iDNES.cz

Zubní kartáčky zachraňuje před vyhozením, na Moravě z nich dělá psací pera

  15:18
Z kancelářské židle marketingové firmy usedl Michal Klaška do dílny, kde se dva roky jako samouk snažil najít způsob, jak vyrábět funkční pera ze dřeva. O devět let později spolupracuje s největším prodejcem švýcarských kartáčků Curaprox a z jejich vadných kusů dělá propisky. „Byl to takový životní veletoč,“ komentuje poslední roky majitel nedvědické firmy Kayu.

Michal Klaška mění vadné zubní kartáčky ve stylové propisky. | foto: Radim Strachoň, MAFRA

Na začátku úspěchu propisek s názvem Cura byla zvídavost a odhodlání. „Nejvíc mě na vyrábění rajcuje vymýšlet nové věci a inovovat je. Když dlouho nic nevymýšlím, tak mám divný pocit,“ vypráví Klaška s nadšením.

Ve svém životě se snaží chovat šetrně k přírodě na všech frontách. Proto mu vadilo, že si člověk dva měsíce čistí kartáčkem zuby, a potom ho hodí do koše. „Pero a kartáček se mají držet stejným úchopem. Tak jsem si říkal, že to musí jít nějak zkombinovat. Vlítl jsem do dílny a během jednoho odpoledne jsem splácal první prototyp kuličkového pera,“ usmívá se Klaška.

Fotografie svého výrobku poslal samotnému řediteli švýcarské firmy. Do dvou hodin se dočkal odpovědi: „Super nápad. Co s tím uděláme dál?“ A tak začaly dlouhé roky jednání a konzultací.

Michal Klaška mění vadné zubní kartáčky ve stylové propisky.

Původní Klaškovou vizí bylo využít již použité zubní kartáčky, které by jinak skončily v popelnici. Firma ale s tímto nápadem z hygienických důvodů nesouhlasila. Proto teď do dílny v okolí moravských Nedvědic putují ze švýcarské továrny vyřazené kusy bez štětin, které neprošly přísnou kontrolou.

Na výrobu propisek není Klaška sám. Jeho firemní partner vlastní CNC stroje, díky nimž může projekt fungovat. Obrobí násadu kartáčku a vyvrtají skrz plastový kvádr otvor pro vyměnitelnou náplň. Přestože k transformaci vadného kartáčku na kuličkové pero dochází na Moravě, některé součástky odebírá Klaška ze zahraničí.

„Zavírací mechanismus a náplň bereme z Německa. Díky jejich mechanismu propiska nevydává typický klikavý zvuk, a náplň je tak úplně hladká,“ chválí si dodavatele. Výroba jednoho kusu včetně finálního propojení komponentů trvá asi 25 minut.

Ačkoliv si od Klašky Curaprox nechal už několik tisíc kusů poslat, propiska se zatím nikde ve světě mimo Česko koupit nedá.

„Jednat s takhle velkým korporátem je hodně zdlouhavé. Měl jsem propisku hotovou a jen jsem čekal na jejich vyjádření. Řekl jsem si, že nebudu ztrácet čas, než se rozhoupou, a napsal jsem jim, že to v Česku začnu prodávat. Oni souhlasili s podmínkou, když si tady všechno okolo prodeje zařídím sám,“ popisuje Klaška. Zájemci si tak jednu z osmi barevných variant mohou vybrat na jeho webových stránkách.

Nabízí i luxusní dřevěná pera za tisíce korun

Na propisky se přitom Michal Klaška nikdy zaměřovat nechtěl. Na začátku podnikání pro něj byla středem vesmíru dřevěná pera. „Doufal jsem, že když začnu vyrábět pera, bude to mít pozitivní vliv na můj rukopis, což se nepovedlo,“ komentuje s humorem.

Jak takovou věc ručně zhotovit, ale nevěděl, a tak strávil zkoumáním součástek v dílně dva roky. „Možná mi v začátku pomohlo, že jsem vůbec nevěděl, co dělám. Nezavíral jsem tím pádem dveře žádnému postupu a učil se chybami,“ vzpomíná.

Ozdoby z odpadu. Brňané vyrábí z hasicích přístrojů květináče a lustry

Dnes se Klaška stále podílí na výrobě dřevěných komponentů vlastníma rukama. Klienti si mohou zvolit téměř každou součástku, od tloušťky hrotu po typ dřeva. Nejdražší pero, jež kdy majiteli firmy Kayu vzniklo pod rukama, stálo sedm tisíc korun. Bylo totiž ze subfosilního dubu, tedy z černého dřeva, které leželo tisíce let v půdě. „Na tom peru bylo ještě několik speciálních úprav jako barva a gravírování,“ odůvodňuje cenu výrobce.

Běžné, nijak modifikované pero z Klaškovy dílny se pohybuje kolem tří tisíc korun. „Je pro mě hodně důležitá ekologicko-společenská stránka bytí a podnikání. Někdo si určitě řekne, že naše pero stojí hodně, ale je udělané tak, aby vám vydrželo celý život a už jste si žádné nikdy nepotřebovali koupit,“ přibližuje filozofii vlastní firmy.

A stále vymýšlí nové projekty nebo jejich inovace. V šuplíku nápadů má i model plnicí fixy. „Nedává mi smysl, že se fixa vypíše a tím končí. Firmy, které je vyrábí, to vůbec nezajímá,“ ventiluje myšlenky a budoucí plány.

23. března 2019

SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít

Sledovat další díly na iDNES.tv
Autor:
zpět na článek