Poprvé se viděli před více než třiceti lety. „Začínal jsem v Třebíči trénovat pátou třídu a věděl jsem o jednom malém šikovném pravákovi, který se rád vzteká,“ říká nový hlavní kouč brněnských hokejistů Kamil Pokorný o svém asistentovi Jaroslavu Barvířovi, jehož si k sobě na střídačku Komety vytáhl krátce po svém červnovém jmenování.

Barvíř byl v Třebíči dlouho jeho svěřencem, poslední tři roky spolu Horáckou Slavii v první lize vedli. Na jaře se zdálo, že si oba půjdou vlastní cestou – Pokorný znovu do Brna, kde dříve šest roků působil a oslavil tam dva mistrovské tituly, a Barvíř do druholigového Velkého Meziříčí.

Návrat po třech letech. Hokejisty Komety Brno povede Pokorný

Přesto se oba parťáci po pár měsících potkávají znovu, a to na jednom z nejexponovanějších míst, které si lze v českém hokeji představit.

Když vám v Třebíči končila minulá sezona a oba jste mířili za novými výzvami, řekli byste, že se v dohledné době zase sejdete?
Barvíř: Že to bude v takhle krátké době, jsem si nemyslel. Plánoval jsem se trochu upozadit, rozhodl jsem se trénovat Velké Meziříčí, těšil jsem se na to. Až přišel den, kdy mi Kamil představil svoji vizi, abych s ním byl v Kometě.
Pokorný: Jenom se potvrdilo, že člověk si může nalajnovat, co chce, ale během chvilky to může být úplně jinak. Jakmile jsem se v Brně místo trenéra Jardy Modrého, který skončil z rodinných důvodů, posunul na jeho pozici a bylo mi jasné, že musím najít ještě jednoho asistenta, napadl mě jako první Jarda Barvíř. Věděl jsem sice, že ho vytrhuji z něčeho, co si chtěl zkusit, ale je to extraliga, a věřím, že nešlápl vedle.

Čím se tak dobře doplňujete, že se vaše spolupráce přenesla z Třebíče do Brna?
Pokorný: Oba nesnášíme prohry. Ale hrozně! Chceme vyhrávat a jsme schopni pro to udělat maximum.
Barvíř: Řekl bych to stejně.

Trenéři Kamil Pokorný (vlevo) a Jaroslav Barvíř se spolu sešli v brněnské Kometě. (2024)

Vzpomenete si, co všechno váš pracovní vztah formovalo?
Pokorný: Jarda vyrůstal v ročníku s partou kolem Martina Erata. Poznal jsem ho, když mu bylo dvanáct let, pod ruce mi přišel v juniorce a hlavně pak v A týmu. Přestože toho za áčko moc neodehrál, býval s námi v širším kádru.
Barvíř: No a já si Kamila pamatuji, když hrával, když jsem v Třebíči chodil na hokej. S pozdějším reprezentantem Ondrou Němcem jsme vyráželi do kotle, takže jsme každé odpoledne stříhali papírky, s nimiž jsme pak chodili fandit.
Pokorný: A když jsem dal gól, tak jste je házeli do vzduchu, že? (směje se)
Barvíř: Tehdy jsem Kamila registroval poprvé. Samozřejmě mě pak trénoval, a ten vztah, jaký máme doteď, vznikl u něho na domečku. Koupil barák a potřeboval ho upravit. Tak jsem vzal kango a trochu mu to tam porovnal. (úsměv)
Pokorný: Věděl jsem, že je Jarda pracovitý, zodpovědný, že má hokej rád a že něco umí. Že se sice hokejem nebude živit jako profík, ale může se stát kvalitním trenérem. Proto jsem ho vzal do mládeže. Můžu říct, že jsem se trefil. Odšlapal si to od píky, od žáků až k dospělým.

Bylo pro vás u kolegy dobrým znamením, že se umí čelem postavit k manuální práci, a bral jste to jako předpoklad pro zodpovědnost při trénování?
Pokorný: Nejdřív jsem v něm viděl pracovitého trenéra, ne naopak. Aby si někdo nemyslel, že jsem si Jardu vyzkoušel na baráku a pak dostal místo. Do trénování naskočil dobře, pohltilo ho to. Že mi pomohl na domě, to pak už vyšlo z naší vzájemné vazby.

22 fotografií

Dovedla vás až do Komety. Je to pro hokejové persony z Třebíče automatická cesta za lepším? V nedávné minulosti takto v Brně z vašeho města kralovali Leoš Čermák nebo Martin Erat.
Pokorný: To jste jich vyjmenoval opravdu málo. Řeknu vám daleko víc jmen, která se v Brně podílela na titulech.

Tito dva se v Kometě stali absolutními legendami. Oba jste je poznali z různých pozic – jako svěřence, jako spoluhráče. Co z hokejového hlediska dali oni vám?
Pokorný: U Leoše Čermáka bych vypíchnul jeho zarputilost, má podobnou povahu jako my dva. Taky nesnáší prohry. Obdivoval jsem, jak coby kapitán v kabině vedl svůj tým. To jsou zásadní věci. Od Špenáta (Martina Erata) jsem pochytil, že je hokej o detailech – naučil mě dívat se na maličkosti, na první pohled nepodstatné, a přitom pro hru strašně důležité.
Barvíř: Výjimeční hráči snídají, obědvají a večeří hokej. Věřím tomu, že se na špičkovou úroveň dostanou díky své profesionalitě. Z Třebíče zmíním třeba i Martina Dočekala, ten takovým profíkem taky je. Můžu to srovnat s jinými hráči, kteří stejný přístup neměli a doplatili na to, dnes už ani nehrají.
Pokorný: V Třebíči si jeden druhému vidíme do talíře. Ve své době jste přišel na rybník a po něm lítal Martin Erat, o kus dál hrál Vláďa Sobotka s bráchou, na dalším hřišti Ondra Němec mastil bandy hokej. Ti kluci to milovali, hráli pořád dokola, a to je posunovalo.

Uplatňujete dodnes při trénování něco z Eratova know-how?
Pokorný: Nemyslím, že bych od něj něco kopíroval, spíš jde o to zaměření na detaily. Než jsem před devíti lety přišel poprvé do Brna, nebyly pro mě tak důležité. Pak zjistíte, jak je to „nakrokované“ v přesilovce – že když se obránce hne nějakým způsobem, musí dostat přihrávku, aby vzniklo další napojení na koncovku. A tak podobně. To jsem si v sobě zakotvil.
Barvíř: Už v žácích, když jsme spolu hrávali v jedné lajně, byl Martin od všech odskočený. Vhazovalo se v útočném pásmu, on přijel a říká: Sjeď na pravou tyč, dostaneš to tam. Tak jsem poslechl a za pět vteřin jsem tam puk skutečně měl. Zároveň vím, že to Martin neměl jenom dané, že na sobě i s bráchou Romanem obrovsky pracovali.

Co všechno pro vás obnáší naskakování z prvoligového prostředí, v němž jste se v posledních letech pohybovali, do nejvyšší soutěže?
Pokorný: Co se hokeje týká, je to vymyšlená hra. Oproti první lize pracujete v extralize s vyšší hráčskou kvalitou, s obrovskými osobnostmi a pod daleko větším tlakem. Pokud v Třebíči chodí na hokej tisíc lidí a Kometou žije celá jižní Morava, tak je to velký rozdíl. Vyhrávat chcete všude, v jakékoliv soutěži, okolnosti jsou však jiné.
Barvíř: Myslel jsem si, že nic jiného než tlak v Třebíči mě potkat nemůže. Neříkám, že ho v Brně cítím už teď, sezona ještě nezačala, nějaké věci se však k nám už dostávají. Připravit se na to moc nedá. Jsem v extralize poprvé a mám takové tušení, že to pro mě bude velký rozdíl.

Martin Erat, útočník Komety

Brněnský kapitán Leoš Čermák

Jak se vám s osobnostmi, jaké jste dosud nepotkával, pracuje?
Barvíř: Věřím v komunikaci. V Kometě jsou normální kluci jako v Třebíči, rozdíl je v jejich profesionalismu. Mně se s nimi pracuje dobře. Uvidíme, jak se to vyvine, všechno vždycky pořádně prověří až první nezdary, případně první krize.

Taky máte nad sebou majitele, který rád koučuje. Ne každý trenér v Brně tuto vášeň šéfa Libora Zábranského unesl. Víte, jak na to, aby se vám problémy vyhnuly?
Pokorný: Jestli můžu mluvit za sebe, jsem v odlišné pozici než trenéři odjinud. S Liborem jsem strávil pět let na střídačce a vždycky jsem to bral tak, že on je šéf. Jak nahoře, tak v kabině. Tak to je a tak to vnímám. Na druhou stranu je potřeba říct, že v přípravě nám zatím nezasáhl do jediné věci. O hokeji mluvíme, máme společný zájem a od Libora dostáváme klid na práci.
Barvíř: Jsem v této situaci poprvé v životě, nemám ji s čím srovnat. Šéf nám poví svůj názor, poradí. Neřeknu na tohle téma nic negativního.

Kometa? Jednoznačná volba, hlásí Zohorna. Chce být jedním z lídrů

Zabavíte se jako kamarádi něčím i mimo hokej? Zahrajete si spolu karty, šipky nebo něco jiného?
Pokorný: Zahrajeme a bývá to pořádně vyhecované. Jsme schopni soutěžit v tom, kdo na tréninku trefí horní tyčku z poloviny hřiště. Bývám to samozřejmě já. (směje se) Šipky jsme taky hráli, taky jsem vyhrál já.
Barvíř: Jednou, to je pravda. (úsměv)
Pokorný: Bývají to velké bitvy, a ten, kdo prohraje, o tom slyší ještě další den nebo dva. Hodně to souvisí s tím, o čem jsme už mluvili, tedy že jsme oba nesmírně soutěživí. Tady bych rád zmínil, že i tenis jsem vyhrával, dokud jsme ho hráli.
Barvíř: A co taková střelba vzduchovkou? Tu jsi prohrál, pokud vím.
Pokorný: Suverénně by mě Jarda porazil v MMA. Kdyby mě dostal do klece, tak tam bych moc dlouho nevydržel. Dokonce si myslím, že v bojových sportech by si před Jardou musel dát pozor každý, kdo by se ho pokusil vyzvat.

Už máte vstupenku na turnaj Oktagonu, který špičkové MMA přiveze v září do haly Komety?
Barvíř: Lístek jsem ještě nekupoval, ale těším se hodně. Turnajů už jsem objel dost, včetně toho v Praze na Štvanici nebo v Edenu.
Pokorný: Dvakrát jsme společně už byli – jednou v Bobycentru a jednou u nás na hale. Loni na podzim jsme se šli podívat po cestě ze zápasu v Přerově. Kříž je trochu v tom, že Jarda má rád Karlose Vémolu, v tom se moc nepotkáváme. Do MMA mě zasvětil slušně, a když mi řekne, že se blíží turnaj, tak si pár posledních zápasů pustím, abych měl přehled a mohli jsme o nich diskutovat. Trochu mě mrzí, že Jarda nebyl v Brně v době, kdy jsme v rámci letní přípravy zašli do gymu brněnské legendy MMA Tomáše „Chřestýše“ Hrona. Tam by se vyřádil.
Barvíř: Aktivně se zápasení MMA nevěnuji, jeden čas jsem ale chodil boxovat a navštívil jsem v Třebíči kemp zápasníka Petra „Monstera“ Knížete. Box i MMA jsou těžké sporty, mají svá pravidla, není to jen o mlácení. Proto obdivuju každého, kdo se v nich prosadí.

Do klece tedy spolu asi nezajdete. Kam místo toho?
Pokorný: Vzal bych Jardu na houby, ty on ale nejí. Taky bych ho zavedl na ryby. Nebo by mi mohl nosit lopatu, kdybychom vzali detektor kovu a šli na pole s hledačkou. Vykopal by, co bych našel. To jsou moje tři nejoblíbenější aktivity, všechny venku v přírodě. Kdyby se ale nechytil ani na jednu z nich, tak bychom pak vyrazili na nějaký pořádný světový fotbal.

Máte za sebou nějaké zajímavé nálezy s hledačkou?
Pokorný: Poklad jsem ještě nenašel. Mám nasbíraných pár mincí, sice bezvýznamných, ale i takový halíř (v originále heller) z roku 1896, na němž je František Josef I., na vás dýchne historií. Hlavně je to obrovský relax.

Josef Vašíček s knihou věnovanou jeho synovi, bývalému hokejistovi NHL a reprezentace. Spolupracoval na ní mimo jiné s Kamilem Pokorným.

Oddechli jste si, že Kometa letos nehraje evropskou soutěž, takže nemusíte do letadla?
Barvíř: Já osobně tedy létat určitě nemusím.
Pokorný: Přestože už jsem i s rodinou cestu letadlem absolvoval, moje hobby to není. Nemůžu do něj sednout a jen tak letět, musím se na to nachystat.

Má to souvislost s tragédií hokejového týmu z ruské Jaroslavle, s nímž se letadlo s českými hráči na palubě včetně vám blízkého Josefa Vašíčka zřítilo?
Pokorný: Nemá. Za Pepou jsem v roce 2006 cestoval do Ameriky, to byl můj první let v době, kdy jsem chtěl vidět NHL na vlastní oči. Tak jsem se kousnul. Potom jsem na palubu dlouho nenastoupil. S Kometou jsem vyrazil na Ligu mistrů, létání k životu patří, jeho fanouškem však nebudu.

Není to dlouho, co jste se podílel na knize o Vašíčkovi. Čím jste do ní přispěl?
Pokorný: Všechno bylo v režii pana a paní Vašíčkových, kteří v sobě po třinácti letech po té ohromné tragédii našli sílu probrat se fotkami a vzpomínkami. Měl jsem spoustu fotek jak z oslavy zisku Stanley Cupu, tak ze sedmiboje, který jsme každý rok absolvovali, i z návštěvy v Americe, a mohl jsem je poskytnout. Sepsal jsem taky povídání o Pepovi, osobní pohled na něho, ten se ale do knihy nedostal, protože jsem byl jediný, kdo text dodal. Kniha je to krásná, dokumentární, vzpomínková.