Co je vlastně masopust?
Masopust, fašank a jiné regionální názvy označují kalendářní obyčej, který se vztahuje k období od svátku Tří králů do Popeleční středy, a zejména pak k posledním třem dnům před ní. Ve své původní podstatě je vnímán jako přechodový rituál, protože se koná na přelomu zimy a jara, což byl vždy výrazný mezník ročního koloběhu a hospodářského roku.

Jak je tento zvyk starý?
Předpokládá se, že má předkřesťanský původ. Kořeny masopustu bychom hledali velmi hluboko v historii. Podle některých názorů souvisel s antickými saturnáliemi (svátky oslavující boha Saturna ve starověkém Římě – pozn. red.), jejichž prvky v průběhu doby pronikly skrze středověké slavnosti i do venkovského lidového prostředí.

Děti navštěvoval Štědroň, děvčata hádala ženicha. Vánoce v časech minulých

Čím se oslavy masopustu vyznačují v moravském prostředí?
Je to určitý projev karnevalové kultury. Jsou s ním spojené masky, které často měly magickou funkci. Využíval se třeba i zvuk rolniček a zvonců, který měl odehnat zlé síly. Kromě ochranné magie se objevovaly i prvky plodnostní magie, kdy se během lidového tance vyskakovalo a věřilo se, že jak vysoko se vyskočí, do té výšky vyroste obilí nebo len. Tyto funkce se ovšem postupem času ztrácely. Později se masopust začal udržovat spíše v podobě zábavy, kdy si lidé oblékají masky, ale už v nich chybí původní významy.

Které masky jsou pro ostatky typické?
Mezi tradiční masky masopustu patří kůň nebo převlek medvěda, kožešina symbolizuje plodnost. Jedny z nejstarších masek jsou ze slámy a hrachoviny. V masopustních obchůzkách však vždy byla i řada masek představující různá řemesla, profese, karikatury žida nebo faráře. Mimo určitý význam a tradici jsou maškary skvělou ukázkou lidské kreativity, humoru, satiry a možnosti beztrestné kritiky. Kromě tradičních masek se objevují zcela nové, inspirované aktuální situací.

Jakou roli dnes tedy má masopustní tradice?
Rituální rys této tradice postupně vymizel. Přetrvala jako symbol veselí před začínající postní dobou, včetně prvků společenské satiry a humoru. Pro některé masopust může v dnešní době představovat udržování tradic, ale i oddech či způsob stmelení komunity.

V poslední době se tradice masopustu navrací. Čím to je?
Záleží na oblasti. Někde se obyčej slaví kontinuálně a dodržuje se i s tradičními projevy a zvyky, jako je například fašank ve Strání na moravsko-slovenském pomezí. Jsou ale oblasti, kde masopust silnou tradici nemá, a pak se může objevit osobnost nebo skupina, která stojí o takovou formu sdružování, zábavu či projev identity spojené s tradicí. Takže zvyky se někde obnovují, případně i vymýšlejí nové.

Jak vypadala moravská svatba před stoletím? Nevěstu v bílém nehledejte

Proč se někde tradice udržela a někde ne?
To se nedá zobecnit. Řada obyčejů, které náležely do tradiční lidové kultury venkova, zanikala nebo proměňovala své původní funkce a podobu. Byl to logický vývoj, protože se společnost modernizovala, otevírala se nejrůznějším vlivům masové kultury. S tím, jak lidové projevy mizely, objevovala se i silná tendence si je udržet. Často se zachovaly tam, kde působily silné osobnosti, například z řad učitelů, které se zasloužily o to, že tradice nezanikla. V oblastech, kde tomu tak nebylo, mohl zvyk zaniknout úplně, naopak renesance v posledních letech vede k tomu, že se někde obnovují, ať už podle původní podoby například z kronik, nebo tím, že se lidé inspirují v jiných obcích.

Podoba masopustu se místo od místa liší. Které zvláštnosti má na jižní Moravě?
Oblast jižní a jihovýchodní Moravy tvoří různé etnografické regiony, které se v určité míře odlišovaly i podobou lidových tradic. V souvislosti s fašankem jsou to především mečové tance, které se udržely v lokalitách na moravsko-slovenském pomezí. Je to typ řetězových mužských tanců a jejich dochovaný výskyt v naší kultuře je ojedinělý.

Masopustní průvody na Hlinecku se dostaly na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO. Čím jsou tamní průvody výjimečné?
Každý zápis na seznam světového dědictví je jedinečný, je potřeba splnit řadu kritérií na národní i mezinárodní úrovni. U nemateriálního kulturního dědictví se však netýkají zápisy výjimečnosti ve smyslu nějaké hierarchie, ale důležitá je komplexnost existence daného kulturního projevu ve spojitosti s jeho nositeli, jejich identitou a s generačním předáváním. Ochraňují se a předávají hodnoty, které jsou součástí živého dědictví svých nositelů. Na první pohled to může vypadat jednoduše, ale proces zápisu má řadu úskalí a hlavní roli v něm vždy hraje komunita a její identifikace s konkrétním projevem. Masopustní průvody na Hlinecku k živému dědictví plně patří.

Co je podstatné pro to, aby se podobné tradice udržely?
Je velmi důležité, aby byli výrazní jedinci a uskupení, která o to usilují. Dříve to byla součást běžného života, koloběhu roku, zvykového práva. Dnes žijeme v globální a masové kultuře, ale svůj „mikrosvět“ stejně každý potřebujeme. Odtud pramení dnešní vztah k lidovým tradicím a k jejich udržování.