v Líšni na neděli s vrcholem programu v podobě utkání s ligovým Baníkem Ostrava od 15 hodin.
Bohatou historii si klub nejen připomene – on je s ní dodnes spojen.
„Můžu říct, že pan Ludvík Belcredi chodí pravidelně na naše zápasy, měl nebo má u nás ve fotbale i vnuky a vnučky. Spolupráce s ním je dobrá,“ říká David Linger, výkonný ředitel SK Líšeň.
Ze své funkce s potomky šlechticů udržuje nejen dobré sousedské vztahy; také s nimi jednal o proměně areálu pro parkur v nedalekém Mariánském údolí, z něhož vznikla fotbalová tréninková hřiště.
Dřív i atletika a plochá dráha
Stejně jako se dědí majetek v rámci slavného rodu, tak se vztah k líšeňskému fotbalu předává z generace na generaci i mezi „obyčejným“ lidem. Právě Lingrovi předci sehráli nesmazatelnou stopu v historii klubu, který bratr jeho pradědečka Emil Lingr (tehdy se jeho příjmení psalo bez e, pozn. red.) pomáhal v roce 1924 jako pokladník a ustavující člen založit. Jeho dědeček František Linger na to navázal v 70. letech minulého století napřed také jako pokladník a později jako předseda oddílu.
Otec mu pro změnu povídal o tom, jak kolem škvárového hřiště v Líšni kdysi byl ještě ovál, na němž se kromě atletiky konala i plochá dráha.
„Děda pracoval vedle v obchodě. Po škole jsem za ním chodil a počítal jsem s ním účtenky, takže mi dal i tyto základy,“ usmívá se Linger.
Od roku 1936 jsou fotbalisté Líšně doma na hřišti u školy Holzova. Dřív kolem něho byla i atletická dráha. Maximální návštěvou bylo pět tisíc diváků v roce 1942. (repro: Radim Strachoň)
Úřadující výkonný ředitel není zdaleka sám, kdo by v kořenech organizace, založené před sto lety jako Sportovní klub Československý socialista Líšeň, našel své rodinné příslušníky.
Pradědeček současného sekretáře mládeže Jakuba Milotínského byl brankářem vůbec první sestavy mužstva, které v říjnu 1924 porazilo Šlapanice. Za Líšeň chytal i Milotínského otec, až syn nastupoval v útoku. „Zapojení místních do fotbalu bylo dřív automatické. Ještě v roce 1996, kdy jsem vstupoval do výboru, jsme zde byli všichni z Líšně. Pro mě je taková historie fascinující a nejen já jsem na ni patřičně hrdý,“ líčí Linger.
Další zajímavosti z historie fotbalu v Líšni odhalí výpravná kniha, jejíž první výtisky půjdou na pulty během nedělní exhibice proti Baníku. „Kořeny v líšeňském fotbalu má zapuštěné i rodina Šperkova našeho správce hřiště Tomáše Šperky nebo rodina Králova manažera druholigového áčka Michala Krále,“ upozorňuje ředitel.
Nejvíc diváků? Ne na Slavii
A tak, zatímco jinde se pojem „rodinné prostředí“ používá ve sportu spíš jako zdůraznění vlídných vztahů mezi činovníky a nezištné práce funkcionářů, v Líšni to u fotbalu platí doslova. „V profesionálních soutěžích jsme určitě unikátem, ale na úrovni vesnic nebo malých městeček to jinak ani nešlo. Musí tam být srdíčko, vztah,“ míní Linger.
Z doby, kdy i Líšeň byla městečkem za Brnem, pocházejí i památné úspěchy tamních fotbalistů. Třeba v sezoně 1941/42, kdy mužstvo bojovalo v 1. B třídě, nebyly výjimkou dvoutisícové návštěvy a rovnou pět tisíc lidí přišlo na pohárovou bitvu s SK Baťa Zlín. Domácí celek prohrál 3:4 v prodloužení.
Slavné pohárové zápasy SK Líšeň: v roce 1942 proti Zlínu...
...a v roce 2007 proti pražské Slavii, kterou Líšeň v poháru porazila 4:3.
Přestože ve druhé světové válce padlo několik jeho hráčů a členů, dá se toto období pro fotbal v Líšni označit za období rozmachu.
Nejslavnější výsledek se tam však zrodil o pětašedesát let později, kdy tehdy divizní tým vyřadil z poháru pražskou Slavii po výhře 4:3. Tehdy se do ochozů stadionu, jak ho víceméně známe dnes, vešlo „jen“ 2 200 fanoušků.
A budoucnost? V Líšni doufají, že bude dál spojena s druhou ligou a že se podaří mezi elitu posunout i ty mládežnické kategorie, které mezi ni ještě nepatří.
Souviset pak pravděpodobně bude dál i s rodem Belcredi. „Vedle ‚umělky‘ bychom chtěli vybudovat ještě jedno hřiště. Bylo by to v místě, kde má rodina pole. Uvidíme, zda se to povede,“ uvažuje Linger.