V čem tkví tajemství dobrého seriálu?
Že vás překvapí. Jsem otrávená z věcí, často bohužel z východní Evropy, které jsou předvídatelné. Nemyslím jen dějové zvraty, ale i významově. Doteď mi přijde vtipné, že si třeba v půlce Hry o trůny vymlátili většinu hlavních hrdinů a člověk vůbec netušil, co bude dál. Proto to byl takový hit.
Co vás naopak donutí seriál vypnout?
Je to ta předvídatelnost a často i zaměnitelnost hereckých výkonů.
Jaké žánry preferujete?
Mám moc ráda černý humor. Zrovna nedávno jsem se dívala na Netflixu na Don’t Look Up o konci světa, což je teda film, ne seriál. Naopak třeba vůbec nevyhledávám horory. Jako malá jsem viděla s tátou premiéru Jurského parku v Londýně a nemohla z toho tři týdny spát (smích).
Evropské televize k nám jezdí objevovat nové seriály, říká šéfka festivalu |
Co podle vás chybí v aktuální české seriálové tvorbě?
Je toho čím dál míň a mám z toho velkou radost. Momentálně spíš chybí drive, sebedůvěra a chuť dobýt svět. V tomto směru je v Česku všechno správně nastavené a i polská seriálová tvorba šla nahoru. Nedávno na televizní konferenci ve Varšavě říkali zástupci z Netflixu, jak u diváků rezonují východoevropské komedie. Takže pokud to nepokazí opatrnost, máme dobře našlápnuto a věřím, že všechno je teprve před námi.
Serial Killer7. ročník se koná od 24. do 29. září. Nabídne projekce seriálů české i zahraniční produkce. Nebudou chybět speciální hosté, se kterými lze po projekcích diskutovat. Tipy z programu: Chameleon (Belgie) – energií nabitá černá komedie o partě mladých přátel, kteří se snaží uniknout z každodenní reality drsné belgické čtvrti. Tohle není Švédsko (Španělsko/Švédsko) – dramedy o španělské matce dvou dětí, která vzhlíží k výchově své švédské sousedky. Za zdánlivě ideálním zevnějškem se ale skrývají temná tajemství. 30 dní chtíče (Německo) – mladý pár se rozhodne pro neobvyklý experiment – každý den po dobu 30 dní budou střídat své sexuální partnery. |
Jak se zrodil nápad zorganizovat v Brně seriálový festival?
To bylo v souvislosti s mým nedobrovolným odchodem z České televize v roce 2016, kdy jsem se stala proděkankou pro zahraniční záležitosti na FAMU. Z ničeho nic jsem začala vnímat Česko jako silnou značku a přišlo mi pozoruhodné, že audiovize tu není tak světoborná a bylo by dobré s tím něco udělat. Zároveň jsem chtěla vytvořit cestu a prostor pro tvůrce, kteří mají ambice tvořit nejenom pro českou skupinu diváků, ale i pro tu zahraniční.
Začínat s festivalem od nuly musí být těžké, jaké překážky jste překonávala?
V prvních letech hlavně sama sebe. Podruhé bych už do takového stresu a vypětí asi nešla. Zpětně to považuju za naprosto šílený nápad a lehce sebevražednou misi. Na druhou stranu je mi podobné, že se pro něco nadchnu a nedohlédnu, jak bude cesta k cíli náročná. Jedna z nejtěžších věcí je pak překonávání různých očekávání od partnerů, účastníků a i od sebe samé. Organizátoři ostatních festivalů mě uklidňovali, že postupný start je normální. Proces přirovnávám k mateřství. Těším se, že akce bude růst. Samu sebe ale nevidím jako někoho, kdo by měl do konce svých dnů stát v čele festivalu.
Máte z minulosti osvědčené, co funguje, a co naopak ne?
Od začátku jsem odkoukávala od jiných akcí i prostředí, která mám ráda, klidně i z gastra a wellnes. Co je pro mě dost důležité, je rovnost v týmu, ať už je to dobrovolník, nebo ředitel. Na prvním ročníku jsem uklízela, nafukovala balonky a vítala nejvzácnější hosty zároveň. Myslím a doufám, že mě to uzemnilo.
Jaký bude letošní Serial Killer?
Soustředíme se na velké hráče a poprvé přijedou hosté z Koreje a Spojených států. Budeme mít i skvělý český program a čeká nás v tomto směru velmi zajímavý rok. Hlavní centrum chystáme v Divadle Husa na provázku. Také budeme mít poprvé velkou slavnostní projekci i v Mahenově divadle a stage na Zelném trhu.
18. ledna 2022 |
