Spolu s nimi byla vybrána jako reprezentantka Česka a tento rok se chystá do Finska na mistrovství Evropy a do Chorvatska na mistrovství světa v extrémních překážkových závodech. „Je to pro mě ještě větší nakopnutí makat a umístit se nejen sama za sebe, ale i za národní tým,“ oznamuje sportovkyně.
Do prvního závodu vyběhla na popud přátel. O Spartan Race se od nich dozvěděla asi před pěti lety na sociálních sítích. Lucie už v té době rekreačně běhala a chtěla zkusit něco pro zpestření. „Viděla jsem, že to zvládají ostatní. Chtěla jsem zjistit, jak to zvládnu já, a porovnat síly. Běh v nepříznivých horských podmínkách a drsném terénu mi přišel jako dobrá výzva,“ shrnuje jednatřicetiletá žena svou motivaci k přihlášení se na první závod.
Nejdříve absolvovala na Dolní Moravě pětikilometrový „Sprint“ s dvaceti překážkami. Běžela v otevřené kategorii, do níž může vstoupit kdokoliv a je vhodná pro začátečníky. „Bylo to celkem vtipné. Vůbec jsem nevěděla, jak jsem na tom kondičně v porovnání s ostatními. Doběhla jsem do cíle a ani nevěděla, že jsem první,“ líčí nečekané vítězství.
Spartan Race učí jít přes překážky i v životě, říká vyznavačka extrémních závodů |
Nejvyšší příčka a odměna v podobě ročních startů zdarma Lucii nakoply k účasti v dalších lokalitách. „Říkala jsem si, proč to nezkoušet dál, když mi to očividně jde,“ přibližuje.
Po prvním závodu přešla do věkové kategorie, kde soutěží už zkušenější účastníci seřazení podle pohlaví a stáří. Pětikilometrovou trasu zvládala bez problémů, a tak se rozhodla přidat do repertoáru také desetikilometrovou „Super“ s dvaceti pěti překážkami a zanedlouho i jednadvacetikilometrovou „Beast“ s třiceti překážkami. I tady se jí dařilo dosahovat na stupně vítězů. „Motivovalo mě to každý rok přidávat další závody,“ přibližuje. Začínala na čtyřech ročně, loni už jich zdolala sedmnáct.
Trénuje správný úchop i běhání do kopců
V Česku i v blízkém zahraničí Černá doposud vybojovala 35 medailí, z toho 11 zlatých. Ty dokazují, že zvládne vyhrát nejen boj s tratí a se soupeři, ale i s vlastní hlavou a tělem. „Běžet desítky kilometrů, když před sebou a za sebou nikoho nemáte, je mentálně náročné. Z této stránky není výhodné být v čele,“ připouští.
Když se k dvouhodinovému vytrvalostnímu běhu přidávají nemilosrdné překážky a vnější vlivy, vzniká nebezpečná kombinace. „Závody se konají za každého počasí a ještě se mi nestalo, že by se nějaký z nich zrušil. Především déšť způsobuje na trati velké komplikace. Jste celí od bahna, vše je kluzké a náročnější,“ upřesňuje.
Její přátelé prý takové překážky žertovně přirovnávají k sebemrskačství. Extrémnost a vypětí sil však podle Černé k tomuto sportu patří. Sama má na závodech adrenalin ráda a pár modřin a oděrek jí stojí za euforický pocit v cíli. Především, když vyhraje.
Minulý rok si sportovkyně poprvé troufla porovnat síly v elitní skupině. Končila těsně pod pódiem, na 5. nebo 6. místě. „Věděla jsem, že v nižší kategorii bych mohla být první, to bylo demotivující. Ale zatnula jsem zuby a držela se svého cíle. “
Zintenzivnila tréninky a začala věnovat větší pozornost přípravě. „Důležité je nacvičit správný úchop, abych se udržela na překážkách, pak posilovat s vlastní vahou jak ruce, tak nohy. V neposlední řadě se hodí běhat do kopců, protože na rovině závody moc nebývají,“ směje se.
V rámci přípravy na obě mistrovství trénuje momentálně dvakrát týdně v posilovně, dvakrát se svým týmem běhá na oválu a o víkendech se snaží zakomponovat delší běhy v přírodě. „S trenérem se zaměřujeme hlavně na dynamiku běhu a zlepšení kondice. V posilovně se také snažíme simulovat některé z překážek,“ popisuje.
Zatím jen koníček
Atletické vlohy má Lucie Černá v krvi. Otec se profesionálně věnoval kulturistice a silovému trojboji, takže ke sportu ji vedli už od malička. „Chodila jsem do lyžařského kroužku, na gymnastiku nebo basketbal. Od patnácti jsem se pustila do letního biatlonu. To byly začátky mé běžecké kariéry, od biatlonu jsem se přesunula k běhu a pak jsem povýšila k běhu s překážkami,“ přibližuje plynulý vývoj.
Přestože už soutěží v elitní skupině, kde se rozdělují i finanční ohodnocení, stále jsou pro ni závody jen koníčkem. „Zatím se tím uživit nedá. Pracuju na zákaznické podpoře ve firmě na střešní okna a Spartan je zábava po práci a o víkendech. Naštěstí se to dá skloubit, tak abych zvládala oboje,“ vysvětluje.
Vyčerpaná táhla kajak po zemi. Ale zpomalit nešlo, říká o extrémní štafetě![]() |
Její zapálení a předzávodní restrikce se občas setkávají s nepochopením okolí, jakmile je však čas vyběhnout, sklízí jen podporu. Přátelé i rodina s ní vyrážejí po různých koutech Evropy, aby sledovali, jak se probíjí obtížnými trasami. „Před dvěma lety jsem dokonce uvrtala taťku, aby běžel v Polsku se mnou. Musím říct, že na svůj věk to zvládl dobře,“ oceňuje.
Na šampionát pojede letos poprvé. Ve Finsku se na startu mistrovství Evropy v běhu na 21 kilometrů postaví už v srpnu. Do Chorvatska na mistrovství světa v pětikilometrovém běhu se pak chystá v říjnu. Kromě toho se plánuje zúčastnit letos také závodů v Česku i dalších evropských státech. „Jedním z mých cílů je absolvovat kvůli závodům cestu letadlem. To jsem ještě nezažila.“