Když těžce zraněný Anton Hart ležel ve sněhu na ruské frontě, zdálo se mu, že je doma a jde cestou na Loretu v Hrozňatově. Tady byl pokřtěn, zde přijal první svaté přijímání a chodil sem na pravidelné mše s rodiči a sestrami. V mrazivé závěji tehdy Panně Marii slíbil, že jestli se živý vrátí domů, pořídí do věže Lorety nový zvon.
Svůj slib splnil. Ale nebylo to jednoduché. Po konci 2. světové války musela celá rodina do odsunu a dlouhá desetiletí trvalo, než se opět mohl podívat na místa, kde se narodil. Návrat to nebyl vůbec radostný.
Poutní kostel Maria Loreto byl v troskách. Hluboce věřící Anton Hart však nezahořkl a začal neúnavně pracovat na tom, aby sakrální stavba povstala z trosek.
Stal se také spoluzakladatelem a štědrým donátorem Nadačního fondu Historický Cheb, který vznikl na podporu ochrany a obnovy kulturních a historických památek v Chebu a na Chebsku.
„Říkal o sobě, že je Čech německého jazyka, ale především Evropan. Vzpomínal, že prožil během 2. světové války obrovskou hrůzu a po válce při vyhnání Němců z českého příhraničí další. Za vyvrcholení svého života považoval to, že se mohl dožít doby, kdy v Čechách skončilo barbarství, a že Češi a Němci společně obnovili Loretu. To je moje vzpomínka na Antona Harta, ke kterému jsem měl, a troufám si říct, že i on ke mně, velmi blízký a přátelský vztah,“ řekl Otakar Mika, někdejší přednosta Okresního úřadu v Chebu a pozdější chebský starosta, který se s Antonem Hartem poprvé potkal ve zcela zničené Loretě na podzim roku 1991.
Část křížové cesty k areálu Maria Loreto čeká obnova, levné to ale nebude |
„Procházeli jsme zbořeniště této vzácné památky, zchátralé stěny kostela zdobily díry po kulkách a nápisy vojáků. Uvnitř byl les náletových dřevin, vyhořelou věž hlídala rozstřílená madona. Anton Hart se na mne pronikavě podíval svýma jasně modrýma očima a řekl: Musíme to opravit. Češi a Němci společně,“ zavzpomínal Otakar Mika.
Za svou práci obdržel řadu ocenění
V podobném duchu uchovávají vzpomínku na Antona Harta i další Chebané. Například Alena Kovaříková ze spolku Maria Loreto či lékař Karel Tyrpekl, který se s ním několikrát přímo na Loretě setkal. „Byl to pokorný, pracovitý člověk,“ řekl.
Připomenul, že Anton Hart jako hluboce věřící katolík bral záchranu Lorety jako svoje poslání. Sám štědře přispíval, postup prací denně kontroloval a pomáhal překonávat překážky, které se při obnově vyskytly.
Kromě toho přispěl Anton Hart i ke vzniku Nadačního fondu Historický Cheb. Městu k tomu účelu věnoval finanční dar 10 tisíc euro. Peníze tvoří základní jmění fondu, jehož posláním je ochrana a obnova kulturních a historických památek v Chebu a na Chebsku.
Na poutní místo se vrátily obnovené obrazy, zrestauroval je sám autor |
Anton Hart za svou práci obdržel řadu ocenění. V roce 1994 to byl Spolkový kříž na stuze za zásluhy a Cena Evropy, o tři roky později získal Záslužný kříž I. stupně. Následovala cena Euroregia Egrensis a v roce 2002 byl jmenován čestným občanem města Chebu.
V následujícím roce mu papež Jan Pavel II. udělil rytířský kříž papeže sv. Silvestra. Město Cheb svému rodákovi odhalilo přímo na Loretě pamětní desku, kterou zdobí podobizna Antona Harta zhotovená akademickým malířem a sochařem Jaroslavem Šindelářem. Anton Hart zemřel 15. září 2004 ve Waldsassenu.
