„Při čtení letitých kronik a novinových článků jsem objevil spoustu příběhů, které by čtenáře zaujaly i dnes. Třeba, že na Růžovém kopečku vypadlo z okna v prvním patře osmnáctiměsíční dítě na chodník a přežilo. Nebo že se podařilo chytit zloděje, kteří se snažili vykrást sklad na náměstí. Našel jsem zmínky o velkém skandálu, který otřásal městem, když se provalila nevěra skupiny několika mužů a žen. Někteří skončili na šibenici, jiní museli uprchnout. Podobné události vyhledávám, sepisuji a kompletuji do dobové černé kroniky,“ popisuje historik Říha.
Jako jeden z mála zvládne přelouskat staré listiny psané kurentem a počte si v knihách tištěných švabachem. Věří, že lepší znalost historie lidem pomáhá utvářet vztah k jejich městu. Také chce svojí prací připomenout zajímavé střípky z bohaté chebské historie, které často končily v zapomnění.
Nežádoucí srbský hrdina Branković dožil v Chebu, tady se stal celebritou |
„Ne, že bych obdivoval bulvár, ale zjistil jsem, že tehdejší příběhy by mohly oslovit i dnešní lidi,“ vysvětluje historik a vypráví o mordu na Kostelním náměstí, kde bohatý a významný měšťan ze žárlivosti propíchl manželku nožem na chleba. Za pár dnů byl odsouzen. Na hlavním chebském náměstí se konala poprava, na kterou se seběhlo celé město. Jednak proto, že to byl velmi známý člověk, a navíc byla událost pro lidi značně šokující.
„Přivedli jej ke spodní kašně poblíž Špalíčku. Právě tady stávalo popraviště a při výjimečných příležitostech se tu popravovalo. Na pódiu už byl připravený špalek, ke kterému měl odsouzenec pokleknout, aby jej kat mohl připravit o hlavu. Jenže se ukázalo, že ten muž si kleknout nemůže. Byl starý, měl silnou artrózu v kolenou. Proto mu umístili na popraviště speciální stoličku s opěrkami, která je dodneška ve sbírkách Muzea Cheb. Na té jej kat sťal vsedě. Byl to tehdy docela majstrštyk. Mistr popravčí se musel horizontálním sekem trefit mezi sedmý a osmý obratel. Podařilo se,“ vypráví Říha.
Umí číst švabach, díky tomu rozplétá historii domů s unikátními krovy |
Množství příběhů prý našel ve staré chebské kronice, kterou sepsal někdejší chebský purkmistr Johann Thomas Funk. Když se ji před lety podařilo získat v Německu, historik Říha ji celou přeložil do češtiny. Pátral také v chebském archivu.
„Tady jsem se dočetl o událostech, které provázely zavraždění Valdštejna. Přestože základní události jsou velmi dobře známé, podařilo se mi objevit vzpomínky jednoho chebského konšela, který tehdy bydlel v domě Na ostrém rohu. Ten prý slyšel, když manželka zavražděného Trčky běhala po náměstí a křičela o mordu na hradě. Viděl, jak u domu, kde Valdštejn nocoval, stáli vojáci a hlídali, aby nikdo nevycházel. A popsal i to, jak služebníci lezli z toho domu, kde dneska sídlí muzeum, ven okny na nynější Kostelní náměstí, na provazech spouštěli dolů cínové nádobí a další cennosti, které pak různě schovávali. To jsou informace, které velká historie nezapsala. Ale právě tyto drobnosti vnášejí do historických událostí další rozměr,“ konstatuje Říha.
Přidává ještě zkušenost, že lidé si rádi poslechnou zajímavosti z minulosti, ovšem jména a data většinou okamžitě zapomenou. „Ale příběh, to je něco jiného, ten v paměti zůstane. A já bych si přál, aby si ty příběhy lidé nejen pamatovali, ale aby je i vyprávěli,“ dodává historik.
