Vobořil se netají respektem k zesnulému senátorovi. „Roman byl vždy ochoten pomoci jen tak, nechat se přesvědčit argumenty a přes obří zkušenosti změnit názor a nechat se přesvědčit námi mladšími, a i to o složitých tématech, jako je moje oblast závislostí. A také byl ochoten ‚nasadit svůj krk‘ a něco dělat,“ vyzdvihuje zesnulého kolegu.
Vybaví se vám nějaká příhoda, která by Romana Krause vystihovala?
Mám několik příhod, ale z mého pohledu je nejzajímavější jedna. Roman byl člověk, který měl mladého, otevřeného ducha, i když mu bylo přes šedesát. Když nastoupila Fialova vláda, sešli jsme. Říkal jsem mu, že s ním potřebuji mluvit ohledně zákona, který by se týkal konopí. On mi na to reagoval: Nebudeme legalizovat, že jo? Budeme, říkám mu, protože mám tyhle důvody, které jsem mu následně vysvětlil. Už po prvním setkání říkal: Aha, to mi dává smysl, máš pravdu. Šel ještě na další dva tři kulaté stoly vyslechnout si argumenty. Pak přišel a říká: Máš pravdu, je to racionální, pojďme do toho.
To ho charakterizovalo?
Byl vždy otevřený argumentům, mladý duchem. I když šlo o složité téma pro jeho generaci, nechal se přesvědčit argumenty. Takhle jsem to s ním měl vždycky. Přestože měl do té doby úplně jiný pohled, vyslechl si argumenty a když mu věc dávala logiku a viděl pádné důvody, byl ochoten změnit svůj pohled a dívat se na ty věci jinak. Myslím si, že tohle je ve vyšším věku vzácné.
Zemřel lékař a senátor za ODS Roman Kraus, náhle podlehl plicní embolii |
Jak na vás působil lidsky?
Vždy byl přátelský. Díval jsem se na reakce brněnské primátorky Vaňkové, ministra zdravotnictví Válka a dalších a všichni o něm říkali totéž. On byl vždy ochotný pomoct bez nároku na cokoliv. Řešili jsme v rámci mé Společnosti Podané ruce otevření infektologické ambulance kvůli pomoci se žloutenkou typu C a Roman okamžitě věděl, že nám má pomoct. Jsem z jeho odchodu smutný. Před měsícem jsme se domluvili, že bude v honorární radě mého think tanku Racionální politika závislostí. Zavolal jsem mu, že bych ho do ní chtěl, a jeho reakce byla: Ano, jasně, musíme s tím něco dělat. Nevypadal aktivisticky, ale byl aktivní. Připravený bez váhání pomoct.
Pomohl vždy?
Když jsem cokoliv kdykoliv potřeboval v mé oblasti, která není moc jednoduchá, on s námi na těch jednáních seděl. Zvedal telefon, pomohl v různých situacích. Dal do nich své jméno. Včetně takových věcí, kdy jsme třeba jezdili s velkými kamiony očkovat do míst, kam nikdo nebyl schopen dojet. On tam s námi celý den lidem píchal injekce, i když ho bolela záda. Říkal jsem mu, ať si jde odpočinout a sednout, ale on odmítl. Hodně jsem na něj spoléhal, poslední léta jsme hodně spolupracovali. V pondělí jsem mu psal SMS, že s ním potřebuji něco probrat. Těchto lidí je málo.
RIP - Roman Kraus🖤 https://t.co/vZeAA1sxub
Čeho jste si na něm vážil nejvíc?
Asi dvojího. Jednak že byl vždy ochotný pomoct, a to i když jsem potřeboval poradit se zdravotními věcmi, a taky že byl mladý hlavou. Byl otevřená hlava. Lidi v jeho věku se už těžko mění. V tomhle byl pořád pružný. Kromě cigaret. Říkal jsem mu vždycky, ať zkusí nějaké alternativy, ale on nechtěl. Šlukám je celý život, říkal. Teď na to dojel.
Změnil se váš původně profesní vztah v kamarádský?
Určitě. Původně jsem chtěl kandidovat v senátních volbách, ale pak se objevil jako kandidát on. Pro mě bylo v tu chvíli automatické, že ustoupím, protože jsem věděl, že je lepším kandidátem, když byl mimo jiné ředitelem špitálu v Brně. Tehdy jsme se nejvíc protnuli. Pak mě oslovil, abychom začali spolupracovat, a od té doby jsme se hodně sblížili. Vždy to bylo kamarádsky pracovní vztah. Ne že bychom spolu chodili pařit, ale občas jsme se potkali jen tak na pokec. Znal i můj osobní život, což nikdo z politiky moc neznal. Většinou byla naše setkání věcná, pracovní, zároveň ale vždy strašně otevřená.
Kdy jste spolu byli naposledy v kontaktu a o čem jste se bavili?
Je to tak pět týdnů zpátky. Pozval jsem ho do honorární rady svého think tanku Racionální politika závislostí. Řekl že jasně, napiš mě tam. Bez zaváhání, ani se neptal na další informace. Prostě mi věřil. A teď v pondělí jsem mu psal esemesku, že se s ním potřebuji pobavit o žloutenkách typu C. Nevím, jestli jsme ho všichni neuhnali k smrti, protože byl ochotný každému pomoct. Kolikrát jsem si říkal, jestli už není přetažený. Kolikrát mi to bylo už blbé, protože vždy na všechno kývl. Kurňa, jestli má čas na nějaký odpočinek, napadlo mě mnohokrát za poslední půlrok. Když jsem se včera dozvěděl o jeho úmrtí, hned jsem si vybavil svůj úzkostný pocit, jestli ho nepřetěžujeme. Myslím si, že se pracovně uhnal. Kouření mu nepomohlo, to je jasné, ale tím, jak byl vždy nachystaný odpovědět a hledat řešení s každým, měl toho na svůj věk podle mého názoru moc.
Roman Kraus, Jindřich Vobořil a Petr Fiala během pandemie.
Co vás napadlo jako první, když jste se dozvěděl o jeho náhlém úmrtí?
První bylo, že je to strašná škoda. Roman byl člověk, který dělal věci nenápadně a bez humbuku, ale vždy byl užitečný a posunuly se díky němu. Druhý pocit byl, kurňa, to mě přece napadlo, jestli ho moc nevytěžujeme a jestli jsme ho neutahali. A dnes pořád přemýšlím, do jakých všech aktivit byl u nás v Podaných rukou zapojený. Kamarád pracuje s postiženými sportovci, také u něj Roman pomáhal. Ať vezmu kdekoliv, kde něco dělám, všude jsem ho měl. Zůstane po něm velká díra. Takový člověk tady není. Nikde. Nevidím jediného člověka, který by byl takovýhle.
O spoustě Krausových aktivit se veřejně ani nevědělo. Zdobila ho proto také skromnost, že nevyžadoval pozornost?
Určitě, pomáhal nenápadně. Prakticky co bylo potřeba, to prostě udělal. Nikdy si neříkal o žádnou medializaci. Snažil jsem se, aby byl jako politik vidět, ale tato snaha šla ode mě. On si o medializaci nikdy neříkal.
Jak na něj budete vzpomínat, když si ho vybavíte třeba za pět let?
To si teď nedovedu přestavit, protože je to pro mě emoční. Ale když to zkusím, tak pro mě je Roman člověk, kterého bych si přál vidět v politice. A nejde jen o politiku. Celý svůj život makal, něco za ním bylo. Byl to člověk s tou zkušeností a setrvalou otevřeností, pokorou. Tihle lidi v politice fakt chybí. Jinak kamarádský. Pokud by někdo měl jít do politiky, on byl dobrý vzor. Líbí se mi víc než lidi, kteří křičí a bouchají do stolu. Myslím si, že tam udělal kus práce, i když to na první pohled nemuselo být a priori vidět, když to tak neprodával.
25. září 2020 |
