Ze staré budovy, kde bylo dřív obchodní centrum, vybudovaly svět pro všechny, nově i pro děti s hendikepem. Jak vypadá prostor plný barev, zvuků a vůní, je možné zjistit ve čtvrtek, kdy se zde koná den otevřených dveří.
„Nápad přišel od mojí švagrové Jany Baloušové Fričové, která má mentálně retardovanou šestiletou Janičku. Musela skončit v práci a celé dny o ni pečuje. Mnohé maminky, které jsou na tom podobně, se uzavírají před okolím. Jsou odděleny od společnosti, protože s těmito dětmi nemohou kamkoliv, aniž by nečelily pohoršeným pohledům druhých. Právě proto vznikl Snoezelen, kde by mohli rodiče s dětmi, a to nejen s hendikepovanými, trávit svůj čas. A navíc smysluplně,“ popisuje Věra Fričová, která má na starosti chod firmy.
Podle jejích slov dochází v místnosti ke stimulaci, relaxaci, aktivizaci a k rozvoji psychomotorických vlastností. Využít toho mohou jak lidé s těžkým kombinovaným postižením, tak i jedinci zcela zdraví. Karlovarský Snoezelen se aktuálně zaměřuje na děti od roku do 12 let.
Matka vymyslela terapii pro nemocnou dceru. Začaly schovávat les do kapsy |
„My už jsme vyzkoušely leccos. Kvůli této smyslové terapii jsme dojížděly do Ostravy, kde jsem objevila kliniku Snoezelen. Bylo to náročné časově i finančně, ale viděla jsem pokrok,“ uvádí Jana Baloušoývá Fričová, jejíž dcera se pere s těžkou mentální retardací a autismem. A právě lekce pod vedením terapeuta přinášejí malé Janě úlevu. „Postupně se zlepšuje. Už nemá tolik záchvatů vzteku a sebepoškozování, je klidnější, soustředěnější. Věřím, že brzy začne i mluvit,“ doufá Jana Baloušová Fričová.
Součástí nabídky jsou také skupinové lekce Multi-sensory play, probíhající pod vedením terapeutky Terezy Sapouškové. Podle jejích slov má každá hodina své téma, je zaměřená na rozvoj smyslů a motorických dovedností. V jejím průběhu dochází k tvorbě nových synapsí, které vznikají při učení vzájemným propojováním jednotlivých nervových buněk.
Autismus se někdy odhalí až v dospělosti, říká speciální pedagožka |
„Při vstupu do místnosti ucítíte příjemnou vůni aroma olejíčků, uvidíte spoustu světýlek a různé terapeutické nástroje. Například vibrační válec, který hlasitě vrní. Obzvláště autistické děti jsou citlivé na zvuky a to, co nám přijde jako extrém, jim vyloženě vyhovuje. Uklidní se tím,“ popisuje Věra Fričová a dodává, že pro obě ženy je největší odměnou to, když se dětem nechce domů. „Jsme si vědomy, že terapie nejsou levnou záležitostí. Rodičům proto pomáháme i se sháněním prostředků na individuální lekce,“ dodává.
