Nejdřív, po odkrytí první vrstvy zeminy při budově Borkovcova mlýna v Lomnici u Tišnova na Brněnsku, nacházeli amatérští milovníci lokální historie vyhozené PET lahve nebo použité zavařovačky.
O něco níž v zemi je čekaly děravé tašky, kusy igelitu, rozbité sklo a celkově materiál nepotřebný při stavebních úpravách mlýna.
Čím víc hlíny a odpadu z pozemku před starým mlýnem vynesli, tím se dostávali nejen hlouběji, ale i dál do minulosti. Nakonec v zemi asi dva a půl metru hluboko odkryli prvorepublikové lahve na polévkové koření nebo třeba i sto let staré lahve pivovarů z Předklášteří či Boskovic.
Pak konečně měli unikátní Girardovu turbínu, která na počátku 20. století vyráběla energii z tekoucí vody tamního potoka Besének a kvůli níž se do úmorné šichty pustili, téměř celou odkrytou.
„Ve vedrech, jaká v létě panují, a na malém prostoru, na němž pracujeme, je to náročná práce. Ale zachránit takovou technickou památku, jakou Girardova turbína je, stojí za to,“ vypráví Miloš Sysel, předseda Spolku Continuum Vitae, který vyprošťovací proces vede.
Nález trubky zažehl naději
Sedmašedesátiletý nadšenec sledující historii Tišnovska se o někdejším umístění ojedinělé turbíny na Borkovcově mlýně dozvěděl ze starých technických výkresů při mapování vodních děl ve svém rodném regionu. Ačkoliv neměl jistotu, že turbínu zpod mlýna někdo už dávno neodvezl do šrotu, rozhodl se místo raději prozkoumat.
Když pak při osobní návštěvě spatřil v místě bývalé lednice ze země trčet trubku, v níž poznal přírubu vtokového potrubí, zavětřil.
„Řekli jsme si, že zkusíme kopat, a když tam turbína nebude, tak se na to vykašleme. Trubku ze země páčit nebudeme. Pak se objevilo první závěsné oko, druhé... Povídám, ona tady fakt je! Po odkrytí se nám ukázal celý mohutný kotel. Všechno z litiny, šroubované k sobě, jako z Ocelového města od Julese Vernea,“ vylíčil Sysel.
Zároveň získal informaci, že Girardovy turbíny jsou v Česku asi tři, ale že tento typ uzavřené kotlové turbíny by měl být jediný v Evropě. To ho při práci povzbuzovalo.
Lávky, hřiště i přístřešky pro kola. Vyřazené větrné turbíny dostaly nový život |
„Nechtěl jsem, aby taková památka skončila jednoho dne rozřezaná ve sběru,“ přiznal s úsměvem.
U Borkovcova mlýna jeho několikačlenný tým pracuje pravidelně jednou týdně od přelomu května a června. Turbína je již obkopaná, nyní je potřeba uvolnit ji ze šroubů. Na druhou polovinu září má Sysel objednaný dálkově ovládaný jeřáb, s jehož pomocí by chtěl pětitunový litinový poklad z roku 1855 dostat z jámy na povrch země.
Následně má zájem turbínu ve spolupráci se spolumajitelkou mlýna Klárou Mecovou zrenovovat a vystavit ji jako historický artefakt před mlýnem na břehu Besénku. Věří, že by se mohla stát vyhledávaným cílem turistů.
„Jsem z nálezu turbíny naprosto nadšená. Rozhodně ji nikam nedám, patří sem. Uděláme jí podstavec a stříšku, jsme domluveni na vyčištění hnacího kola, aby se točilo. Zprovoznit turbínu zřejmě reálné není, chybí jí venkovní hřídel a zůstal nám jen kotel a spodní ozubená kola. Jako na součást historie mlýna jsme ale na ni hrdí a rádi se o pohled na ni podělíme,“ sdělila Mecová.
Z hlíny zavoněl dávný parfém
Neúnavný badatel Sysel připouští, že k naplnění této představy povede ještě hodně dřiny. „Všechen ‚bordel‘ kolem turbíny vynášíme ručně v kýblech, většina z nás je už v letech. Práce to doteď nebyla moc radostná,“ líčí realisticky.
Přiznává, že nejvíc ho nepřekvapily ani nálezy prvorepublikových pivních flašek, ani občasný závan petroleje či parfému, který se z hlíny při jejím přehrabování uvolní.
„Nejvíc jsme se podivili, když jsme se dostali pod turbínu, kamarád tam vlezl a normálně zatočil oběhovým kolem. To bylo to největší překvapení: že je zařízení i po tolika letech funkční,“ říká historik.
Věstonická venuše je vyrobena z hornin, a ne z kostí mamuta, zjistili vědci |
Přestože přiznává, že za nejlepší budoucí místo pro Girardovu turbínu považuje instalaci někde na tekoucí vodě, aby mohla předvádět, co umí, stačí mu hlavně informace, že neskončí v muzeu.
„Tam by z ní byl mrtvý kus,“ říká Sysel. „Vzhledem k tomu, že náhon kolem Borkovcova mlýna je zaniklý, si hledání místa neumím moc představit,“ uvažuje.
Celkově prý Sysla překvapilo, kolik mlýnů a pil na Tišnovsku dřív bylo. Jejich počet odhadl na desítky.
Pátral po hrdelních zločinech i kamenech
Napínavé bylo pro Sysla už jen samotné bádání ve výkresech, z nichž informace o Girardově turbíně čerpal. Vyvozuje z nich, že na Borkovcově mlýně fungovala od konce 19. století.
„Z korespondence z roku 1905 víme, že mlynář Borkovec žádá posílení tohoto mlýna o stabilní motor, píše petrolínový, takže šlo o benzín. Zmiňuje, že voda v náhonu teče – neteče, že je nespolehlivý, že motor musí být stabilní. Z toho vycházím, že když se o ‚girardovce‘ zmiňuje v roce 1905 už jako o faktu, tak tam musela být dřív,“ vysvětluje historik.
Zaujaly ho také listiny vytvořené o dvacet let později. „V nich se Marie Borkovcová podepisuje už jako vdova. Mlýn prodala, takže bylo potřeba zakreslit jeho technický stav. Prodat mlýn bylo tehdy daleko složitější než prodávat barák. Zařízení včetně náhonu podléhalo tzv. vodnímu právu, z něhož vycházela jak práva, tak povinnosti. Zakreslovalo se kdeco: jak dlouhý je náhon, kde začíná, kde končí, spád vody, jaký je průměr dřevěného kola, kolik má lopatek, jaký má výkon, u turbín se udávala hltnost, výkon v koňských silách a tak dále,“ popsal náležitosti Sysel.
Na Tišnovsku spravuje facebookové účty, na nichž se věnuje historii regionu, vydal i několik publikací. „Naposled nám loni vyšla knížka o smírčích, křížových a hraničních kamenech tady v okolí. V roce 2014 se zde objevily základy šibenice, což mě vedlo k vytvoření komiksu o hrdelních případech. Sbírám staré fotografie, s kamarádem jsme natočili několikadílný seriál o odboji za druhé světové války. Co je zajímavé, tomu se věnuji a snažím se to dotáhnout do konce. Nyní jsou to vodní díla,“ líčí zaníceně.
