iDNES.cz

Někdo snad u filmu vypije litr coly? Před 25 lety otevřelo průlomové multikino

  10:04
Před pětadvaceti lety do Česka přišla filmová revoluce. Diváci mohli s obřími krabicemi popcornu a nápoji po ruce sledovat i na několika plátnech pod jednou střechou, jak se do sebe zamilovávají Richard Gere a Julia Robertsová v hollywoodském šlágru Nevěsta na útěku. Z kina pak řada z nich mířila na velký nákup. Právě uplynulo čtvrtstoletí od průlomového otevření multikina v obchodním centru Olympia v Modřicích u Brna, které tehdy způsobilo údiv, nadšení i poprask.

Na podzim roku 1999 měl před sebou David Horáček velkou výzvu. Byl obsazen do pozice ředitele připravovaného multikina v nově budovaném obchodním a zábavním centru Olympia na jih od Brna, a chystal všechno tak, aby kino mohlo v polovině října přivítat první diváky.

Potýkal se s řadou neznámých, a aby se naučil filmový kolos řídit, létal do irského Dublinu, kde sbíral poznatky v již existujícím multiplexu. Také ale navštívil místo, kde měla Olympia zhruba dvanáct kilometrů od středu Brna zanedlouho stát.

„Po zjištění, že jsem výběrové řízení vyhrál, jsem se jel podívat na místo, kde se celé to centrum mělo otevřít, a i když jsem kolem něj jezdil už předtím, teprve teď jsem si uvědomil, jak daleko od Brna to je. Nevěřil jsem, že někdo z města, kde je tolik jednosálových kin, bude jezdit tak daleko,“ vzpomíná Horáček na úvahy, které mu přicházely na mysl.

Olympia slaví dvacet let. Teď cílíme na gastronomii, říká ředitel Pazour

Obavy byly zbytečné. Otevření multikina, prvního v takové podobě, v jaké je známe dnes, diváky nadchlo. Možnost vybírat si na jednom místě z čtrnácti sálů, v nichž se promítaly nejnovější kasovní trháky, přilákala davy – návštěvnost provozovatelé spočítali na deset tisíc diváků týdně. To ostatní biografy v Brně okamžitě zaznamenaly prudký úbytek zájmu.

„Architektura celého toho centra se mi líbila. Myslím si, že i v současnosti patří k těm hezčím. I lidé, co k nám přišli, byli ohromeni. Jak velikostí, protože takhle velké stavby (jako Olympia) v té době nebyly, tak i použitým materiálem. Mramor nebo mahagonové dřevo nebyly v kinech běžné,“ ohlíží se Horáček za koncem 20. století, kdy do zbrusu nového modřického paláce konzumu jezdily i autobusové zájezdy ze Slovenska, aby se tamní veřejnost mohla pokochat něčím novým.

Multikino v pozměněné podobě existuje jako Cinema City úspěšně dodnes, kdy jeho návštěva, spojená s nákupem a bohatým občerstvením, je naprosto běžným zážitkem. Tehdy, před pětadvaceti lety, však jeho otevření znamenalo revoluci.

Novinky v době vzniku multikina

Nákup popcornu v pardubickém multikinu Cinestar (18. února 2009)

Diváci si mohli vybírat z filmů ve čtrnácti sálech, některé z nich vysílaly stejný film naráz.

Cena vstupenky se určovala podle času promítání.

Kromě coly a popcornu bylo běžné objednat si v kině i párek v rohlíku.

Lístky se zarezervovaly na bezplatné telefonní lince.

Diváci si zvykali na to, že rezervaci vstupenek mohli provést telefonátem na bezplatnou linku. Vstupenky měly různé ceny podle toho, kdy se film vysílal, a jeden film běžel i v několika sálech naráz.

A nejen to. Do pohodlné sedačky si divák mohl vzít třeba i litrový kelímek s točeným nápojem. I Horáčka tehdy taková možnost šokovala, když se s ní v Dublinu na inspekční cestě poprvé setkal. „V té době se u nás prodávaly nápoje běžně do trojky. Nevěřil jsem, že si někdo k filmu koupí litr pití,“ usmívá se zpětně. Do českého multikina novinku přenesl po úpravě: „Zavedli jsme u nás nakonec tři větší velikosti, než tu bylo zvykem – půl litru, třičtvrtělitr a celý litr. To se drží do dneška,“ počítá Horáček.

Kromě coly a popcornu, což jsou dnes se sledováním filmů na velkém plátně neodmyslitelně spjaté pochoutky, bylo možné třeba na filmové Hvězdné války vstoupit do sálu s párkem v rohlíku.

Vybavuje si, že poslední týdny před spuštěním provozu byly hektické – odpovídaly tomu, že s provozem zařízení takového typu neměl v republice nikdo zkušenosti. Ty Horáček čerpal v Irsku. Jeho kolegové doma pracovali na posledních přípravách a on zatím za pochodu zjišťoval, jak má velké kino fungovat.

„Pokud se v Česku zjistil nějaký problém, volali mi do Dublinu a já jsem to na druhý den odkoukal,“ přibližuje ředitel. Například se zajímal o to, jak efektivně obsluhovat nový velký bar s občerstvením, což bylo také jednou z novinek v českých kinech.

Na šlágry se chodilo déle než dřív

Prvním snímkem, který nové multikino odvysílalo, byla Nevěsta na útěku; tato americká romantická komedie běžela v deset dopoledne hned na třech plátnech současně. Během prvního týdne se chodilo i na filmy jako Univerzální voják v akci, Kanárek, Kuře Melancholik, Star Wars: Epizoda I – Skrytá hrozba, Notting Hill nebo Deset důvodů, proč tě nenávidím.

Ceny odpovídaly ojedinělosti projektu, na přelomu století nebyly nízké. Děti zaplatily od pondělí do neděle do šesti hodin večer 69 korun, dospělí od pondělí do čtvrtka o dvacet korun více. Stejnou částku, tedy 89 korun, dospělí zaplatili i od pátku do neděle, pokud do kina přišli na promítání před druhou hodinou odpoledne. V ostatní časy stál lístek pro děti i dospělé 109 korun.

Vstup do kina Cinema City

Kromě filmů a popcornu na návštěvníky v prostorách multikina čekala i internetová kavárna a počítačová herna. V současné době už v provozu není ani jedno z toho, a sálů, jichž bylo původně čtrnáct, také ubylo. Po otevření multikina Velký Špalíček v centru Brna v roce 2001 byl jejich počet snížen na deset. Na místě čtyř dnes již zavřených lidé místo plátna a sedaček najdou bowlingové dráhy.

Multikino však nepřineslo jen nové zážitky, ale i jednodušší promítání. Všechny sály se totiž obsluhovaly z jedné společné promítací místnosti, což třeba o tři roky dřív otevřené menší multikino Galaxie v Praze nemělo. Díky společnému zázemí sálů bylo možná promítat jeden snímek na více plátnech s krátkým rozestupem. Filmy se zároveň do té doby promítaly pomocí dvou promítaček a filmu rozděleného na více částí, takže bylo potřeba cívky měnit.

„Nová projekční technologie byla úžasná. Všechny cívky se slepily a mohlo se promítat v kuse,“ obdivuje i po čase Horáček.

Mokrý obličej, kopanec do zad. Ve 4D kině fouká, a dokonce i sněží

Díky velkému počtu sálů mohl multiplex vysílat filmy častěji a také déle než jednosálová kina ve městě. Těm v té době klesala návštěvnost ještě před otevřením nové konkurence. Měsíc po zahájení provozu Olympie se začali ozývat majitelé kin v Brně, že finanční situace se pro ně ještě zhoršila. Původní kina tak stála před výzvou diváky si udržet. Kinokavárna Rubín vsadila na nižší ceny; filmy se zde sice vysílaly až nějaký čas po premiéře, ale za přístupnější vstupné. Lucerně hrálo do karet, že lidé z jejího okolí to do nákupního centra mají daleko. Kina Scala a Art měla zase jinou cílovou skupinu.

Člen ostrahy Olympie měsíc po otevření centra zpravodaji MF DNES v lehké nadsázce prozradil, že se bojí anonymních telefonátů o uložení bomby mezi obchody, aby byl provoz Olympie oslaben.

Příchod multikin změnil i pohled na dělení peněz z lístků. Do té doby bylo běžné, že zhruba polovina vstupného zůstala kinu a o druhou se dělil distributor s výrobcem filmu. Protože si multikina ale mohla dovolit film vysílat delší dobu a za vyšší cenu, chtěla podmínky upravit jinak a nechávat si větší podíl. Menší biografy si častokrát nemohly dovolit vysílat nové filmy ani celý měsíc, protože by neměly prostor pro novější snímky. „Přechodně zkoušíme model kompromisní. První tři týdny promítání zůstane distributorovi 50 procent, s každým dalším týdnem jeho podíl klesá,“ uvedl v té době Horáček.

I tohle s sebou přinesla multikina, jejichž rozmach začal na jih od Brna.

14. července 2022

Autor:
zpět na článek