Tomáš Garrigue Masaryk žil v Hodoníně krátce, z dětství si toho prý moc nepamatoval. Přesto se k městu hrdě hlásil a uváděl ho ve všech svých dokladech jako rodné.

„Rodina se často stěhovala, proto (Masaryk) nestihl nikde zakotvit. Jeho tatínek byl kočím na císařském velkostatku,“ přibližuje prezidentovo dětství Irena Chovančíková, která muzeum v Hodoníně vede.

Masaryk se narodil v Hodoníně před 170 lety, dohady o tom ještě neustaly

Nejhlubší vztah měl Masaryk v regionu k Čejkovicím na Hodonínsku, kde měl kamarády a kde měl jeho život řád. Do Hodonína se jako třináctiletý vrátil po dokončení studia na reálce v Hustopečích a dělal pomocníka učiteli. „Když se vmyslím do duše puberťáka, nebyl s tím spokojený a moc ho to nebavilo. Měl se stát učitelem, učitelský kurz však bylo možné absolvovat až v šestnácti letech, na to byl moc mladý, proto byl pomocníkem,“ vypraví ředitelka muzea.

Od role pomocníka učitele Masaryk utekl a žil způsobem života, který se nezamlouval jeho rodičům. Proto ho poslali do učení a snažili se mu vštípit zodpovědnost. Učil se ve Vídni, odsud utekl zpět na Moravu do Čejče na Hodonínsku, kde se pak učil kovářem. Právě tam se stala událost, která Masaryka nasměrovala k dalšímu vzdělávání; šel ke studni Žofka pro vodu, přičemž ho zahlédl bývalý učitel z hustopečské reálky.

„Podivil se, co tak nadaný chlapec dělá v učení u kováře, a tak zařídil, aby opět dělal pomocníka učitele, ale tentokrát v Čejkovicích. A Masaryk si umínil, že tam už vydrží,“ rozvádí Masarykův příběh Chovančíková.

V té době se pozdější prezident přátelil s kaplanem Františkem Satorou. Ten mimo jiné podporoval studenty a pomohl i Masarykovi, a to nejen zpřístupněním knih po jezuitech.

Kaplan měl na Masaryka značný vliv, Satoru lidsky obdivoval. I díky němu se rozhodl, že chce vyšší vzdělání než pouhý učitelský kurz. Jeho cesty vedly na gymnázia ve Strážnici, v Brně, posléze na gymnázium a na univerzitu ve Vídni. „Byl to přelom, později už se Masaryk na jižní Moravu vracel jen na prázdniny,“ přibližuje Chovančíková. Dodává, že Masaryk si v sobě ze svého rodného kraje nesl vnitřní pocit roviny a slunce. Učení kovářem v něm zanechalo schopnost rychlého rozhodování; chtěl, aby to, co dělá, mělo v praxi dopady.

Prezident a jeho (ne)zastávky v Hodoníně

Vztah mezi Masarykem a Hodonínem nebyl ale vždy jen harmonický. Všeobecné rozpaky mezi rodáky vyvolala prezidentova cesta do Bratislavy, během níž měl v roce 1921 projet právě i Hodonínem. V něm ale neplánoval zastavit, přitom pro sousední Břeclav měl vyčleněnou hodinu.

„Roku 1920 byl Hodonín jedním z center prosincové stávky, šlo o Masarykovo rodiště, takže ho to muselo ranit, i když asi zároveň chápal, že život tady nebyl lehký. Neplánovaně nechal zastavit vlak až poté, co viděl dav jásajících lidí, kteří na něho čekali,“ popisuje událost Chovančíková.

Masaryk se tehdy vítal se zástupci města a s dětmi. Od holčičky v dubňanském kroji vzal nejenom květinu, ale i kapesníček, a následně plačící děvčátko utěšoval.

Tomáš Garrigue Masaryk na nádraží v Hodoníně (1921)

Na větší návštěvu Hodonína se chystal Masaryk vícekrát, došlo k ní ale jen v červnu 1924.

„Nemyslím si, že by vztah k Hodonínu neměl, ale to, jak se jeho cesty s Hodonínem křížily, nebo naopak nekřížily, mělo kořeny v jeho pragmatismu, souviselo to s jeho plány. Prezidentem se stal v osmašedesáti letech, roční počet audiencí se odvíjel podle konkrétní potřeby i zdravotního stavu, Hodoňáci tedy jezdili spíš za ním,“ nastiňuje prezidentovo propojení s rodištěm ředitelka muzea.

Hodonínští tak byli například v delegaci vítající Masaryka v roce1918 po návratu do vlasti nebo mu jezdili přát k narozeninám. K Čejkovicím byl jeho vztah intenzivnější, například v hradní stráži působil člověk právě z této obce a byl mu jakýmsi spojovníkem mezi Prahou a domovem z dětství.

Hodonínští přátelé pana prezidenta

Masarykovy vazby na Hodonín byly dané hlavně díky kontaktům, které tam měl již z doby, kdy byl univerzitním profesorem a poslancem za valašská města. Znal se například s právníkem a místním politikem Františkem Hessem, který založil první česky psané periodikum ve městě Hodonínské listy, byl členem Matice Hodonské a podílel se na založení hodonínské české reálky. Oblasti Hessových zájmů, tedy školství a sociální otázky, byly blízké i Masarykovi.

Kontakt udržoval také s umělci a osobnostmi z okruhu Sdružení výtvarných umělců moravských. „Musíme si uvědomit, že v té době neexistovala taková fyzická dostupnost, jakou máme dnes. Neměli běžně telefon, cestování bylo zdlouhavé,“ připomíná tehdejší dobu Chovančíková.

Masarykův kontakt s rodištěm za jeho života podle ní nebyl tak chladný, jak by se mohlo dnes například kvůli odkládání návštěv zdát, byl zkrátka jen praktický, stejně tak jako sám prezident. Podle Chovančíkové muzeum navštěvují převážně školy, také silná skupina seniorů, z cizinců jsou to velice informovaní lidé. Ve dnech výročí nabízí muzeum volné vstupy, pořádá programy pro školy nebo pro rodiny, připravuje kvízy. „Muzeum a město se snaží vztah veřejnosti ke svému rodákovi dál pěstovat a udržovat v povědomí, je strašně důležité s tím nepřestávat a neustále připomínat, v čem spočívá jeho odkaz a že je tady doma,“ uzavírá ředitelka hodonínského muzea Irena Chovančíková.