K události došlo v červenci poblíž zimního stadionu, kde chtěl strážník Jan Špičák s mužem na základě vlastního rozhodnutí dořešit přestupek z předchozích dnů. Čeho se měl Eisenzopf dopustit, Špičák kolegovi z hlídky neřekl.

Nyní třicetiletý Eisenzopf s nimi odmítl věc řešit. Podle Špičáka byl od začátku agresivní a máchal nožem v ruce. Zároveň podle obou strážníků vyhrožoval, že je vysvleče z uniformy a budou šlapat chodníky v severních Čechách. „Nemůžeme nechat pachatele pohybovat se s nožem v ruce, snažili jsme se situaci vyřešit,“ prohlásil v úterý Špičák u soudu.

5 fotografií

Strážníci proti muži použili hmaty a chvaty, ani na dvakrát se jim ho však nepodařilo zpacifikovat. Když se Eisenzopf podruhé vysmýkl, sebral Špičákovi z pouzdra teleskopický obušek. Ten proti němu následně použil pepřový sprej, což však agresora nezastavilo a neúspěšně se pokusil nastoupit do služebního vozu městské policie.

Poté se z místa začal vzdalovat, načež ho Špičák se služební zbraní v ruce spolu s kolegou následovali. Na jejich výzvy k zastavení Eisenzopf nereagoval, pak se údajně zničehonic otočil a zaútočil obuškem na Špičákovu hlavu. Ten vykryl atak svými zápěstími a schytal až poslední ránu, která mu rozsekla čelo. Poté Špičák varovně vystřelil do vzduchu.

Kam se poděl nůž?

Útočník se pak dal znovu do chůze, obušek hodil za vysoký plot a u zimního stadionu vzal do ruky smeták, s nímž tloukl o lavičku a stojan, aby z něj zůstala jen násada. S ní v ruce se rozběhl a oháněl proti Špičákovi, který před ním couval s namířenou zbraní a po několika metrech vystřelil. „Bylo na něm vidět, že si jde za svým, že mě chce zabít. Mířil jsem tak, abych mu zbytečně neublížil,“ uvedl Špičák.

Po střelbě se Eisenzopf z místa vzdálil a strážníkům se ztratil. Policisté ho později zadrželi. Vyvázl se středně těžkým zraněním, Špičák byl zraněn lehce.

Strážník střelil útočníka s tyčí, natočila je kamera. Policie hledá svědky

U soudu v úterý vypovídal i Špičákův kolega z hlídky Miroslav Beneš. Ten postřelení Eisenzopfa neviděl, protože po útoku obuškem ho kolega poslal pro služební vůz a vysílačku. „V tu dobu jsem byl v autě,“ řekl Beneš.

Oba strážníci se shodli, že u agresivního muže viděli na začátku konfliktu nůž. Co se však se zbraní stalo během zákroku, nedokázali přesně říct. „Nevím, zda ho pan obviněný při pacifikaci odhodil,“ poznamenal Beneš.

Eisenzopf dorazil na úterní jednání soudu v doprovodu vězeňské služby, protože je ve vazbě. Po celou dobu výslechu obou strážníků seděl v předklonu a díval se do země. Špičáka se po jeho výpovědi zeptal, proč nůž nezajistil. „Nevím, kde přesně ve chvíli použití hmatů a chvatů skončil,“ odpověděl Špičák.

Svůj druhý dotaz směřoval Eisenzopf na Beneše. Zeptal se ho, proč nezavolali republikové policisty, když se jim odmítl identifikovat. „V tu chvíli jsme to neřešili,“ reagoval kolega napadeného. Eisenzopf podal žádost o propuštění z vazby, o níž soudkyně teprve rozhodne.