Při vstupu do tohoto bytu cítili pracovníci radnice odpudivý zápach. „Vždy o víkendu s kolegou z radnice objíždíme opuštěné byty, abychom zjistili, v jakém jsou stavu. Tento byt, kde pán bydlel od roku 1975, byl zatím asi ten nejhorší, který jsem viděl,“ líčí starosta Židenic Petr Kunc (nez.).
Když zaměstnanci radnice vstupují do dlouhodobě neobývaných bytů, naskýtá se jim často otřesný pohled. Nejde jen o zanedbané nebo znečištěné prostory, ale o místa za hranicí obyvatelnosti. Stěny jsou zašlé cigaretovým kouřem, v koupelnách je černá plíseň prorůstající spárami i stropy a podlahy jsou natolik poškozené, že se místy propadají.
V některých bytech jsou stále staré elektroinstalace a rozvody vody v havarijním stavu, což zvyšuje riziko požárů a dalších škod. Většina bytů je opuštěná po úmrtí předchozího nájemníka, v některých ale ještě donedávna bydleli lidé, kteří se nyní odstěhovali.
Náklady na opravu takhle zničených bytů se pohybují kolem 750 tisíc korun za jeden. Židenická radnice každoročně opraví zhruba 80 bytů, ale zároveň se jí přibližně 60 jiných jednotek vrátí zpátky od nájemníků. Opravy provádí v balících po pěti až deseti bytech, rekonstrukce jednoho trvá přibližně půl roku.
Bez možnosti systematických kontrol
Dohromady městská část spravuje přes dva tisíce obecních bytů a 100 domů. Před třemi lety zahájila inventuru svého bytového fondu a zjistila, že přibližně 300 jich je neobydlených, přičemž některé jsou v katastrofálním stavu. Dosud pracovníci radnice zkontrolovali zhruba stovku z nich. Postupně je rekonstruují a následně znovu nabízejí k pronájmu.
Někteří lidé radnici vyzývají, ať průběžně kontroluje stav obecních bytů, aby předcházela případům bytů ve velmi špatném až dezolátním stavu. Podle náměstkyně primátorky pro bydlení Karin Podivinské (ANO) je však systematická kontrola problematická. „Podle Listiny základních práv a svobod nelze do bytu vstoupit bez souhlasu nájemníka,“ vysvětluje.
„Nájemní smlouvu lze sice vypovědět při hrubém porušení povinností, například při opakovaném odmítání prohlídky bytu, ale musí jít o dostatečně závažný důvod, který individuálně posuzují soudy,“ podotýká Podivinská s tím, že kontroly proto probíhají spíše nahodile na základě podnětů třetí strany.
Krátkodobé smlouvy jako řešení?
Starosta Kunc vidí řešení v krátkodobých smlouvách. „Zjišťovat stav bytů během jejich užívání je téměř nemožné. Pokud nájemník nesouhlasí, nelze jej donutit umožnit prohlídku. Krátkodobé smlouvy s možností prodloužení mi přijdou jako jediné řešení. Pokud je byt po roce užívání v dobrém stavu, není důvod smlouvu neprodloužit,“ říká Kunc.
Proti tomuto návrhu se však staví Iniciativa nájemníků a nájemnic. „Pokud někdo ze samosprávy vidí jediné řešení v řetězení krátkodobých smluv, pak jde o naprostou rezignaci na bytovou a sociální politiku,“ kritizuje její člen Robert Vlček.
Brno má stovky prázdných bytů, jenže neobyvatelných. Potřebují opravit |
Velká část bytů se však radnici vrací v dobrém stavu, což potvrzuje i Kunc. „Naprostou většinu přebíráme v normálním stavu, vybydlené byty jsou skutečně jen výjimka,“ přiznává starosta.
Právě i proto není podle Vlčka možné řešit problém plošně smlouvami na rok. „Pokud se jedná pouze o zlomek bytů, které se městu vrátí zničené, nedává smysl, aby měl každý v obecním bytě krátkodobou smlouvu. Nájemník ho navíc může zničit i za kratší dobu než rok“, dodává člen Iniciativy.
Upozorňuje zároveň, že krátkodobé smlouvy drží bydlící v nejistotě. „Jako kompromis bych viděl první smlouvu uzavřít na rok a při řádném užívání ji prodloužit na dobu neurčitou. Pokud chce městská část podporovat rodinnou politiku, lidé musí mít jistotu bydlení,“ uzavírá Vlček.
