Přes třicet let jste se pohyboval ve světě financí, kolem padesátky jste se však rozhodl práci opustit a začít dobrovolničit v Mary’s Meals. Co vás k tomu vedlo?
Pracoval jsem 27 let v Komerční bance a dalších šest v různých finančních firmách. Zároveň jsem byl i koordinátorem charitativních sbírek v Bučovicích a okolí, podporoval jsem neziskové organizace a organizoval dětské tábory. V roce 2020 jsem na jedné akci věnoval dar Mary’s Meals a tím jsem se dostal do jejich databáze. Před rokem jsem v sobotu slavil své padesátiny a v pondělí jsem dostal e-mail, že hledají výkonného ředitele. Neziskovky mě vždy zajímaly a chtěl jsem tam někdy skončit. Tak jsem to vzal jako znamení a v listopadu nastoupil na plný úvazek jako neplacený dobrovolník.

Čím je pro vás tato práce důležitá?
Podle statistik nechodí ve světě do škol mezi šedesáti a sedmdesáti miliony dětí. V současné době každý den krmíme 2,5 milionů z nich. Často sledujeme, jak děti opouštějí školu, protože se nemohou soustředit kvůli hladu a musí se starat o to, co budou jíst. Některé děti začínají pracovat už ve dvanácti letech. Díky naší pomoci se prokazatelně zvyšuje docházka i prospěch. Tahle práce pro mě má smysl.

Do Afriky nemůžete jet zachraňovat svět, říká doktor léčící děti v Ugandě

Podle nejaktuálnějších dat Eurostatu za rok 2021 vyhodí průměrný člověk v české domácnosti 69 kilogramů potravin ročně. Jak s potravinami zacházíte v domácnosti vy?
U nás doma máme systém, kdy co se nesní, jde do dalšího cyklu – buď slepicím, nebo jiným domácím zvířatům. Máme minimum odpadu a téměř žádné jídlo nevyhazujeme. Je extrém, že Češi tolik plýtvají. Děti v Africe, kterým každý den dáváme stejnou kaši, z toho mají radost a dokonce o ní skládají písničky. Když ale stejnou kaši dáváme ochutnat českým dětem, často ji ani nezkusí.

Podle Centra pro výzkum veřejného mínění téměř polovina české veřejnosti považuje plýtvání potravinami za velký problém. Proč tedy domácnosti stále tolik jídla vyhazují?
Je to dáno dostupností jídla. Pro nás je úplně běžné, že si večer zajdeme něco koupit, pokud nám něco chybí, a to i o víkendu. V Česku jsou obchody otevřené i v neděli, což v jiných zemích není standardem. A pak nastávají situace, kdy si člověk kupuje větší balení, protože je ve slevě, a nespotřebuje ani polovinu. My na druhou stranu dokážeme za cenu půlky rohlíku denně nasytit dítě v Africe po celý školní rok.

Jak se dá s plýtváním jídlem bojovat?
Stravovací návyky jen tak nezměníme. Pokud pro někoho jídlo není vzácné, nemá tendenci si ho vážit. S učiteli řeším téměř denně problém vracení nebo nejezení obědů ve školních jídelnách. Musíme si ale uvědomit, že každých několik sekund zemře dítě kvůli podvýživě. Měli bychom při nákupu přemýšlet, jestli ten produkt skutečně potřebujeme, nebo ho nakonec vyhodíme. Je to i otázka toho, jestli musíme mít všechno, co chceme, a jestli nejsou někde lidé, kteří to potřebují více. Pokud budeme šetřit dvacet korun denně, na konci měsíce budeme mít 550 korun a zajistíme jednomu dítěti školní stravu na celý rok.

V roce 2023 se více než 281 milionů lidí v 59 zemích potýkalo s akutním nedostatkem potravin. Jak probíhá pomoc Mary’s Meals těmto zemím?
Česká pobočka se zaměřuje na fundraising, získáváme peníze od našich dárců a posíláme je na centrálu ve Skotsku. Ta poté zajišťuje výběr škol, distribuci a logistiku. Obecně jdeme do škol, kde se komunita zaváže, že vybuduje sklad, bude provozovat kuchyň a zajistí dobrovolníky, kteří budou jídlo vařit a rozdávat. Například v Malawi mají ve škole dva a půl až pět tisíc žáků a působí tam 85 tisíc dobrovolníků, kteří přichází do školy o půl páté, aby na první hodinu stihli uvařit jídlo. Školy vypadají úplně jinak: žádné lavice, tabule je nakreslená jenom černou barvou na omítce, jeden sešit a jedna tužka na všechny předměty.

Afrika není jen chudá, ale i moderní, líčí „česká Afričanka“ tamní život

Informace o plýtvání potravinami šíříte i v českých školách. Jakým způsobem?
Nabízíme školám přednášky o našem díle, účastníme se různých setkání s učiteli, aby věděli o tom, že existujeme. Jak jsem řekl, pro spoustu učitelů je velký problém plýtvání ve školních jídelnách. Připravujeme pro ně proto metodické materiály, které propojují výuku s osvětou o plýtvání jídlem a pomoci chudým zemím. Budou to úkoly typu „vypočítejte, kolik je potřeba na nasycení dětí, když je tam tisíc žáků při takové ceně jídla“. Máme i doplňkový Batůžkový projekt, kde děti mohou darovat své staré aktovky. Ty jsou následně přepravovány do centrálního skladu v Ostravě a posílány do škol, kde často chybí i základní učební pomůcky jako sešity a tužky.

Jaké jsou reakce českých dětí?
Různé. Některé děti to zasáhne a začnou organizovat benefiční akce, například sportovní zápasy nebo hudební vystoupení. Někteří z těch, kdo se dlouhodobě podíleli na těchto akcích, se později stali našimi dobrovolníky nebo dobrovolnicemi. Stává se ale i to, že děti působí dojmem, že je to nezajímá. Na základních školách promítáme poměrně drsný dokument o dětech v Africe. Ale i když čeští žáci v ten moment nemusí vypadat zaujatě, informace jim v podvědomí zůstane.

Jaké jsou vaše aktuální aktivity v Česku, do kterých se lidé mohou zapojit?
Do 10. října probíhá kampaň ke Světovému dni kaše, při které šíříme informace a sbíráme peníze. Lidé si mohou na webu zakoupit certifikát v hodnotě 150, 750 nebo 3 000 korun a pomoci tak padesáti, 250 dětem nebo celé škole. Kaše totiž může být důvodem, proč děti dokončí školu a pomohou svým rodinám vymanit se z chudoby.