Už od mládí má své Vymyšlené země. Vytvořil sérii obrazů, které zachycují dění v jejich městech. Jsou plné detailů, ruchu, fantazie a v mnohém připomínají svět J. R. R. Tolkiena plný mýtů, bájí a legend.

Později pro svá neexistující města pořádal speciálně bodované šachové turnaje, jejichž výsledky pečlivě dokumentoval. Další sférou Salákova zájmu je počasí, které sleduje od roku 1986. Jeho zápisky doplněné kresbami překypují subjektivními zážitky a barevností.

Zajímal se také o zelený ostrov původní krajiny uprostřed velkolomu Jiří. Nazval jej Ztracená země, a dokud to šlo, prováděl zde mapování, sběr rostlin pro herbáře, fotil a popisoval vše, co viděl. Krajině na odpis tak dal paměť a obsah.

Učarovaly mu vzácné borovice

Rovněž také v okolí sází a opečovává borovici blatku – vzácný endemický druh, který roste v Krušných horách. Každý z více než tisícovky Salákových stromků má svůj jedinečný, pečlivě zaznamenaný příběh.

„Já tu borovici blatku neobjevil. Řekl mi o ní jeden lesní inženýr, který měl za úkol zdejší lesy mapovat. A také mne za ní vzal. To místo, kde ji našel a kde ta borovice roste, na mě působilo jak z jiného světa. Jakoby sem už ani nepatřilo,“ vzpomíná Pavel Salák na první setkání se stromem, který zásadně ovlivnil jeho další život a o kterém hned začal shánět všechny dostupné informace.

5 fotografií

„Blatka vyznává strategii úspěšného živoření. A já se dozvěděl, že borovici na tomto konkrétním místě objevil už v roce 1831 Kryštof Liebich, významný lesník 19. století. Byl prvním docentem lesnických nauk na pražské polytechnice, vydával a redigoval několik odborných lesnických časopisů a napsal řadu odborných knižních publikací. A právě ve svém odborném tisku borovici blatku poprvé popsal. On ji tedy nazýval borovicí hřebenskou, protože rostla na území panství Hřebeny. A já si najednou uvědomil, že je to ta samá. Že tam roste pořád,“ vysvětluje Salák.

Oproti borovici lesní má blatka oranžovou borku, kmen zdobí větve až k zemi a má temnější barvu jehlic, které vyrůstají v párech, než běžná borovice lesní. O „svůj“ unikát se Pavel Salák začal starat. A začal blatku množit.

Malíř, který se protloukal i jako bezdomovec, vystavuje v chebské galerii

„V roce 1984 jsem na přibližně tři kilometry vzdáleném místě založil pokusnou plochu, kam jsem přenesl 34 malých borovic z území, kde odpradávna rostla jejich matka. Chodím je sem sledovat, ale teprve v roce 1999, po patnácti letech, jsem se dočkal prvních semen. Ty seberu, nechávám klíčit, sázím… už jsem vypěstoval 1 200 semenáčků. Většinu jsem vysadil v Březové u Sokolova a také v Dolním Rychnově, část se rozutíkala na další nejrůznější místa po kraji,“ vypráví bývalý lesník.

O tom, jak se jeho rostlinám daří, si vede podrobnou evidenci. Snaží se za nimi jezdit každý měsíc, aby viděl, jaké dělají pokroky. „Borovice blatka tak zapouští kořeny na řadě dalších míst. Než ji někde vysadím, musím samozřejmě brát v úvahu to, aby se tam semenáčkům líbilo. Takže zkoumám půdu, nebo třeba společenství okolních rostlin. Ale je důležité, aby borovici přijali i místní. To je, řekl bych, nezbytná podmínka. Aby mladé borovice některý rok nepořezali na vánoční stromky,“ dodává Pavel Salák.

Inspiraci pro své obrazy čerpá karlovarský malíř Eduard Milka v přírodě

Aktuálně má v chebské Galerii výtvarného umění výstavu. Ta kompletně mapuje jeho práci a poprvé v historii ji představuje veřejnosti. Kurátor výstavy Aleš Palán byl prvním, komu se Salák před třemi lety začal postupně otevírat a svěřovat.

„Pavel Salák je osamělec. Je to člověk, který je ve svých čtyřiasedmdesáti letech na startu, co se umění týče. Možná padesát let dělal svoje projekty a nikomu o tom nic neřekl. Vzhledem k tomu, že neměl na svou práci žádný ohlas, a ani ho nechtěl mít, mohl tvořit naprosto svobodně, volně a bez bariér,“ konstatoval kurátor výstavy.

Aleš Palán, kurátor výstavy, která představuje mnohovrstevnou osobnost Pavla Saláka. Jeho obrazy jsou plné fantazie.

Výsledkem jsou podle něj úplně jedinečné věci. „Pro něj byla vrcholem sama tvorba, tvůrčí okamžik, kdy se prolíná péče o borovice s evidencí, kartografií, výtvarným uměním. Nejsou v tom hranice, škatulky oborů ani žádná bariéra cíle. Neznám nikoho, kdo by takto vytrvale sám a ve skrytu něco takového dělal. Tohle je něco úžasného a jedinečného,“ doplnil Aleš Palán.

Výstava Pavla Saláka v Galerii výtvarného umění v Chebu potrvá do konce března. Komentovaná prohlídka s kurátorem výstavy se uskuteční ve středu 26. února v 17 hodin.