V centru Brna v Grohově ulici vznikla před čtyřmi lety kavárna, kterou františkánky založily na podporu svých charitativních činností. V čele Vincafé Filomenka, zvenku nenápadného podniku s béžovou omítkou, stojí usměvavá sestra Edita, vlastním jménem Marta Troppová.

„Jde o nekonečný příběh. Člověk nikdy není hotový a nestihne vše, co chtěl. I já v kombinaci s řeholním životem někdy trochu nestíhám,“ říká osmapadesátiletá žena.

S výrobou vlastních laskomin startuje pětičlenný tým doplněný několika brigádnicemi už v pět hodin ráno, aby v deset, kdy začínají přicházet první návštěvníci, byly kromě kávy nachystané třeba teplé tvarohové koláčky.

„Jsme amatéři. Kromě jedné z nás není vlastně nikdo cukrářka či pekařka. Ale tvoříme skvělý tým plný fajn lidí. Věříme si a pomáháme,“ hodnotí běh kavárny sestra, která čerpá a poupravuje recepty nejen z časopisů či internetu, ale i od své maminky.

Zákazníci chodí třeba na medový perník. „Maminka hodně pekla na všechny vesnické svatby, plesy, dětské karnevaly. Já i moje sestra, která je také součástí týmu, jsme v tom vyrůstaly. Základ oblíbené Pavlovy je vlastně maminčin recept na sněhové pusinky,“ líčí Edita.

Netušily, do čeho se pustit

Právě vyhlášený zákusek, který z vitríny mizí nejrychleji, získal na podzim ocenění Regionální potravina a v pořadí je to už čtvrtá dobrota, která si tuto značku od roku 2021 vybojovala. „Už jsem si říkala, jestli není blbé se znovu přihlašovat. Nechceme vypadat, že to máme podplacené,“ směje se Troppová a zároveň zjišťuje, že nejnovější skleněnou trofej ještě ani nestihla v kavárně vystavit.

Loni zmíněné ocenění získal kavárenský koláč plněný spoustou tvarohu, předloni špaldový dortík s kandovanou mrkví a preclíky s kozím sýrem od farmy z Jezeřan-Maršovic na Znojemsku, odkud Edita pochází. Právě její známá, která farmu provozuje, jí vnukla myšlenku zkusit u poroty štěstí.

Sestry v akci. Misionářky servírují v Brně šneky a žabí stehýnka

Založení společnosti Prifilom, jež pak vedlo i ke vzniku kavárny, přitom bylo spíše nutností kvůli majetkovému vyrovnání státu s církví. Před dekádou totiž vyšel zákon, který mimo jiné mluví o třicetiletém vyplácení takzvané restituční náhrady za „nevydatelný majetek“. Poté skončí podpora státu i v jiných institucích, které církev provozuje. „Je to vlastně taková renta. Jednotlivé církevní subjekty si mají z peněz zařídit činnost, která jim bude vydělávat, aby mohly dál podporovat svoje ostatní činnosti,“ přibližuje Troppová.

Legislativa zároveň říká, že kongregace, tedy řeholní společenství, je nestátní nevýdělečná organizace. „Neměla by tedy vytvářet zisk, jenže ten naopak máme generovat na podporu toho, co primárně děláme. To nám moc nešlo dohromady, tak jsme si založily svoji vlastní společnost. Nějakou dobu byla nečinná, protože jsme netušily, do čeho bychom se vlastně měly pustit,“ vysvětluje.

Záhy však sestry zjistily, že nevědí, jak naložit s ovocem ze sadů u domovů pro seniory. „A tak nás napadlo z něj dělat marmelády. Čerstvou novinkou je teď bezový džem s hruškou. A můj bratr a švagr mají zase rodinné vinařství, tak jsem si říkala, že by pro nás mohli vyrábět víno,“ podotýká.

Covid přečkaly díky kongregaci

Dříve byl okruh zákazníků omezený. Šlo především o ty, kteří chodili na bohoslužby. „Z ulice se jen tak někdo neodváží jít dovnitř. Proto jsme uvažovaly o zřízení obchodu, kam by mohli lidé přijít bez obav,“ líčí. Jenže sestry zároveň přemítaly, zda by kupující pouze pro pár druhů džemu a víno do prodejny chodili, a tak vznikla rovnou kavárna.

„Říkám, že jsme takové nízkoprahové zařízení. Návštěvníci, i když nebývají s církevním prostředím příliš obeznámeni nebo jsou ohledně něj třeba na rozpacích, se nebojí překročit náš práh. Kavárna je neformální místo. A když se jim tu líbí, tak se možná bariéry či rozpaky smazávají,“ domnívá se Troppová.

Sestry slyší vnitřní volání podobné lásce, říká autorka knihy o jeptiškách

Nicméně než se nový podnik stihl pořádně rozjet, hodila františkánkám vidle do podnikání pandemie. „Zaměstnaly jsme lidi, a najednou jsme jim neměly co dát za práci. Kongregace, které jsme měly pomáhat, nakonec musela pomoct nám, abychom to zvládly. Jinak bychom covid nepřečkaly,“ vzpomíná na krušné byznysové začátky.

Kavárna nelehký start ustála a nyní se nezřídka stává, že jsou všechny napečené laskominy večer vyprodané. Název společnosti sestry stvořily jako složeninu jmen Priscila a Filoména. „Zakomponovaly jsme do něj své nebeské ochránkyně. Označení kavárny pak odráží jedno z těchto jmen. Někomu se zdrobnělina Filomenka nelíbí, ale nám to přišlo pěkné,“ usmívá se.

Do češtiny lze jméno přeložit jako dcera světla či Světlana. „Svatá Filoména pocházela z Řecka, mučednicky zemřela v Římě. Je to patronka podnikatelů. V té době o byznysu nemohla mít tušení, v době úmrtí jí bylo čtrnáct, ale někdo jí toto patronství přisoudil,“ uzavírá Edita a ukazuje na visící obrázek svaté, která na kavárnu dohlíží.