Konkurenci si nepřipouští, naopak se snaží spolupracovat s dalšími kreativci, ráda pomáhá novým talentům a věří, že se v Karlových Varech podaří zřídit sdílené prostory pro nezávislé profesionály z různých oborů. „Kooperace má přednost před konkurencí,“ nastiňuje své motto zakladatelka ateliéru Jitky Té.
Aktuálně mohli vaši tvorbu blíže poznat návštěvníci akce Vary°Září. Jakou instalaci jste pro veřejnost přichystala?
Město k této akci vypsalo výzvu, do které se mohli zapojit lokální tvůrci. S mým spolupracovníkem Petrem Köhlerem jsme se do ní přihlásili. Na základě popisu naší chystané instalace jsme byli vybráni. Pro akci jsme v rámci zadání Esence Varů vytvořili světelnou instalaci ze starých luxferových dlaždic. Dílo jsme nazvali Pilíře Varů. Světelná instalace prostřednictvím upcyklovaných (zpracování nevyužitých materiálů na produkty s novým využitím pozn. red) materiálů a humoru představila historické osobnosti a milníky města. Luxfery sloužily jako světelné podstavce pro předměty, které vyprávěly příběhy slavných osobností. Do těchto příběhů jsme zapojily příběhy z kronik, perličky, i drby. A ne úplně opravdové artefakty (smích).
Příprava této instalace musela být zábavná. Kde jste všechny drby a perličky načerpali?
Protože jsme do instalace nechali promlouvat humor a cimrmanovskou nadsázku, bylo to skutečně velice zábavné. Ale samozřejmě jsme se opírali o skutečné události. Hodně nám pomohl David Čech z karlovarského muzea. Ten nás jako znalec místních historických eskapád s některými událostmi seznámil a odtajnil nám je (úsměv). Díky němu například víme, že se na místě naší instalace 2. srpna 1900 konala odpolední slavnost holandských lázeňských hostů k poctě narozenin královny matky, organizovaná doktorem Breitensteinem. Ten takto vyřešil oslavu královny i své manželky, která se narodila ve stejný den (úsměv).
Podobných zajímavostí jsme se dozvěděli více. Byl to krásný pocit, když se naše instalace na skvělém místě ve Dvořákových sadech rozsvítila, a s kolegou jsme pozorovali reakce kolemjdoucích. Část této instalace je nyní k vidění v karlovarské Zámecké věži.
K prestižní instalaci vedla určitě delší cesta. Jaké byly vaše umělecké začátky?
Už od dětství mě bavilo kreslit. Nešla jsem ale cestou uměleckého vzdělání, tvorba byla tehdy spíše odpočinkem a zábavou. Později jsem žila v Praze, vystudovala jsem psychoterapii a nějakou dobu jsem působila v dětských domovech. Život mě ale zavál dál, a začala jsem vést coworkingové centrum, (sdílený pracovní prostor pro nezávislé profesionály pozn. red.) kde jsem se zblízka seznámila s tím, co znamená práce na volné noze. Zhruba před osmi, devíti lety jsem se z osobních důvodů vrátila do Karlových Varů. Ještě v Praze jsem malovala na porcelán, ale jen tak pro radost. Mezi mými přáteli byl o mé výrobky zájem, chtěli personifikované dárky pro své blízké. Tehdy mě napadlo, že bych se tomuto oboru mohla zkusit věnovat profesionálně. Začala jsem zkoumat technologii výroby, a zkoušela tvorbu rozvinout a posunout.
Kdy se zábava změnila v podnikání?
Dá se říct, že hned po mém návratu do Karlových Varů. Byla jsem bez závazků, a rozhodla jsem se všechny tehdejší prostředky investovat do rozjezdu podnikání v tomto oboru. Měla jsem velkou podporu rodičů, kteří mě od toho neodrazovali, a naopak mi fandili. V podstatě jsem nakoupila materiál, odekorovala ho autorskými ilustracemi, a když se prodal, opět jsem vše investovala do rozvoje a nákupu dalšího materiálu. Během toho jsem se snažila zdokonalit, sbírala inspiraci a nápady. Přínosné pro mě byly i sociální sítě. Díky nim jsem mohla oslovovat širší skupiny lidí.
Sochař Tomáš Dolejš vystavuje svoje monumentální kovové svařence v Praze |
Počítala jste s tím, že v rodném městě po návratu z Prahy zůstanete?
Upřímně ne. Návrat jsem brala jen jako přechodnou záležitost na vyčištění hlavy, urovnání myšlenek a přemýšlení, jak pokračovat dál. Dnes rozhodnutí zůstat natrvalo rozhodně nelituji. Musím říct, že se město hodně zlepšilo. Je zde spousta mladých talentovaných lidí, kteří chtějí společně tvořit, a vzniká fajn komunita umělců, kreativců a tvůrců, kteří chtějí spolupracovat.
Zmiňujete spolupráci kreativců. V čem spočívá? Myslíte, že ubývá konkurenčního boje?
Konkrétně v oborech, kterým se věnuji, jako jsou ilustrace, práce s porcelánem a další tvořivé disciplíny, funguje mezi tvůrci spíše chuť si vzájemně pomoci a spolupracovat. To semknutí je v posledních letech dosti výrazné. Sama spolupracuji s dalšími autory na několika projektech. Mým heslem je, že kooperace má přednost před konkurencí (úsměv). Jsem velice ráda, že lidí s podobným názorem je stále více.
Kterými činnostmi se umělecky zabýváte?
V podstatě mám tři hlavní náplně práce. Věnuji se ilustracím porcelánu, kde se zaměřuji na vlastní tvorbu. Dnes už kromě porcelánu tvořím i další sortiment. Mé ilustrace se používají na textil, do interiérů restaurací, a na spoustu dalších věcí. Druhou částí mé práce jsou nejrůznější projekty a instalace, jako například ta zmíněná v rámci akce Vary°Září. Baví mě přeměňovat nepotřebné produkty, nebo odpadový materiál na nové výrobky. Tisknu například na textil ze starých skateboardů, nebo vyrábím pohlednice z tetrapakových matric. Zároveň pořádám s přáteli akce zaměřené na autorskou tvorbu a design. Ty nejsou o byznysu, ale baví nás společně tvořit. Pomáhám také s dramaturgií akcí kavárny Limetka v Meandru Ohře. Domnívám se, že je potřeba dávat prostor mladým umělcům jak z oboru výtvarného, grafického, tak hudebního. Zároveň pracuji na poloviční úvazek v Destinační agentuře Krušnohoří.
Pod rukama karlovarské výtvarnice rozkvetl porcelán českou loukou |
Jaké jsou vaše další plány?
Už jsem zmínila mou dřívější práci v pražském coworkingovém centru. S přáteli nyní pracujeme na tom, aby podobné centrum vzniklo také v Karlových Varech. Jsme asi jediným krajským městem, kde podobné zařízení chybí, což je veliká škoda. V současnosti sháníme lidi, kteří by o prostory a tvorbu v podobném centru měli zájem. Konkrétní prostory, kde by mohlo coworkingové centrum fungovat, už máme vytipované, ale zatím ho ještě zveřejňovat nechci, abych nepředbíhala. O všem určitě budeme včas informovat.
Jak přesně coworkingové centrum funguje?
V podstatě jsou to sdílené prostory, které mohou využívat kreativci a další podnikatelé. Jedná se například o kanceláře, zasedací místnosti, showroomy, a podobně. Bývá tam k dispozici tiskárna, kávovar, nábytek a další potřebná výbava. Vzniká pak okruh lidí, kteří si místo v prostorech domluví například na konkrétní setkání, nebo ho využívají jako občasnou kancelář. Zjednodušeně, kdybychom náš rozhovor nechtěli dělat v kavárně či redakci, mohli bychom navštívit coworkingové centrum.
Mým motivem k této iniciativě je právě vznik komunity podnikatelů a kreativců, kteří by si v centru předávali kontakty, poradili si, sdělovali zkušenosti, a podobně. Sama tvořím v domácím ateliéru čili mi někdy kontakt s podobně naladěnými lidmi chybí. Zároveň to bude i šance pro začínající podnikatele, kteří si třeba nechtějí hned pronajímat stálou kancelář. Věřím, že se centrum skutečně podaří otevřít. Poprvé cítím, že je ve Varech potenciál pro jeho fungování.
Stěhujeme se do coworkingu. Nový trend, jak se firmy snaží přežít |
Když pomineme přípravu centra, čekají vás ještě další projekty? Neuvažujete například o vlastní výstavě?
Docela jste se trefil (úsměv). Skutečně mám v plánu do konce roku zorganizovat výstavu, kde nebudou chybět i společná díla s Petrem Köhlerem. Zatím jsem v Karlových Varech žádnou výstavu neměla, možná už je po těch skoro deseti letech správný čas. Dále chystáme také vánoční designovou akci s mými přáteli, ale ta zatím ještě není kompletně dořešená. V rámci mé práce v Destinační agentuře připravujeme na 5. října akci Den zaniklých obcí, která se bude konat ve Fojtovicích u Krupky.
Jitka Tomanová
|
Litovala jste někdy, že jste se vydala na nejistou uměleckou dráhu?
Není to nejjednodušší cesta, ale určitě nelituji. Beru jako velký úspěch, že se mi má zábava stala zároveň profesí. Mohu spolupracovat se spoustou kreativních lidí, mám určitou flexibilitu a svobodu. To mě hodně baví, a jsem za tuto možnost velice ráda.
Jak trávíte volný čas?
V mládí jsem ráda jezdila na skateboardu, na to už není příliš času. Občas se ale na prkně ještě ráda svezu. V posledních letech mě hodně baví běhání, tomu jsem úplně propadla (úsměv). Ráda se proběhnu, a poslouchám při tom například audioknihy nebo podcasty. Nesmím zapomenout, že jsem maminka malých dětí, je potřeba i tuto roli plnit co nejlépe (úsměv). Snažím se vše udržet v příjemné rovnováze (úsměv).