S pražírnou netouží proniknout do velkého byznysu, nechtějí svou kávu vidět v regálech obchodních domů. Jejich cíl je jiný – zlepšovat informovanost lidí o tomto nápoji a vytvářet kávu s příběhem, která zanechá po vypití v návštěvnících hezkou vzpomínku.
„Pití kávy bereme jako určitý rituál, doplněk k setkání rodiny, přátel. Snažíme se tedy dát lidem ochutnat kvalitní kávu. Možná jinou, než běžně znají,“ potvrdil Tomáš Abrhám, spolumajitel pražírny.
Jak vás napadlo otevřít pražírnu?
Na myšlenku jsme přišli s mým švagrem Petrem. Znali jsme se od mládí, hráli spolu florbal a byli jsme v podstatě v nepřetržitém kontaktu. Zároveň jsme velkými konzumenty kávy. Před několika lety jsem se rozhodl změnit život, profesi a věnovat se něčemu novému. Ukončil jsem tedy práci v chemičce a přemýšlel v čem se realizovat. Švagr úspěšně podniká v oblasti bylinek a bylinkových čajů. Začal jsem tedy pracovat v jeho firmě a napadlo nás zkusit se věnovat i pražení kávy. Tento projekt ale měl být od začátku o radosti, zábavě, komunitě. Ne zaměřený na byznys. Dalo by se zjednodušeně říct, že milujeme kávu, a proto jsme se rozhodli ji sami pražit.
Pro umístění pražírny jste zvolili vesnickou usedlost. To byla náhoda?
Určitě ne. Dům s dílnou, ve které se pražírna nachází, patřil dědovi našich manželek. Tomu se záměr velice líbil a nápad nám schválil. To pro nás bylo klíčové, měli jsme radost, že nás v myšlence podpořil. Když děda bohužel zemřel, domluvili jsme se se zbytkem rodiny na využití objektu pro naše účely a švagr ho odkoupil. Místo pro nás mělo velký význam, protože jsme oba spjatí s přírodou, trampingem, lesy, a tak toto místo skvěle sedlo do naší koncepce nazvané Káva z lesa. Do startu jsme se švagrem investovali úspory. Věděli jsme, že bude trvat, než se pražírna stane alespoň ekonomicky soběstačnou, či půjde do mírného zisku. Ale naše zaujetí pro kávu bylo tak silné, že jsme neváhali. Sen byla malá pražírna v krásné přírodě Slavkovského lesa. Pražírnu jsme pojmenovali Crudum Coffee podle nedaleké bájné hory Krudum.
Tomáš Abrhám společně se svým švagrem Petrem Gasparikem založil pražírnu kávy Crudum Coffee. Zájem o kávu stoupá, ale majitelé chtějí zachovat přírodní a lokální koncepci nazvanou Káva z lesa.
Vzpomenete si na upražení první kávy? Jak jste se postup učili?
První pokus si dobře pamatuji. Koupili jsme kilo zelené kávy a já jí zkusil na pánvičce upražit. To se celkem podařilo, a tak jsme se začali o celý proces zajímat ještě více. Navštívili jsme různé pražírny, kde byli ochotní nám ukázat svoje metody a postupy. Pražení kávy je něco podobného jako vaření piva. Člověk se musí naučit dělat to kvalitně, vytvořit si i určitou vnitřní databázi chutí a vůní, aby poznal, že se dílo daří. Po nasbírání informací jsme pořídili první pražičku a začali. Později jsme koupili další a kvalitnější, která měsíčně vyprodukuje sto padesát až dvě stě kilo kávy. Odběr se nám rozjel, nyní tedy počítáme s pořízením ještě většího stroje. Zároveň ale hlídáme, aby se z našeho projektu nestala masová záležitost. Nechceme naši kávu dodávat do velkých obchoďáků a podobně. To by ztratilo kouzlo, se kterým jsme do toho šli.
Jak nyní vypadá fungování pražírny? Pražíte denně, či vše řešíte dle objednávek?
Jak jsem zmiňoval, pracuji ještě ve švagrově firmě Serafin, a pražírna je takový koníček, dnes už možná spíše kůň. (smích) V pražírně se tedy se švagrem střídáme a jsme zde dle potřeby a objednávek. Dodáváme kávu například do několika kaváren a firem. Soustředíme se ale spíše na lokální místa. Nemáme cíle rozšiřovat se celorepublikově. Čili když nejsem v práci a pražírně, řešíme objednávky a také jezdíme přednášet o historii kávy, například do škol či kaváren. Moc nás těší, že spousta kavárníků chce rozšiřovat svoji informovanost a fakt je zajímá, jak nabízet dobrou kávu. Ze začátku jsme měli při přednáškách trochu trému, ale nyní už to celkem zvládáme.
Julius Meinl byl rodák z Karlovarska. Dobyl kávou svět, dědicové změnili logo |
V sezoně zde každou neděli fungují pro veřejnost ochutnávky kávy zdarma. Je to snaha, jak pražírnu zpropagovat?
Možná mi to nebudete věřit, ale není. Vnímáme to jako možnost oplatit lidem z vesnice jejich pohostinnost a přátelský přístup. Přicházejí sem například senioři z okolních domů, občas nějaký turista, kolemjdoucí a podobně. Kávu podáváme z okénka pražírny a zároveň návštěvníkům vyprávíme o historii tohoto nápoje, příběhy z našich cest za kávou. Máme pocit, že je u nás káva vnímána často jen jako mechanický ranní startovač bez chuti. My však bereme pití kávy jako určitý rituál, doplněk k setkání rodiny, přátel. Snažíme se tedy dát lidem ochutnat kvalitní kávu, možná jinou, než běžně znají. Zkráceně zvýšit informace o kávové kultuře. Někteří návštěvníci nám chtějí za ochutnávku zaplatit. Pro tyto účely jsme na jejich přání zřídili kasičku, kam mohou vhodit drobnou minci, ale nijak nevyžadujeme, aby něco přispěli.
Domníváte se, že kávová kultura zde příliš zaběhlá není?
Bohužel moc ne. Pro většinu lidí je káva nadneseně jen tmavá voda s kofeinem, kterou ráno mechanicky vypijí. Ale nemusí to tak být. Káva má nejrůznější odstíny chutí, krásně voní. Může se stát skutečně takovou rituální záležitostí. Kolikrát jsem překvapen, že i někteří baristé neumí nápoj správně a chutně připravit. Celkem v šoku jsem byl i v některých pražírnách. Vše vzniká jakoby mechanicky, bez zájmu, jen za účelem zisku. Přiznám se, že i já vím, jak bychom zdesetinásobili zisk, ušetřili náklady. Ale to je v přímém rozporu s konceptem Crudum Coffee.
Tulácké ráno, Širák i Krudumská
Káva, kterou jste mi nabídl na ochutnání, mi vůbec nepřipomínala kafe, které jsem si dal ráno u benzínové pumpy, ale spíše ovocný čaj…
A to je přesně to, o čem mluvíme. (smích) Káva má nekonečnou paletu chutí, nálad. A to, co se zde snažíme lidem předávat jako určité poselství.
Zmínil jste cestování za kávou. Kam jste se vypravili?
Jsme trochu dobrodruzi. Čili jsme si řekli, že když kávu pražíme, děláme o ní besedy, tak bychom měli znát celou její cestu až do hrnečku zákazníka či návštěvníka kavárny. Za kávou jsme tedy cestovali například do Ekvádoru nebo na Kostariku. Navštívili jsme kávové plantáže a podobně. Z cest vzniklo také několik dokumentárních videí.
Vaše kávy mají názvy Tulácké ráno, Širák a Krudumská. Názvy vznikly kvůli propojení s přírodou a trampingem?
Přesně tak. Moc rádi trávíme čas v lesích, přírodě. Proto jsme názvy našich směsí koncipovali tímto směrem. Vše je pro nás taková rovnice: příroda = Krudum = káva z lesa, přátelství, komunita. Na tom máme postavenou koncepci.
Káva jako lék. Prospívá srdci, chrání střeva a snižuje tlak |
Z názvů káv i příspěvků na sociálních sítích je cítit určitá literární poetika. Spojili jste tedy pražení kávy i s láskou k literatuře a českému jazyku?
Je to další forma seberealizace. Už od mládí jsem zkoušel psát poezii a další literární útvary. Nyní tedy mohu tuto zálibu spojovat s Crudum Coffee. Baví mě hrát si se slovy, tvořit texty. Po letech práce, která mi ne vždy vyhovovala, jsem si v rámci naší pražírny našel skvělou seberealizaci. Byl to možná riskantní krok, ale nyní jsem za to moc rád. Je moc důležité, že nás v tom podporují i naše manželky a filozofie pražírny se jim líbí. Bez jejich podpory a pomoci by spousta nápadů zůstala jen v myšlenkách.
Názory na počet šálků, které jsou zdravé denně vypít, se různí. Kolik kávy denně vypijete?
Osobně to vnímám tak, že zdravý člověk může pít kávu dle svého uvážení. Ovšem nesmí mu to narušovat spánek. Jakmile cítí, že nemůže spát, špatně usíná, měl by počet šálků snížit. Já osobně vypiji dva až tři šálky denně. Myslím, že to je rozumný počet.
Máte nějaké další plány?
Určitě chceme pokračovat v naší práci. Zvedat povědomí o kávě, díky nedělním ochutnávkám rozvíjet zdejší komunitu a také přednášet a zvyšovat kávovou kulturu. Plánujeme spolupracovat s jednou kavárnou v Sokolově, kam budeme dodávat naše směsi a zaškolovat baristy. Projektů máme v hlavě ještě spoustu, snad se vše postupně podaří.