Kachlová kamna byla součástí rozsáhlého souboru děl po válce odsunutého keramika Williho Russe z Krásna. Vznikla na objednávku města Cheb. Exponát zdobí šestnáct reliéfů s lidovými zvyky a obyčeji Chebska, dvanáct lidových krojů z širší chebské oblasti a dvaašedesát lidových přísloví, rčení a pořekadel v egerlandském nářečí.
Mezi figurkami se tak skrývá například rčení Kdo chce svět převrátit, bláznu se podobá nebo Kdo se moc bojí, musí se moc klepat. Ale také například věta Kdybychom museli mluvit česky, zlámali bychom si jazyk či výzva Nenechte stát kolíbku prázdnou, jinak naše Chebsko zanikne. Dnes už téměř zapomenuté momenty z chebské historie doplňují znaky sudetských měst a obcí.
„Na kamnech autor vytvořil třeba výjev z velikonoční jízdy na Zelený čtvrtek nebo z tance kolem májky. Na dalším obraze hoši skáčou přes svatojánský oheň, nechybí vynášení smrtky nebo převoz výbavy nevěsty do nového domu či křtiny,“ popisuje historička muzea Michaela Bäumlová s tím, že kamna dokládají bohatost života na Chebsku. „Zpodobnění zvyků a krojů je natolik přesné, že by mohlo sloužit jako národopisná učebnice,“ dodává.
Vzácná kachlová kamna Williho Russe patří Chebu, rozhodl soud |
Válečný konfiskát z krásenské dílny Williho Russe putoval nejprve na hrad Loket. Tady jej ještě v roce 1965 mohli obdivovat návštěvníci. O pár let později však kamna skončila s odkazem na jejich „ideologickou nevhodnost“ v hradním sklepení, přímo vedle hromady uhlí.
Pouhou shodou náhod byla zachráněna před zničením a počátkem 80. let minulého století se dostala do Chebu. Tady byla od roku 1993 vystavena v prostorách hradu, který tehdy spravovalo chebské muzeum. Poté, co hrad převzalo město Cheb, se stěhovala i kamna. Nejprve ale do restaurátorské dílny, kde monumentální těleso, nad jehož výzdobou se tají dech, prošlo omlazující kúrou.
Ruce restaurátorů mu vrátily původní lesk a zahladily stopy, které na unikátu zanechal zub času a necitlivé zacházení. Neocenitelnou pomůckou restaurátorů byly dobové fotografie kamen.
„Provedli jsme stovky zkoušek a kontrolních výpalů, abychom docílili odpovídajících odstínů barev. Chybějící kusy bylo třeba znovu vymodelovat, malé odražené kusy jsme ručně barvili, retušovali a zaleštili. Všechny opravy jsou vratné. To znamená, že pokud v budoucnu přijde někdo s jinou metodou restaurátorských zásahů, tak ty naše bude možné bezezbytku odstranit,“ doplnil Michal Raušer z Atelieru restaurování kachlových kamen restaurátorky Sylvy Antony Čekalové.