Most přes řeku Dyji mezi moravským Čížovem a rakouským Hardeggem otevřeli po roce stavebních prací v roce 1874, tedy před sto padesáti roky. Radost byla veliká, po 258 letech tu byla konečně zase spojnice do sousední země. Za dalších jedenáct let pak nahradila dřevěnou konstrukci ocelová, aby „byl na dlouhou dobu pokoj“, jak poznamenal podle kroniky farář Anton Gierer.
A taky byl, než přišel rok 1936, kdy začala být kvůli obavám z napadení státu v českém pohraničí budována vojenská obranná linie s četnými bunkry. Tři postavili i podél státní hranice bezprostředně naproti Hardeggu, dnešního nejmenšího rakouského městečka. O rok později vyrostla u mostu i česká celnice. A další rok nato uzavřely přechod přes řeku těžké železné závory.
 |
Napětí rostlo, došlo na drobné přestřelky přes řeku, u jedné třeba pošel kůň českého zásobovacího vozu. Po mnichovské dohodě však muselo Československo postoupit Sudety německé Říši a jednotky wehrmachtu táhly na Moravu i po mostě přes Dyji. Pohraniční policie opustila celnici a předala ji vojákům.
Další zvrat přišel po roce 1945 a začátku studené války. Na české polovině mostu odstranili dřevěnou mostovku a přechod hranice tu přestal být možný. Život na „mrtvé“ linii znamenal hospodářský propad a přinesl odliv a stárnutí obyvatelstva.
Holý most se svými rezavějícími nosníky se stal symbolem přerušených vztahů a ani reformy v roce 1968 nepřinesly změnu. Hranice s Rakouskem byla důkladně střežená, přesto po příchodu vojsk Varšavské smlouvy přešlo Dyji několik lidí. Ti, kteří neuspěli, museli počítat s dlouhým pobytem ve vězení.
Lidé z obou stran si padali do náruče
Zlom přinesl až prosinec 1989. Obyvatelé Hardeggu i Čížova nečekali na oficiální otevření hranice, ale z obou stran proudili k mostu, aby balancovali přes zrezavělou konstrukci naproti k sousedům. Přechod mohl být risk, ale touha jít naproti a radost ze společenských změn byla větší.
Lidé, kteří žili blízko sebe, ale nic o sobě navzájem nevěděli, si padali do náruče. Na začátku roku 1990 se pak rozjely práce, aby most přes Dyji bezpečně sloužil pěším a cyklistům.
Železná opona šla nejlépe překonat vrtulníkem, říká vojenský historik |
„A když jsme poté, po utichnutí davu, vstoupili na most a našlapovali po čerstvých, pevných modřínových fošnách, srdce mi plesalo. Oči mne pálily a vybavila se mi slova Jeana Paula: Nic nepohne člověkem tak jako pohled na usmíření,“ píše se v knize od Herwiga Brauneise se vzpomínkami na most a pohraničí.
Po revoluci také nově postavili podle původní předlohy i nedalekou Hardeggskou nebo také Luitgardinu vyhlídku, pojmenovanou podle vranovské hraběnky Luitgarde von Stadnicky. Ta vznikla ve stejné době jako most, ale kvůli poloze za železnou oponou pustla víc a víc, až se nakonec rozpadla úplně.
Ve vlastnictví obou zemí
Stavět se bude i v příštím roce. „Ve spojení s historickým mostem přes Dyji bude na západním okraji Hardeggu vybudována visutá lávka, a tím se vytvoří další přeshraniční okružní stezka pro pěší. To umožní vycházku historickým městem Hardegg a pobřežními lesy sousedního národního parku Podyjí,“ nastiňuje předseda výboru pro kulturu a zemědělství krajského úřadu Jiří Němec.
Vycházka v tomto koutu kraje stojí za to. Poválečná „země krále Miroslava“ totiž měla jednu výhodu: oba národní parky – Podyjí a Thayatal – jsou sice nejmenší ve svých zemích, ale pyšní se vysokou biodiverzitou.
Přemostění Jihlávky bylo problémem po staletí. Vyřešil ho nový „Brňák“ |
„Kvůli své poloze ve stínu železné opony se zde příroda mohla rozvíjet téměř neomezeně. Mnoho druhů jako čáp černý, vydra říční a kočka divoká, které v jiných lokalitách vymizely, zde našlo své místo. Příroda nezná hranice,“ podotkl zástupce spolkového ministerstva pro ochranu klimatu Christian Holzer.
Raritní je vlastnictví mostu – patří České republice i spolkové zemi Dolní Rakousko, hranice probíhá přesně středem stavby. K vyhlášení památkové ochrany došlo v roce 2023 a jde o vůbec první společné rakousko-české vyhlášení památkové péče, jež platí i pro celnice. Obě země tak musí odsouhlasit podmínky i zadání oprav, například při plánovaném sjednocení barvy mostu.
Na tom se sice oslava jeho výročí už konala, ale až do října je zde k vidění výstava fotografií – část přímo na mostní konstrukci, další pak v budově bývalé české celnice.