Aby se sem mohli bikeři vrátit aspoň v příštím roce, vznikla před pár dny veřejná sbírka na platformě Donio. „Věřím, že vrátíme traily do funkčního stavu,“ oznamuje provozovatel atrakce Petr Vaněk ze spolku Singletrail Moravský kras.
Za všechny patálie může mimořádně silná bouřka, která se tudy přehnala na konci června. Zanechala po sobě desítky tisíc spadlých nebo vyvrácených stromů, z nichž až 250 zůstalo ležet či viset v prostoru singletrailů. Kvůli vzniklému nebezpečí sem pak byl až do konce září vyhlášen zákaz vstupu.
„Snažíme se, aby do tohoto data byl les vyčištěný a bezpečný. Práce je hodně a některá místa jsou špatně přístupná, ale děláme maximum,“ hlásí Tomáš Vrška, ředitel Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny, kterému území patří.
Jenže ani ve chvíli, kdy lesníci svou práci dokončí, nebudou mít bikeři zdaleka vyhráno. „Teprve až se stromy odklidí, můžeme nastoupit my. A nyní netušíme, v jakém stavu traily budou. Nějaká škoda na nich vznikla samotnou kalamitou, ještě větší zřejmě nadělá technika, která stromy odváží. Což je ovšem logické, protože bez strojů to dělat nejde,“ říká smířlivě Vaněk.
I když je možné, že některé části ze tří cyklistických okruhů zůstaly zkázy ušetřeny, a sezona tu obvykle probíhá i v říjnu, návrat cyklistů nebude jen tak. „Když se po trailech nejezdí a my je neudržujeme, příroda si je bere zpátky. Během vegetačního období velmi rychle zarůstají,“ líčí Vaněk.
Na singletraily někdo dává větve a kamení, jeden cyklista už se zranil |
Aby byly tratě sjízdné, vyžadují každodenní údržbu. Provozovatelé na ni vydělávají půjčováním kol ve své základně u rybníku Olšovec a také vybírají poplatek zvaný trailovné. Zároveň provozují bistro. „Lidé si často myslí, že si koupí pivo, a my z toho zaplatíme údržbu, ale tak to nefunguje. To pivo něco stojí, musí se zaplatit obsluha. Takže vybíráme poplatek stejně, jako to dělají jiná sportoviště,“ osvětluje Vaněk.
Zadarmo po práci už neexistuje
Na obnovu trailů po přírodní katastrofě je navíc potřeba peněz víc. „Jenže teď, když provoz stojí, nemáme žádné příjmy. Proto jsme se rozhodli oslovit komunitu,“ vysvětluje provozovatel vznik sbírky. Ta cílí na 1,5 milionu korun, už pár dní po spuštění evidovala přes 300 tisíc korun. Na první zářijový víkend je navíc v autokempu Olšovec naplánován benefiční koncert.
Jedovnické singletraily fungují od jara 2016 a za tu dobu získaly značnou popularitu. V prvních letech se jimi prohnalo na 70 tisíc cyklistů ročně. „Množství lidí postupem času klesá, protože takových center přibývá. Zimní střediska totiž s úbytkem sněhu budují různá trail centra a bikeparky, do kterých se zájemci rozptýlí,“ říká Vaněk s tím, že v posledních sezonách napočítali v Jedovnicích za rok kolem 40 tisíc návštěvníků. „Což je na sportoviště, které vzniklo za osm milionů, docela slušné číslo. Třeba bazén tolik lidí neobslouží,“ srovnává.
VIDEO: V Brně už mohou cyklisté dovádět na nových singletrailech |
Na vybudování malého ráje pro bikery dostali zdejší nadšenci peníze od kraje, který také ročně přispívá 300 tisíci korun na údržbu. Půlku z této částky „spolknou“ singletraily v brněnském Mariánském údolí, které provozuje stejná parta, ovšem bez zázemí a tedy i výdělků jako u Olšovce. Brněnský areál mimochodem dál funguje, zmíněná bouřka se jej totiž dotkla jen okrajově.
„Na traily v Jedovnicích nám tak z peněz od kraje zbývá 150 tisíc, ale jejich provoz včetně nájmu stojí 1,2 až 1,5 milionu. Musíme platit lidi, kteří se o ně starají, protože dnes už moc neexistuje, že by to někdo dělal zadarmo po práci. A údržbu je třeba provádět denně,“ sděluje Vaněk.
Lesníkům traily překážejí
Péči o atrakci navíc ztěžuje výskyt kůrovce, kvůli němuž ubývají stromy a část tras se tak ocitá na odhalených místech. „Tím traily hodně trpí. Je rozdíl, jestli na ně padá voda z přívalových dešťů přes stromy, nebo přímo, kdy vytahuje kameny i štěrk. Své udělají také vítr a slunce. Když je sucho, vznikne na povrchu prach, který pak voda jednoduše odnese,“ popisuje provozovatel těžkosti.
Zatímco sportovci na horských kolech jsou za jedovnické stezky rádi, lesníci nezastírají, že z nich úplně nadšení nejsou.
„Singletraily komplikují naše hospodaření, protože když chceme v lese těžit, musíme se jim snažit vyhýbat, což nám zvětšuje přibližovací vzdálenosti. A to celý proces prodražuje. Na druhou stranu si uvědomujeme společenskou poptávku po něčem takovém, takže jsme s tím souhlasili. Nemůžeme mít traily v celém lese, ale jeho část jsme tomu obětovali,“ podotýká Vrška.
„Každý máme svoje koníčky a svou představu o tom, jak má vypadat svět. Nic není černobílé a existují různé pohledy, což platí i v tomto případě,“ konstatuje Vaněk.
Singletraily v Jedovnicích by však měly každopádně dál nabízet cyklistům dávku vzrušení i adrenalinu. „Když jsme je budovali, trvalo to šest měsíců. Teď sice odteklo velké množství materiálu, ale té práce zdaleka nebude tolik. Takže to dopadne dobře, nebo ještě lépe,“ věří nadšenec.
