„Kameny zmizelých jsme v Sokolově začali osazovat v roce 2020. Aktuálně jich tu máme dvanáct. U každého se studenti zastavili, povrch vyčistili a ke každému jménu přidali krátký příběh,“ řekl Vladimír Bružeňák, který stál i u těch úplně prvních kamenů zmizelých, které se v Sokolově objevily.
„Bylo značně těžké určit, na koho budou první stolpersteiny ve městě upomínat. Volba nakonec padla na zástupce rozvětvené židovské rodiny Steinigerů, konkrétně na Theodora Steinigera, jenž zemřel v roce 1942 v Terezíně. Rodina vlastnila dva domy na dnešním Starém náměstí, kde provozovala advokátní kancelář, lékárnu, pivnici, krejčovství či obchod s papírem. Většinu jejích členů však nacisté zavraždili včetně sedmileté Lucie,“ přiblížil historik.
Druhý kámen upomíná na Markétu (Grétu) Herrmannovou, jejíž rodina vlastnila obchod s konfekcí prakticky naproti domu rodiny Steinigerů. Markétu Herrmannovou zavraždili nacisté zřejmě roku 1942 v Osvětimi stejně jako jejího bratra Julia.
Další kameny, které se v Sokolově objevily v listopadu 2023, připomínají památku celé rodiny Ledererů. V domě na náměstí č.p. 37, který patřil rodině Blochů, si otevřeli obchod s hračkami, koženým zbožím a domácími potřebami. Svou živnost v Sokolově provozovali až do roku 1938, pak museli stejně jako naprostá většina sokolovských židů město opustit. Postupně všichni zahynuli v Terezíně a v koncentračních táborech.
Své kameny zde mají i členové rodiny Pollakových, kteří v Sokolově žili od roku 1919. V dnešní Rooseweltově ulici provozovali malý krámek s konfekcí. Narodily se jim tři děti, jedno ovšem zemřelo. Když museli ze Sokolova odejít, přestěhovali se do Prahy, kde se Pollakových dcera Edita v roce 1941 vdala za Samuela Schwimmera. „Jejich rodinné štěstí ovšem netrvalo dlouho,“ řekl při odhalení Kamenů zmizelých Vladimír Bružeňák. Po pěti měsících totiž oba manžele nacisté internovali do tábora v Terezíně. Tady byla Edita do podzimu roku 1944. Pak ji převezli do Osvětimi, odkud pak šla s pochodem smrti až do Svatavy. Zde 16. března 1945, pouhé dva měsíce před koncem války, zemřela. Čtyři kilometry od prahu rodného domu. Pochovaná je na sokolovském židovském hřbitově.
Každý kamen je originál
Lidé si připomněli i působiště posledního sokolovského rabína, Dr. Solomona Feuersteina, který má svůj kámen zmizelých v sokolovské ulici U Divadla.
Dcera vzpomínaných Židů zemřela v cíli pochodu smrti, na dosah rodného domu |
S myšlenkou takzvaných stolpersteine, neboli kamenů zmizelých, či také kamenů, o které je třeba zakopnout, přišel Gunter Demnig, německý umělec, jenž první kámen položil již v roce 1992 v Kolíně nad Rýnem. Kameny v podobě dlažební kostky o rozměrech 10 x 10 centimetrů jsou koncipovány jako vzpomínka na oběti nacismu a kladou se většinou před dům, kde dotyčná osoba žila. Myšlenka se poměrně rychle ujala a od jejího vzniku bylo už ve více než dvacítce evropských zemí položeno desetitisíce kamenů.
Každý kámen je opatřen mosaznou destičkou, do níž je vyryto jméno člověka, který se stal obětí nacistické zvůle, jeho rok narození, datum deportace, a pokud je známé, tak i přesné datum úmrtí. Günter Demnig kameny vyrábí ručně, každý je originál.