Básníkova manželka Karla Mahenová před svou smrtí odkázala vilu, ve které společně žili, Knihovně Jiřího Mahena v Brně. Přála si, aby zde vznikl památník jejího manžela. A rok po její smrti se v roce 1992 skutečně otevřel.
V prvním patře se nachází knihovna a v patře nad ní muzeum Jiřího Mahena. Vlastním jménem Antonín Vančura byl významný básník, novinář, dramaturg, knihovník, režisér a divadelní kritik, který v roce 1939 ukončil svůj život sebevraždou v reakci na nacistickou okupaci Československa.
Vila dvakrát prošla rekonstrukcí, jednou před svým otevřením a podruhé v roce 2018. Kamna, která se nacházejí v jednom z pokojů, tak byla několikrát převážena. Nikdy však nikoho nenapadlo do nich nahlédnout.
V šedesátých letech bylo na přání paní Mahenové ve vile zavedeno ústřední topení a kamna odpojena. Od té doby se v nich netopilo. „Koukli jsme se všude, například ve stolku vedle jsme našli holení a spoustu dalších věcí. Kamna byla jediná věc, do které jsme se nepodívali,“ sděluje ředitelka Knihovny Jiřího Mahena Libuše Nivnická.
Objevení se schované dokumenty dočkaly náhodou. „Prováděli jsme inventuru památníku, a tedy i kamen. V rámci kontroly, jestli se jim nic nestalo, mě napadlo podívat se dovnitř. Dvířka byla zarezlá, ale při troše snahy se podařilo je otevřít. Když jsem nahlédl dovnitř, tak jsem si všiml, že jsou plná papírů. Myslel jsem si, že jde o odpad, ale když jsem se podíval blíže, zjistil jsem, že tam jsou obálky z dob protektorátu a další historické dokumenty. Zřejmě se nám podařilo objevit zajímavou časovou kapsu,“ oznamuje vedoucí Mahenova památníku Jan Ševčík.
Mahenova sebevražda byla kapitulací jen jeho, ne národa, říká znalec |
Podle zkušebních odběrů byly v horní části uloženy dopisy a poznámky z osmdesátých let, směrem dolů dokumenty stárly. V úplně spodní vrstvě pak byly texty z dob protektorátu. S největší pravděpodobností se jedná o korespondenci a poznámky paní Mahenové, jde zatím však pouze o domněnky.
Jak se tam dostaly?
Vytažené papíry nyní čeká očištění a poskládání roztržených částí, až poté budou zaměstnanci knihovny a památníku zkoumat jejich obsah. Díky tomu, že kamna byla celou dobu zavřená, byly dokumenty uvnitř chráněny před vlivem okolí.
„Nevíme, kdo je tam mohl dát. Je možné, že paní Mahenová se toho na stará kolena chtěla symbolicky zbavit a zapomněla, že kamna jsou odpojena. Spíše si ale myslíme, že v krátkém období bezvládí mezi jejím odchodem a chvílí, kdy to tu převzala knihovna, se tady mohl pohybovat kdekdo. Možná v tom období někdo něco hledal a takto se chtěl zbavil písemností, které vypadly,“ popisuje Ševčík.
Mezi dokumenty se nacházela i řada odpadků. Restaurátorka Pavla Lukasová z Moravského zemského archivu vytáhla celkem pět krabic nejrůznějších materiálů.
Badatelé našli místo hrobu Henrietty, záhadný brněnský příběh se tak dovršil |
„I po těch letech, kdy jsme si mysleli, že už jsme všechno objevili, stále něco nacházíme. Jsem ráda, že se kolega dovnitř podíval a všichni jsme napjatí, co se tam skrývá. Doufáme, že to bude něco, co obohatí naši expozici, a že do historie této vilky připíšeme nějaká zajímavá data,“ hlásí Nivnická. Ta by chtěla, aby zajímavé dokumenty ve vile zůstaly, zatím je to podle ní však otevřená otázka, dokud se nezjistí, co texty obsahují.
Dopisy nejsou jedinou nedávno nalezenou zajímavostí. Zaměstnanci památníku našli na obalu prvorepublikového atlasu československé republiky také ručně psané recepty. Jeden byl na rizoto z býčího srdce a druhý na sypankový koláč. „Zkoušeli jsme upéct koláč a byl velice dobrý. Recept na rizoto není bohužel celý čitelný,“ odhaluje Ševčík.
