Věnuje se převážně pejskům z útulků, ale často ji navštěvují i lidé, kteří si pořídí štěně, a chtějí ho naučit základním povelům. „Každý pes je jiný, je potřeba k němu tak přistupovat. Výchova nefunguje jako přes kopírák,“ říká Michaela Řepová.

Jak se utvářel váš vztah ke psům?
Zvířata jsem zbožňovala od malička. V rodině jsme psy měli v podstatě vždy. Už v mládí jsem se o ně zajímala více do hloubky. O výcvik, psychologii, absolvovala jsem i nejrůznější kurzy. Jedním z nich byl i dvouletý veterinární kurz v Brně o nemocech zvířat. Ten byl pro mě velmi důležitý. Psí školu mě napadlo založit v roce 2017 po častých dotazech přátel a známých, kteří si chodili pro rady. Škola tedy vznikla i na jejich popud. Původně jsem nevěděla, jak dlouho bude fungovat, ale i po sedmi letech je práce stále dost. Souběžně se věnuji také stříhání psů, takže se skutečně nenudím (úsměv).

Při příchodu nás přivítali bernští salašničtí psi. Ti patří vám?
Ano, je to taková má psí parta (úsměv). Před lety mi zemřela fenka. Těžce jsem to nesla a rozhodla se, že štěňátko už si pořizovat nebudu, ale adoptuji pejska z útulku. Nakonec mám tři. Čtvrtý je zde v dlouhodobé péči. Vzala jsem si ho původně na převýchovu po dohodě s majitelkou spolku Berňáci v nouzi. Byl agresivní na majitele, pokousal je, a měl být utracen. Jak vidíte nyní už je to takové zlatíčko. Nakonec zůstane natrvalo, protože tady zná své hranice a díky nim je to šťastný pes, který nemá s ničím problém. Do jiné rodiny ale nemůže, protože tady víme, jak s ním zacházet. Je dobrým příkladem, jak se agresivního tvora podařilo přeměnit na pohodového parťáka (úsměv). Zbylé fenky jsou také ze spolku Berňáci v nouzi.

Aby vás nevenčil vlastní pes a dal se přivolat. Jak na výcvik štěněte

Můžete popsat, jak taková psí škola funguje?
Pomáhám s komplexní výchovou a výcvikem psů. Řeším například základní poslušnost, ale hlavně pracuji na tom, jak je zbavit agresivity, učím je si zvykat na ostatní psy i lidi. Často ke mně docházejí noví majitelé pejsků z útulků. Právě útulkoví psi mají velice často různé problémy. Jsou, jak to nazývám, hodně poškození a zlomení předchozími majiteli. Mají například potíže si na nové majitele zvyknout, nepřiměřeně reagují, jsou agresivní, nebo naopak bez zájmu.

Můžete uvést příklad nepřiměřených reakcí?
U psů z útulku bývá problém, že nový majitel často vůbec netuší, z jakého prostředí pejsek pochází. Nezná jeho historii. Stává se, že majitel chce pejska například učesat, zvíře vidí hřeben a v leknutí kousne. Původní majitelé mohli psa hřebenem či podobným předmětem bít a ten ho má spojený s bolestí a utrpením. Reaguje pak strachem a agresivitou. Zažila jsem případy, kdy se pes bál starších plešatých mužů nebo seniorů s hůlkou a podobně. Viděl v nich obraz majitelů, kteří se k němu chovali hrubě.

Jak se problémy odstraňují?
Dlouho, pomalu, s rozvahou. V případě hřebenu jsem musela získat důvěru psa. Občas před zvířetem hřeben pomalu vyndat, nepřibližovat se. Po čase se ho s ním lehce dotknout a podobně. Docílit, aby si zvíře přestalo hřeben spojovat s násilím a smutnými zážitky. Na začátku terapie se nikdy nedá odhadnout, jak bude náprava trvat dlouho. Někteří majitelé si představují, že jednou přijdou, za hodinu odstraníme všechny problémy, a odejdou. Tak to ale nefunguje. Vše chce čas.

Vybral jsem si být chudý, ale šťastný, říká chovatel obrů s něžnou duší

Majitelé se vašich terapií zúčastňují také?
Vždy to vyžaduji. Nenabízíme psí hotel, ale terapii a výcvik. Já s majiteli a pejskem nebydlím, nejsem u nich doma. Proto je potřeba, aby lidé se psem pracovali společně se mnou. Utvářel se vztah, zvykali si na sebe. Když to řeknu trochu s nadsázkou, také není možné, aby do manželské poradny chodil jen jeden z páru. Symbióza majitele se psem je pro odstranění problémů klíčová. Když se mi lidé ozvou, přijdou mě s pejskem navštívit, vše probereme, a domlouváme se na spolupráci.

Na začátku majitele nabádám, aby nejdříve ověřili, zda nezvyklé chování psa nepramení ze zdravotních problémů. Ptám se, jak dlouho se chová divně, zda tomu nepředcházel nějaký úraz nebo zdravotní komplikace. Psa může něco bolet, a když se člověk toho místa dotkne, zvíře kvůli bolesti reaguje agresivně. Nejprve tedy chci mít jistotu, že se skutečně jedná o problémy chování, ne ty zdravotní. Když se o tom přesvědčíme, začíná samotná práce. Majitelé sem s pejskem docházejí, děláme nejrůznější aktivity, dostávají i rady a návody, na čem mají pracovat doma. Na příští schůzce pak sledujeme pokroky.

Dá se agresivity a problémů zbavit každý pes nebo jsou beznadějné případy?
Většinou se situace dá minimálně zlepšit. V některých případech problémové chování zmizí úplně, jindy se omezí. Je to závislé i na tom, jak dlouho majitelé nechávají zvíře problémové projevy dělat. Lidé často přijdou s tím, že pes zlobí několik let. Pomoc tedy vyhledají poměrně pozdě, a pes si delší dobu ověřuje, že jeho chování je naprosto v pořádku. Majitelé by tedy neměli čekat tak dlouho. Je dobré přijít i preventivně. Většina lidí mě požádá o pomoc, až když nastane nějaký problém. Kolikrát by ale stačilo, aby se psem školu absolvovali hned po jeho pořízení, už od začátku měli dobře nastavený vztah, a pes si rovnou osvojil základní povely a chování.

Stává se vám, že při návštěvě odhalíte, že problémem je majitel a ne pes?
Velice často ano. Zvíře je naším obrazem. Velmi dobře cítí emoce. Když s ním jednáme naštvaně, řveme na něj, pes je rozrušený, začíná se bát. Zrovna tak je špatně, když majitelé mluví se psem jako s dítětem, které může všechno. Pořád musíme chápat, že je to pes. I když je členem rodiny, musí mít hranice. I proto je potřeba, aby se terapií účastnil i majitel. Kolikrát se spíše zaměřujeme na jeho přístup a zjistíme, že například na mě pes reaguje v pohodě. Člověk by měl být při výchově psa klidný, vyrovnaný, bez emocí. Samozřejmě i důrazný, aby pes pochopil, když něco udělal špatně. Ale je důraz a důraz. Hodně lidí také dělá chybu, že psa příliš polidšťují a očekávají, že bude reagovat jako člověk.

Někdy se mluví o tom, že některá plemena k agresivnímu chování inklinují. Máte takovou zkušenost?
Myslím, že dle plemena se to paušalizovat nedá. Vše je o přístupu a výchově. Nikdy k žádnému plemenu nepřistupuji s předsudky. Dost často jsou agresivní menší pejsci, kteří se více bojí, a strach proměňují v agresi. Je důležité psa umět zaměstnat fyzicky i psychicky, věnovat se mu.

Výcvik bojových psů nemá být agresivní, říká v Rozstřelu psí trenér

Jaké další chyby majitelé dělají?
Například u některých lidí vidím často problém v tom, že pejska srovnávají s tím, kterého vlastnili předtím. Chtějí, aby se choval totožně, reagoval na vše jako přes kopírák, chutnala mu stejná strava. Ne vždy to jde, každé zvíře je originál. Nad takovým zvířetem pak často pomyslně zlomí hůl, přestanou se mu věnovat nebo ho dají do útulku. Často je problém právě u psů z útulku. Ti si na změnu prostředí zvykají minimálně tři měsíce, mnohdy i o dost déle, a noví majitelé by po nich hned chtěli zázraky (úsměv).

Zmínila jste psychické zaměstnání psa. V čem spočívá?
Lidé si často myslí, že když psovi například hodinu hází klacek, unaví se a je spokojený. Pejsci ovšem vyžadují unavit také psychicky. Proto je dobré s nimi hrát různé hry, pracovat s hlavolamy pro psy, vyžadovat po nich na procházce reakce na známé povely, aby psovi pracovala i hlava, nejen tělo. Někdy přijde majitel s naprosto neúnavným psem, věnujeme se různým hrám, a už při konci setkání čtyřnohý miláček pospává (úsměv). Docílíme toho, že se nejen tělo, ale i hlava příjemně unaví.

Co byste poradila lidem, kteří zvažují pořízení psa?
Dnes už existuje spousta knih, informací na internetu a podobně. Dle zaplněnosti útulků si ale řada lidí žádné rady a doporučení k srdci nepřipouští. Zásadní je myslet na to, co bude pes potřebovat, zhodnotit časové a finanční možnosti. Dále zjistit, co které plemeno vyžaduje, a dle toho vybírat. Lidé často zapomínají, že pejsek není jen módní doplněk, hračka pro děti, ale živý tvor. Po pořízení pejska bych rozhodně nezanedbávala výchovu. Doporučuji, ať se lidé obrátí na psí školy, kde jim s tím pomohou. Je dobré také promyslet, v jakém jsou lidé věku, a zda se o psa dokážou postarat celý jeho život. Je důležité mít jasno i v tom, jestli když se stane něco neočekávaného, se někdo z rodiny nebo přátel psa ujme, aby nemusel do útulku.