Mláďata tamarína sedlového, mangabeje rudohlavého a guerézy běloramenné se v Hodoníně narodila v rozmezí necelých čtyř týdnů. „Považujeme to za velký chovatelský úspěch vzhledem k tomu, že všechny chovné páry jsme vytvořili před necelým rokem. Vzhledem k tomu, že k nám samice mangabeje i guerézy dorazily s antikoncepcí, jsme předpokládali, že mláďata by mohla přijít mnohem později,“ uvedla zooložka z hodonínské zoo Lenka Štursová.
U guerézy navíc přes dlouhou srst nebylo patrné větší břicho, v němž potomka nosila. „Ale doufali jsme, protože jsme viděli páření,“ upřesnila zooložka.
O gibona již zoo přišla; utrpěl devastující zlomeninu levé ruky, kterou mu nešlo zachránit, a bez ní by si neporadil. Další tři mláďata však již pracovníkům zoo dělají radost.
„Zajímavé je u nich sledovat rozdíly mezi jednotlivými druhy v chování matky, samce, mláděte, jejich vývoje, velikosti a osamostatnění se,“ upozorňuje Štursová. „U tamarínů máme zkušenosti s jinými druhy, u zbývajících dvou se sami učíme a objevujeme,“ hlásí zooložka.
Primáti v Zoo Hodonín
|
Největší změny v chování po narození mláděte pozoruje se svými kolegy u gueréz. Samice mládě jako obvykle kojí a nosí na břiše, samec se o výchovu nestará a má funkci ochrannou. „Zde jsme zaznamenali velkou změnu v chování samce. Z plaššího zvířete je najednou sebevědomý ochránce rodiny,“ vypráví Štursová.
U tamarína se naopak na péči o potomka podílejí oba rodiče. „Samice kojí, samec nosí mládě na zádech. Tamarín sedlový rychle dospívá, asi v půl roce se mu obvykle narodí sourozenci, do péče o něž se sám zapojuje,“ signalizuje zooložka, že ve zbytku roku se dá očekávat další přírůstek.
Spatřit ten současný v hodonínské expozici je otázkou trpělivosti, rodiče si jej pečivě hlídají. Samec ho samici předává víceméně jen na kojení.
Pohlaví mláďat se zatím nepodařilo určit – to lze až po jejich osamostatnění. Nejaktivnější z malých primátů je v Hodoníně mangabej, který se už živě zajímá o okolí.
V případě guerézy je zajímavé zbarvení mláděte, oproti rodičům je téměř sněhově bílé.
Příčinu gibonova zranění se v hodonínské zoo zjistit nepodařilo. Mohl se zranit při ručkování po stromě, jemuž se u gibonů říká brachiace. Vzhledem k tomu, že ruce jsou pro něho mimořádně důležité, neměli v Hodoníně po zjištění vážného úrazu jinou možnost než mládě uspat.
„Přestože u jeho zranění nikdo nebyl a nevíme, jak si ho přivodil, jsme podnikli opatření, abychom v budoucnu omezili možnost opakování této nešťastné události,“ uvedla zooložka Štursová.