S nadsázkou říká, že skoro celý život strávila na zimním stadionu. „Na sezonu jsem se velice těšila. Určitě si užijeme skvělou atmosféru, super sportovní výkony a správné hokejové napětí,“ dodává.
Jak začala vaše kariéra fotografky? Focení vás bavilo od dětství?
Co si pamatuji, focení mě skutečně provází v podstatě od nepaměti. Fotografovat jsem se pokoušela už v dětství a postupně se mi stalo největší zábavou. Od začátku mě také velice podporovali moji rodiče, za což jsem jim moc vděčná.
Vaší dominantou jsou fotografie ze sportovních zápasů, hlavně těch hokejových. To u fotografek není běžné. Jak jste se dostala k focení sportu?
V podstatě vše odstartovala má láska ke karlovarskému hokeji. Už v šesti sedmi letech jsem s taťkou chodila na hokejová utkání, a tento sport mi doslova učaroval. Bavila mě atmosféra v původní plechárně a zápasy jsem si vždy vychutnávala. Později i moje spolužačka začala hrát hokej čili jsem chodila fandit také jí. Dá se říct, že od mládí jsem nepřetržitě na zimním stadionu. Některé děti se toulaly po ulicích, my jsme trávily veškerý čas na zimáku. To se propojilo i s focením. Ze začátku jsem se snažila fotit zápasy HC Energie jako fanynka ještě na kinofilm. To mi bylo zhruba čtrnáct, patnáct let. Před osmnáctými narozeninami jsem si pořídila první digitální zrcadlovku. Nebyla úplně ideální, ale když vás něco hodně baví, nehledíte na překážky.
Dlouhou dobu působíte jako hlavní fotografka HC Energie. Tato možnost musela být pro vás jako fanynku splněným snem. Jak spolupráce začala?
Tím, že jsem se stále pohybovala na stadionu, se mi podařilo nasbírat i určité kontakty, například na marketingové oddělení klubu. Někdy po osmnáctých narozeninách vznikl nápad, že bych mohla trochu odlehčit fotografovi, který pro klub snímky zajišťoval. Začala jsem tedy fotit například loga sponzorů na mantinelech a podobné lehčí věci. Při tom jsem pro potěšení fotila i zápasy. Postupně se spolupráce rozrostla, původní hlavní fotograf měl jiné priority, a tak jsem začala fotit zápasy, tréninky a další věci. Jen jsem si musela pořídit lepší výbavu, neboť když jsem s původní přišla mezi profi fotografy, působilo to docela vtipně (smích).
Nenarážela jste na určitý despekt, že jako žena sportu nerozumíte a nezvládnete kvalitní snímky pořídit?
V úplných začátcích jsem možná lehkou nedůvěru cítila, ale když všichni z klubu viděli, že hokejem skutečně žiji, neměla jsem problém zapadnout. Začátky jsou vždy těžké, sbírala jsem zkušenosti. Učila jsem se, jak při zápasech nepřekážet, kde se nemotat a podobně. Nejdříve jsem z každého zápasu měla několik tisíc fotografií, později už jsem odhadla, na co se zaměřit.
Chcete zachytit rychlost? Tomáš Lébr radí, jak fotit sport |
Dostala jste při focení zápasů ránu pukem?
Za ta léta mnohokrát. Určitě to budou desítky zásahů. Puky, které mě trefily, sbírám (úsměv). Musím říct, že sbírku už mám poměrně rozsáhlou (smích). Když o tom mluvíme, vyznívá to možná vtipně, ale rána pukem není žádná legrace. Fotím bez masky a jiných ochranných prvků, rána do obličeje nebo zad člověka hodně zabolí. Zároveň musím hlídat, aby nedostala zásah moje technika. Průměr, co zápas, to nový objektiv, by mě rozhodně netěšil. Raději také s sebou mám záložní fotoaparát, abych měla jistotu, že se nic nepokazí.
Při focení zápasů musíte znát pravidla, odhadovat vývoj hry, abyste důležité momenty dokázala vyfotit. Bylo těžké se to naučit?
Je pravda, že fotit zápasy je úplně něco jiného než pořizování portrétů. Nikoho si nemůžete nasměrovat, požádat, aby přišel znovu a podobně. Tím, že jsem hokeji od sedmi let fandila, jsem s pravidly problém neměla. Postupně jsem se naučila číst jednotlivé hráče, uměla jsem vytipovat, co na ledě chystají. Díky tomu se mi většinou dařilo zachytit klíčové okamžiky včas. Jsem k sobě celkem kritická čili s fotografiemi ze zápasů jsem začala být částečně spokojená přibližně po čtyřech letech. Fotím i jiné sporty, například florbal, volejbal, bojové sporty, americký fotbal. Tam jsem musela pravidla skutečně studovat, abych byla s objektivem ve správný čas na správném místě.
Musíte okamžitě po utkání běžet k počítači a začít fotografie vybírat, upravovat a podobně?
Tyto věci už se řeší přímo při zápase. Hned po první třetině dáváme k dispozici první várku fotografií pro média, na sociální sítě... Po zápase v postprodukci pokračujeme. Naštěstí na vše nejsem sama, mám šikovné kolegy, se kterými si úkoly rozdělujeme. Jsme moc rádi, když se nám už během první třetiny podaří zachytit důležité momenty a atmosféru.
Máte povedené snímky fanoušků. Jsou k vám vstřícní?
Většinou ano. Kolikrát jsou moc potěšeni, že se jejich snímek na sociálních sítích či v médiích objeví. Berou to jako pěknou památku.
Baví vás sledovat kariéru hráčů? Jak se stávají například oporami národního týmu?
To je moc pěkná součást mé práce. Když vidím, jak hráči rostou a sklízí úspěchy, mám z toho velikou radost. Jsem na ně vždy pyšná a hřeje mě u srdce, že mohu sledovat jejich cestu zblízka. Z poslední doby mě hodně potěšily například úspěchy Ondřeje Beránka a Jakuba Fleka. U hráčů je to vždy o obrovské dřině, pokoře, zodpovědnosti. Jsou to neskuteční dříči. Myslím, že jsou skvělou motivací pro mladé sportovce, kteří vidí, že i z Karlových Varů a okolí se dá vypracovat mezi špičku.
Nepřetržitě sleduje prognózy meteorologů. Počasí je moje inspirace, říká fotograf |
Jak tipujete, že se bude HC Energii dařit v aktuální sezoně?
Samozřejmě si přeji, aby byly výsledky co nejlepší. Tým se částečně obměnil, všichni do přípravy dávají maximum. Věřím, že se to v zápasech projeví. Na sezonu jsem se velice těšila. Určitě si užijeme skvělou atmosféru, super sportovní výkony a správné hokejové napětí.
Fotografováním se neživíte. Jak se vám daří vše stíhat?
Stíhat je to poměrně těžké, ale naštěstí mám tolerantního manžela. A také tým šikovných kolegů, s kterými si úkoly dělíme. Jednu dobu jsem se focením živila, ale přistihla jsem se, že už fotím spíše mechanicky, musím brát veškeré zakázky. Ztrácela jsem uměleckou stránku focení. Proto jsem tuto variantu zatím zavrhla a uvidím, jak to bude v budoucnu. Mohu nyní fotit pouze akce, které mě baví. Zdá se mi, že to je na kvalitě fotografií znát. Netvrdím, že se ještě někdy k full time focení nevrátím, ale zatím to neplánuji.
Co vás ještě kromě hokeje a dalších sportů baví fotit?
Ráda fotím například koncerty, někdy svatby, miminka a podobně. Ale nikam se cíleně netlačím. Nejsem typ, co by se snažil za každou cenu prodat.
Kateřina Pelikánová
|
Dá se tedy říct, že díky focení tak trochu žijete svůj sen?
Určitě ano. Občas si zpětně říkám, kolik zajímavých osobností jsem díky focení potkala. Měla jsem možnost fotit velké hokejové legendy, jako například Jaromíra Jágra a další. Je to velké štěstí, poznávám zajímavé lidi. Pro mě, jako fanynku a zároveň fotografku, je to skvělý pocit. Mám například archivované snímky ze všech zápasů HC Energie, je to taková moje kronika vzpomínek.
Dokážete zajít na hokej nebo koncert, bez fotoaparátu a jen si to užít jako divák?
Málokdy. Prostě mi to nedá (úsměv). Spočítala bych na prstech jedné ruky, z kolika koncertů nebo hokejů jsem nedělala snímky. Je to taková moje přirozenost. Věřím, že ještě dlouho budu moci zachycovat krásné momenty. Dodnes zažívám stejnou radost, když se snímky povedou, a třeba někoho potěší.
