Právě tam vyrazí hrdinové její loňské knihy Hospůdka v Praze, aby utekli z ruchu velkoměsta. Obdivují Pálavu, Mikulov, Hustopeče a další známá či zastrčená místa, ochutnávají místní víno a poznávají klidnější život.
„Když jsem se rozhodla umístit děj další knihy do Prahy, chtěla jsem, aby čtenáři nasáli i něco z jiných koutů České republiky. Od čtenářů z vaší země jsem dostala mnoho tipů, kam se vydat, a jižní Morava byla mezi nimi velmi často. Brzy poté, co jsem si o ní něco dohledala, jsem zjistila proč,“ vypráví populární autorka, která měla loni na kontě přes dva miliony prodaných výtisků ve více než dvaceti zemích světa, v rozhovoru pro MF DNES. Její „inspekční cesta“ do Brna a okolí se odehrála před necelým rokem, Hospůdka v Praze je na pultech od konce roku.
Když námořníci bránili Mikulov... Netypický průvodce odhaluje perličky Pálavy |
Líbilo se vám u nás?
Během projíždění krásného venkova a báječných historických měst jsem si jižní Moravu zamilovala. Navštívit místa jako Mikulov nebo Valtice bylo velkým zážitkem. Protože jsem nejen milovnicí historie, ale i vína, nemohla jsem odolat a několik lahví excelentního bílého vína jsem si odvezla i domů. Rozhodně mě nezklamalo. Mrzí mě, že je hodně komplikované sehnat je v Británii.
Kolik času jste celkově na jižní Moravě strávila?
Bohužel jen tři dny. Doufám, že budu mít příležitost se vrátit, třeba s manželem, a užít si víc času. Běžně se vydáváme na turistické dovolené, k čemuž je jižní Morava jako stvořená. Zanechala ve mně velký dojem; opomenout nechci ani návštěvu Vlčnova a tamní Jízdu králů. Nikdy nezapomenu na ducha této události, barvy a kostýmy. Pro mě to byl úžasný den.
Pozorný čtenář Hospůdky v Praze si jistě všimne, že děj směřujete do konkrétních míst. Necháváte své hrdiny nakupovat v Pavlově, obdivovat kostel v Hustopečích nebo jíst v restauraci v Mikulově. Co musí takový podnik udělat pro to, aby se ocitl na stránkách vaší knihy?
Některá místa jsou opravdu skutečná, jiná smyšlená. Ta skutečná jsou ta, která jsem osobně navštívila a zaujala mě. Pro mě je autentický dojem nesmírně důležitý. Pokud jsem se někde zastavila na jídlo a viděla jsem, že se personál snaží vyhovět mým přáním a dopřát mi kvalitní servis, zpozorněla jsem. Mám rozmanité chutě, ráda navštívím jak tradiční místa, tak moderní prostředí. Hlavní je dobrá zkušenost.
Na Moravu se vrátím, protože miluju víno, slíbil Fulghum |
Ohlašujete s předstihem návštěvu, aby se místní mohli připravit?
Preferuji cestovat bez oznámení, nemám zájem o speciální zacházení. Pokud jde třeba o restauraci v Mikulově, která předčila má očekávání a víno bylo tak skvělé, že jsem si dvě lahve odnesla s sebou, tak třeba tam neměli tušení, že jsem u nich jedla. Víte, pokud mezi personálem nejsou velcí čtenáři, věřím tomu, že většina lidí o mně nikdy neslyšela. Jenom zřídka někde přiznám, že se plánuji o jejich podniku zmínit v knize, a musím říct, že je to nijak nevzrušuje.
Objevila se i některá z osob, které jste na své cestě potkala, v Hospůdce v Praze? Třeba Jan a Michaela se seznámili na brněnské Masarykově univerzitě, žijí i ve skutečnosti?
Bohužel tihle dva jsou kompletně vymyšlení, ale je pravda, že některé jejich povahové rysy jsou ovlivněny povahami a příběhy přátel, kteří mě v Praze, v Brně a na jižní Moravě doprovázeli. Mám to štěstí, že mám kolem sebe úžasné přátele i spolupracovníky v mém nakladatelském týmu. Vzniklo mezi námi pevné pouto.
Už v deseti letech prohlásila, že bude spisovatelka a tento sen si splnila. Britka Julie Caplinová si podmanila čtenáře svými romantickými příběhy z celého světa. Po návštěvě Kodaně, Itálie nebo třeba Islandu zavítala i do Prahy, kam zasadila děj své knižní novinky Hospůdka v Praze.
Celý rozhovor najdete v záznamu včerejších Událostí, komentářů v iVysílání ČT.
Odnesla jste si i takový zážitek, který v knize není?
Trávila jsem večer ve Valticích, když se právě hrálo mistrovství světa v hokeji v Praze. Moji společníci cítili povinnost se mi věnovat, zároveň ale chtěli vidět zápas českého mužstva. Měli jsme domluvenou večeři, bylo to však v den naší návštěvy Jízdy králů, pojedli jsme výborně už v poledne a já jsem nakonec také přivítala trochu času na odpočinek.
Podařilo se vám je přesvědčit, aby si utkání nenechali ujít?
Vydali se do baru fandit a já jsem zůstala na terase hotelu v krásné zámecké budově, se sklenkou vína a obklopena tichem, občas přerušovaným jásotem, když český tým vstřelil gól. Byla to tak památná noc, že i já jsem sledovala na mobilu vývoj skóre, nechala jsem k sobě doléhat rostoucí nadšení fanoušků a jejich hrdost. Všichni byli nadšeni, když Češi vyhráli, což byla třešinka na dortu už tak krásného dne.
Vrátíte se?
Doufám! Vždyť i v Brně bylo báječně.
Lahve od Michlovského měla na stole i královna Zpráva o tom, že víno z jeho produkce se dostalo na stránky knižního bestselleru, legendu moravského vinařství Miloše Michlovského potěšila. „Nevěděl jsem o tom, nebylo to objednané ani placené. Asi to děláme tak, že stojíme za zmínku,“ pousmál se šéf rodinné firmy Vinselekt Michlovský z Rakvic na Břeclavsku. Že jeho lahev skončí na stole některé ze známých osobností, pro něho nicméně není novinkou. „Před lety si náš Cabernet sauvignon dávala v Praze Hillary Clintonová, bývalá první dáma USA. Volal jsem pak na americkou ambasádu, jestli můžu někde zmínit, jak jí chutnal, ale bylo mi řečeno, že to nebývá zvykem, tak jsem to nikde nerozšiřoval,“ pověděl Michlovský. Také britská královna Alžběta II. si v české metropoli sklenku z jeho lahve dopřála. A nejen ona. „Vím, že se o nás v životopisné knize zmiňoval herec Miroslav Horníček. Autorovi biografie jsem pak karton vína poslal. S tím se pojí jedna zajímavost: tradovalo se, že pan Horníček pil červené víno, ale to bylo jen kvůli televizi, aby to vypadalo. Jinak pil bílé,“ vypráví Michlovský. |
