Pajasan neuvěřitelně snadno vytlačuje původní druhy a v zahradách, parcích či vinohradech působí jako plevel. Přenáší také patogen způsobující žloutnutí révy, jeho rozsáhlý kořenový systém klidně naruší stavbu a květy trápí alergenním pylem. Chuť zbavit se pajasanu žláznatého tak má kdekdo, je to ale velmi obtížné.
Krajský úřad proto nedávno vydal nové opatření, jímž upravuje postupy likvidace této invazní dřeviny. Navazuje na současnou evropskou i národní legislativu a doplňuje ji na regionální úrovni.
„Stanovuje bližší podmínky pro regulaci pajasanu. Za jistých podmínek je tak možné používání chemických prostředků v těchto chráněných územích,“ přibližuje náměstek hejtmana pro životní prostředí Lukáš Dubec (Piráti). Herbicid je nezbytný, protože na pokácení pajasan reaguje intenzivním růstem nových výhonků.
Podle Roberta Stejskala z oddělení speciální ochrany přírody a strategického plánování národního parku Podyjí je krajské opatření veliký krok kupředu a obdivuje pečlivost a odbornou úroveň zpracování materiálu.
Popravdě ale nemá téměř žádný vliv. Invazní druhy jsou v Podyjí prioritou dlouhodobě a v současnosti je většina ohnisek pajasanu odstraněna, a to včetně několika na soukromých pozemcích, jejichž vlastníky před lety park oslovil.
Jednu klíčovou věc ale ochranáři velmi vítají. „Zvláště oceňujeme, že kraj v opatření považuje za jednu z priorit také zónu volné krajiny okolo chráněných krajinných oblastí do vzdálenosti 500 metrů, čehož cílem je omezit šíření pajasanu z okolní ‚běžné‘ jihomoravské krajiny do jejích nejcennějších částí, kterou je bezpochyby i Pálava,“ poukazuje botanik této CHKO Daniel Kadaš.
Jižní Moravu sužuje „nebeský strom z pekel“. Kvůli teplu se rychle šíří |
Pomoc vítá i Stejskal. „V okruhu 500 metrů od hranice ochranného pásma národního parku můžeme díky opatření prostřednictvím kraje oslovit vlastníky pozemků s pajasanem a vyřešit tuto rizikovou zónu,“ souhlasí.
Stejskal ale zároveň poukazuje na problematický bod, který opatření obsahuje – a totiž ponechávání vybraných pajasanů bez zásahu. Typicky těch na sídlištích, kde jsou často jedinými vzrostlými stromy, co tu zlepšují klima.
Z jednoho stromu stovky tisíc semen
Nažky jednoho takového „pomocníka“ se dokážou kombinací větru, vody a dalších prostředků šířit na kilometrové vzdálenosti.
„Sám jsem si v národním parku ověřil, že semena si za určitých podmínek dokážou uchovat klíčivost minimálně 15 až 20 let. Průměrný strom produkuje stovky tisíc semen ročně… Jediný plodný pajasan tedy může negativně ovlivňovat široké okolí a celý už tak dost problematický proces regulace ještě komplikovat,“ myslí si Stejskal.
V Podyjí i na Pálavě si teď ochranáři ze své úrovně udělají vlastní opatření regulace pajasanu. „Po vypořádání připomínek veřejnosti stanoví smysluplné a jasné povinnosti. Nám situaci ulehčí i administrativně, díky čemuž se budeme moci víc zaměřit na praktickou spolupráci v regulaci s jednotlivými uživateli pozemků a výhledově snad budeme směřovat k úplnému odstranění tohoto invazního druhu,“ přeje si Kadaš.
Ochránci získají volnější ruce k boji s invazivními druhy. Ale jen s některými |
Za zcela zásadní považuje předat veřejnosti informace nejen o negativních dopadech tohoto stromu, ale i účinném postupu jeho odstranění. A tím jsou skutečně jen herbicidy.
Tým kolem arboristy Mendelovy univerzity v Brně Jiřího Rozsypálka před dvěma lety dokončil výzkum, kdy se v brněnské zoo testovala účinnost šesti způsobů likvidace pajasanů. U malých nejvíc zabíralo vytrhávání i s kořeny.
„U větších stromů byla nejúčinnější injektáž, která zabírala z 90 procent a výrazně omezila i prorašování nových stromů z kořenů. Dnes se navíc k likvidaci pajasanů injektáží používá patogenní houba rodu Verticillium,“ přibližuje. V praxi to vypadá tak, že se navrtá kmen a aplikuje herbicid a čeká se na odumření stromu. Odborníci z Podyjí byli před několika lety prvními v ČR, kdo metodu zavedl, a proto jsou v likvidaci tak daleko.
Jižní Moravu zaplevelují i další nechtěné druhy
Boj s invazními druhy ale nekončí – je tu třeba trnovník akát. Oproti pajasanu jde ale o zcela odlišný případ, akát je cenná dřevina s mnohostranným využitím a v běžné krajině má své místo. Třeba v Podyjí ho odstraňují v biotopech s cennými druhy rostlin a živočichů. Naopak starým akátinám, kde už je prostředí zcela pozměněné, se věnují okrajově.
Systematickým každoročním vytrháváním se dá snížit na minimum zase populace invazní byliny netýkavky žláznaté rostoucí kolem řeky Dyje.
V posledních letech je patrné výrazné šíření středně velkého keře janovce metlatého, hrozby stepních trávníků nebo teplomilných doubrav. „Uvidíme, jaká bude situace v dalších letech, protože postupně dochází k šíření dalších cizokrajných druhů,“ uzavírá Stejskal.
