„Tehdy jsem bydlel na Veveří v pátém patře. Byl to mezonetový byt, takže tam byla spousta schodů a já začal pociťovat, že pro mě začíná být velmi náročné dostat se po nich do kuchyně a zpátky,“ vzpomíná.
Později, když mu dělalo problém už i vstát z postele nebo si zapnout knoflíky u košile, začalo hledání příčiny. Ani přes dvě hospitalizace a nepočítaně lékařských vyšetření nedošli doktoři k jasné diagnóze nemoci.
„Má to nálepku nějakého nervosvalového onemocnění. Úplně tomu nerozumím, ale aby došlo ke stanovení diagnózy, v genetickém kódu musí být konkrétní variace genů, které spolu souvisí. V těch, v tuto chvíli známých variacích, jsem měl vše v pořádku. Víc než na určování diagnózy jsme se potom soustředili na práci s tím, co očekávat a jak se na to připravit,“ popisuje Strouhal.
Ten navzdory svým zdravotním problémům spustil během hospitalizace v roce 2018 projekt Jsem neomezenej. V něm bojoval za neomezená data u českých operátorů, kteří je v té době nenabízeli. O rok později s iniciativou uspěl.
Nikdo neví, kde se vzala. Mladíka skolila zákeřná nemoc, učí se znovu mluvit |
V současnosti používá elektrický vozík a jeho stav se bude zhoršovat, nedokáže však odhadnout, jak rychle. Téměř každý týden však narazí na další věc, kterou už nezvládne. Vyrovnat se se změnami bylo a je pro Strouhala extrémně náročné. Studium doktorátu přerušil a následně ukončil, přestěhoval se do bezbariérového bytu, vyhledal odbornou pomoc v podobě terapií a za covidové pandemie začal přemýšlet, co dál.
„Začal jsem natáčet videa na TikTok a překvapilo mě, jak byla úspěšná. Problém byl, že platforma v tu dobu tvůrce finančně neodměňovala, a já si po roce řekl, že musím myslet na budoucnost. Stálo hodně peněz, abych se udržel do značné míry samostatný,“ objasňuje.
Od mýdel ke svíčkám
Sehnat práci, jež by nebyla jen lepení obálek a zohledňovala jeho množství energie a možnosti, bylo velmi těžké. A tak si řekl, že si musí pozici a náplň vymyslet sám.
„V jednu chvíli mě napadlo, že bych mohl vyrábět mýdla. Nakoupil jsem si ingredience a esenciální oleje a několik jich vyrobil. Když jsem se na to ale pak podíval podnikatelským pohledem, tak výroba je v počátcích velmi nákladná a náročná. Už jsem ale měl ty oleje a byla škoda je nevyužít. Přemýšlel jsem, co s nimi, a narazil na svíčky. Od té doby se to nějak rozjelo,“ popisuje Strouhal start vlastního e-shopu s prodejem svíček BABL.
Svému nádoru říkala Evžen. Udělal si v mé hlavě mejdan, líčila foodblogerka |
Odjakživa tíhl k voňavým věcem a jeho pokoj jich byl plný už za studií na gymnáziu. Teď mu byt voní neustále a ještě si tím vydělává.
Název značky BABL vychází z anglického „be able“ a odkazuje na ableismus. Podle jejího tvůrce je to zpráva o chuti něco dělat, zkoušet, tvořit a zkrátka troufnout si. Chtěl, aby jeho značka byla autentická. Místo toho, aby zastíral, že svíčky tvoří člověk na vozíku, udělal z toho přednost. I samotné logo je vozíčkář se zapálenou hlavou.
Klasické vůně moc netáhly
První vyrobené produkty měly klasické vůně jako jahoda, čokoláda nebo vanilka. „Měl jsem svíčky vystavené v pokoji a vždy, když přišla návštěva, jsem ji prosil, aby je seřadila podle toho, která je podle ní nejlepší, a zapisoval si to. Zjistil jsem, že tyto vůně nebyly úplně nejúspěšnější, tak jsem vymýšlel další a další,“ vypráví s úsměvem, co předcházelo spuštění prodeje v roce 2022.
Tehdy o podnikání tolik nevěděl, takže podzimní a vánoční sezona mu nic neříkala. Do skladu si tudíž nachystal padesát kusů s tím, že uvidí, jak půjdou na odbyt. Během týdne bylo vyprodáno. Za první rok nakonec prodal zhruba tisíc svíček.
Svíčky svítí, voní i uklidňují. Při nákupu je však třeba pečlivě vybírat |
„Najednou u mě bylo třeba sto zabalených zásilek k odvezení. Bylo to takové šílené. Všechno se muselo dělat trošku na koleně. Když ke mně došel někdo na návštěvu, měli jsme zároveň třeba víčkovací, etiketovací nebo balicí brigádu,“ směje se.
Na základě předchozích zkušeností už si sklad umí nachystat. Zájem ho však vždycky překvapí. „Najednou nejsou skleničky, není vosk, není co vyrábět – a všichni chtějí svíčky. Je to záhul,“ konstatuje.
V sortimentu nabízí i neobvyklé vůně, jako třeba Babiččin kabát nebo Pohlednici z Provence. Při jejich vývoji vybírá až ze sta vzorků a postupně vyřazuje. K některým vůním se mu v hlavě vyrojí i konkrétní vzpomínky. Například právě Pohlednice z Provence mu připomněla historku kamaráda z vysoké, jenž jel do Francie navštívit přítelkyni a vyprávěl, jak tam spal pod vinicemi a mezi levandulovými poli.
Zpětně by si řekl o pomoc dřív
V současnosti už Strouhalovi zdravotní stav fyzickou výrobu svíček nedovoluje a dělají ji brigádníci. On má na starost kreativní proces od vymýšlení nových kolekcí až po uvedení svíčky do prodeje. Jeho tajným snem je otevření chráněné dílny v Brně, kde by výroba probíhala.
U svíček navíc jeho aktivity nekončí. Věnuje se i hudbě a pod jménem Wheel Cherry loni vydal debutové elektropopové album Discopláň. Jeden z emotivních textů reaguje například na teroristický útok na Slovensku v baru Tepláreň. V minulosti vydal též dvě básnické sbírky a nyní pracuje na svém prvním románu.
Svému mladšímu já by vzkázal, aby si daleko dřív začalo říkat o pomoc. „Nemoc pro mě byla hodně náročná. Ze začátku jsem se ji snažil dlouho schovávat, s nikým jsem to nesdílel. Ale skrývat, že něco nemůžete, stálo daleko víc energie, než kdybych si řekl o pomoc. Ta strašně moc věcí usnadní, a navíc si myslím, že extrémně sbližuje,“ říká s tím, že největší oporou je mu blízké okolí, jež dává najevo, že s ním dál počítá a nic se pro něj nezměnilo.