Nyní je na farmě zaměstnává a připravuje pro ně zajímavé projekty. „Ráda bych si nás představila jako takový maják či přístav, který handicapovaným lidem poskytuje pocit klidu a jistoty,“ přeje si majitelka farmy.
Farma Kozodoj je pro Karlovaráky známým pojmem. Můžete však připomenout její začátky?
Vše začalo před sedmadvaceti lety, kdy jsme zde koupili dům. Místo si nás okamžitě přitáhlo, hned se nám moc líbilo. Prodali jsme tedy byt, během měsíce vyřídili vše potřebné, a přestěhovali se. Chtěli jsme, aby synové vyrůstali v přírodě. U syna Matěje se navíc od dětství projevovaly vážné zdravotní potíže. Věřili jsme, že to tady pro něj bude příznivější. Zároveň jsem od mládí toužila provozovat ekologické zemědělství. Přestože jsem z učitelské rodiny a studovala jsem fotografii a propagační výtvarnictví, ke zvířectvu mě to velmi táhlo. Můj strýc Jaroslav měl hospodářství a v dětství jsem u něj obdivovala chov telat, králíků, a dalších zvířat. Pustili jsme se tedy do oprav domu, často i svépomocí a také začali s chovem koz.
Jak vznikl název Kozodoj?
Ten vymysleli synové. V době, kdy jsme se sem s rodinou nastěhovali, jim bylo šest a osm let. Obdivovali dílo Jana Wericha a jeho hrátky se slovy. Zvlášť se jim líbily složeniny, které Werich používal, například Fimfárum. Jelikož první zvířata, která jsme zde chovali, byly kozy, tak se toto spojení nabízelo. Ze začátku se mi název příliš nelíbil (úsměv). Později jsme zjistili, že kozodoj je zároveň lidový název pro ptáčka lelka lesního. Tento vzácný pták vydává specifický zvuk a podle pověstí saje v noci kozám mléko. Vše tedy do sebe díky lelkovi zapadlo, název se nám dostal pod kůži a už farmě zůstal.
Farmu postupně začaly navštěvovat i školy a školky. Jak k tomu došlo?
Během let jsme rozšiřovali pozemky farmy a také druhy chovaných zvířat. Kromě koz jsou zde koně, kráva, ovečky, prasata, perličky, krocani, lamy nebo pštrosi. Zvířat je opravdu hodně. Do budoucna přemýšlíme i o voliéře pro ptactvo. Když se ve škole učitelky od synů doslechly, kolik zde chováme zvířat, projevily zájem přijít se na ně s dětmi podívat. Postupně se tato informace rozšířila i do dalších škol a mateřinek. V letech 2005 a 2006 tedy začalo exkurzí přibývat. Dá se říct, že od roku 2007 jsou v podstatě na denním pořádku.
Může kromě škol navštívit Kozodoj i veřejnost?
Určitě je to možné po předešlé domluvě. Není problém nás kontaktovat přes internet či telefonicky a prohlídku domluvit. Když se lidé ozvou, doladíme termín a domluvíme se také na ceně. Prohlídka trvá hodinu a půl až dvě hodiny. Děti si mohou zvířata i pohladit a vše si prohlédnout. Navíc je po farmě provádí lektor, který vysvětluje spoustu zajímavostí. Nejsme klasická zoo, nemáme tolik druhů zvířat, ale zase se k nim návštěvníci dostanou blíž a mohou se jich doslova dotknout.
Kromě těchto prohlídek pořádáme také jednou ročně velikou kulturní akci nazvanou Kozodojské babí léto. Letos je naplánována na 21. září a nabídne velmi pestrý program, na který se už nyní těšíme. Loni se zúčastnilo přes dva a půl tisíce návštěvníků. Tuto akci podporuje také Karlovarský kraj a město, za což jim děkujeme. Během sezony zde funguje také bistro, které je určené kolemjdoucím i turistům.
Bojovala se syndromem vyhoření
Aktivit je celá řada. Můžete ty hlavní připomenout?
Je toho opravdu hodně. Velice důležitá je enviromentální výuka pro Karlovarský kraj. V rámci ní nás navštěvují žáci škol nejen z kraje, ale i Plzeňska, Ústecka a dalších lokalit. Běží tu nejrůznější výukové programy, děti si například vyzkoušejí pečení chleba, vyrábění sýru, zpracování ovčí vlny. Dále se zde konají letní tábory. Ty jsou příměstské, ale i pobytové. Nabízíme také kroužek včelařství, který hojně navštěvují děti i dospělí. Zároveň zde fungovala lesní mateřská školka. Ta měla nyní roční pauzu a aktuálně se řeší, zda bude mít město Karlovy Vary zájem v ní pokračovat. Dále poskytujeme chráněná pracovní místa pro handicapované lidi. V současnosti zde pracuje sedm postižených zaměstnanců.
Nerada bych zapomněla na přeshraniční projekt Stavba mostů, který funguje ve spolupráci s Bavorskem. V rámci něj se věnujeme právě handicapovaným lidem. Jezdíme s nimi do Německa, kde spolupracujeme s organizacemi pro lidi s postižením. Vznikají tak nové kontakty a často i přátelství. Projekty děláme už sedm let. V rámci toho aktuálního se snažíme handicapovaným lidem pomoci, aby nebyli izolováni, ale naopak se rozvíjeli a cítili, že má jejich život i přes všechny těžkosti smysl a mohou zažívat radost a přátelství. Sociálně znevýhodněných osob v posledních letech přibývá. Pomáháme propojit tyto skupiny z obou stran hranice a přispíváme k pochopení, že pro naše regiony je přátelství a vzájemná soudržnost budoucností. V rámci minulých projektů se podařilo například vydat dvoujazyčnou knihu Kozodojské pohádky a dobře se osvědčila také aktivita nazvaná Čaj s příběhem.
Můžete Čaj s příběhem více přiblížit?
Jedná se o plnění čajů při společných setkáních v přátelské atmosféře. Je to jeden z pilířů projektu Stavba mostů. Je to pozdrav, dárek v podobě lahodného čaje, který si předávají jednotlivci i skupiny z Čech a Bavorska. Díky projektu se mohou vzájemně poznávat, budovat přátelství, překonávat jazykovou, kulturní bariéru a společenský ostych.
Jak jste se k aktivitě s handicapovanými lidmi dostala?
Již jsem zmiňovala svého syna Matěje. Jeho zdravotní stav se zhoršoval a dnes je bohužel také handicapovaný, i když se spoustu věcí snaží zvládat sám. Začala jsem se tedy aktivně zajímat o problematiku postižených lidí. Jaké jsou pro ně aktivity, jak se jim dá pomoc. Abych byla synovi oporou, vystudovala jsem léčebnou pedagogiku a psychologii. Tyto znalosti se mi hodí i při práci s dalšími handicapovanými. Snažíme se, aby byl pro ně Kozodoj místem, kde se budou cítit dobře, v bezpečí a zároveň užiteční. Ráda bych si nás představila jako takový maják či přístav, který handicapovaným lidem poskytuje pocit klidu a jistoty.
Jací jsou handicapovaní lidé zaměstnanci?
Féroví, hodní a čestní. Jsou to takové čisté duše. Když je něco zaujme, dávají do toho naprosto vše. Jsou moc rádi za kontakt s našimi návštěvníky. Zažila jsem proměny, kdy k nám přišli uzavření lidé, bez motivace a chuti do života. Postupně se rozzářili, začali komunikovat, návštěvníci je skvěle přijímají. Spolupráci s handicapovanými lidmi si nemohu vynachválit. Jsou upřímní, člověk ví, že ho nezklamou. Od postižených lidí se toho můžeme hodně naučit.
Kavárna dává práci duševně nemocným, pravidelný režim jim prospívá |
Farmu a ekocentrum provozujete řadu let. Přišla i náročnější období?
Určitě byla i hodně těžká období pracovního i soukromého charakteru. Například v dobách covidu se nám nevyhnula řada starostí, ostatně jako většině lidí. Nemohly se konat některé naše programy a aktivity. Člověk netušil, zda se podaří vše znovu nastartovat. Bojovala jsem také se syndromem vyhoření. Chyběla energie, drive, zápal pro věc. Naštěstí se situace výrazně zlepšila a práce mě zase začala bavit. Je ale pravdou, že ne vše se vrátilo do normálu. Některé kroužky jsme museli pro úbytek zájmu zrušit. Přijde mi, že si hodně dětí ještě více zvyklo trávit čas jen u počítačů a mobilů. Zároveň se o ně rodiče více bojí.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Nejdůležitější je pro mě pocit, že jdu smysluplnou cestou. Jsem ráda, když věci, které děláme, mají význam. Základ je neusnout na vavřínech, přijímat osud s pokorou. Nebráním se ani konstruktivní kritice. I ta vás může posunout dál. Můj hlavní cíl je dále rozšiřovat pomoc pro postižené lidi. Propojit je se zemí, přírodou, environmentem. V tom cítím své největší poslání. Chtěla bych Kozodoj udržet a dále rozvíjet. Velice mě potěší, když se dozvím, že jsme některým handicapovaným lidem pomohli získat chuť do života. Kdyby se to podařilo, byť jen u jednoho člověka, tak má naše práce velký smysl.
