Historie obce, která se od svého založení až do roku 1947 jmenovala Gottmannsgrün, sahá až do poloviny 14. století. První písemná zmínka pochází z roku 1356, kdy Trojmezí vlastnili Neubergové, obdobím největšího rozkvětu pak obec prošla v průběhu 16. a 17. století, kdy se v okolí těžila a v mnoha hamrech zpracovávala železná ruda.
V polovině 19. století překročil počet obyvatel Trojmezí tisícovku a ještě za první Československé republiky zde (podle sčítání v roce 1930) žilo ve 163 domech 845 obyvatel, ale po druhé světové válce a „odsunu“ zdejšího obyvatelstva přišlo období hlubokého úpadku. Smrtelnou ránu dostalo Trojmezí v 50. letech, kdy byla po vytvoření „hraničního pásma“ téměř všechna stavení srovnána se zemí a obec prakticky zanikla. V roce 2011 zde stálo pouhých deset obydlených stavení s šestadvaceti trvale hlášenými obyvateli.
Více než šestisetletou historii Trojmezí dnes připomínají jen dva vedle sebe v kovové ohrádce stojící válečné pomníčky. Pravý, o něco vyšší a zdobnější obelisk z roku 1892 připomíná památku Johanna Rittera a Johanna Fuchse, kteří padli v roce 1866 v prusko-rakouské válce. Vlevo stojící pomníček ve tvaru jednoduché, v horní části mírně zašpičatělé stély zakončené válečným křížem, byl slavnostně odhalen 3. července 1927 na památku obětí 1. světové války a nese jména 42 padlých a deseti nezvěstných mužů. Kdysi stával uprostřed obce před budovou školy, dnes se všude kolem pasou krávy.
Jednou ze zcela zaniklých částí bývalého Gottmannsgrünu je, tedy vlastně byl, Kaiserhammer. Nevelká osada stávala v místech, kde se od středověku stýkaly hranice tří království, českého, bavorského a saského. Bylo to zvláštní sídlo, skládalo se z pouhých devíti usedlostí roztažených na dobrých pěti stech metrech na pravém břehu hraničního potoka Rokytnice, kterému Bavoři žijící na opačném břehu říkají Regnitz nebo také Zinnbach, tedy Cínový potok.
Osadou vedlo množství vodních náhonů, které poháněly mlýnská kola několika hamrů, a o „blaho lidu“ se tu staraly hned dva hostince. Největší popularitě mezi místními obyvateli se těšil hostinec U Jakoba (Jakobs Restaurant), který byl široko daleko vyhlášený dobrým jídlem a pivem, jeho zbytky – sklepení, kousek dlážděného chodníku a studánka, která mu dodávala vodu, jsou tady k nalezení dodnes.
Na samotném Trojstátí, v bezprostřední blízkosti hraničního mezníku číslo I/1 z roku 1844, od kterého se dnes do tří stran rozbíhají česko-bavorská, česko-saská a bavorsko-saská hranice, stával dlouhá léta mlýn, nazývaný původně Dolní a později podle jeho majitele Hofmannův. Na rozvoj turistiky na přelomu 19. a 20. století zareagoval podnikavý Willy Hofmann tak, že při mlýně zřídil hostinec s vyhlídkovou terasou. Z ní se pak návštěvníci mohli nad sklenicí piva kochat pohledem na hraničáře tří zemí, kteří se ve svých rozmanitých uniformách potkávali u dubů, vysazených zde 10. května 1881 na památku sňatku rakouského korunního prince Rudolfa s princeznou Stefanií.
V současné době už bohužel patří „Hoffmannsmühle“ i „Gasthaus Drei-Länder-Ecke“ dávno minulosti, oba objekty byly v roce 1946 vypáleny a dnes je připomínají jen zbytky terénních úprav, ruiny opěrných zdí a do skály vytesané sklepy. Pohostinnost místa v posledních letech oživil „Samoobslužný bar Trojstátí“. I přes odlehlost lokality se město Hranice tuto skříňku s občerstvením snaží průběžně doplňovat a podle starosty Daniela Mašlára ji turisté s oblibou využívají.
Jedinou autentickou památkou na zaniklý Kaiserhammer je středověký smírčí kříž, který stojí nedaleko bývalého Jakobova hostince v místech, kde odbočovala dnes už zaniklá cesta přes potok do Bavor. O stáří a původu kříže nemáme žádné relevantní informace, jen pověsti, které si tady lidé od úst k ústům předávali po celá staletí.
V literatuře jej poprvé zmínil ašský historik Karl Heinrich Alberti, když ve svém díle „O významu kamenných křížů, zejména v okrese Asch“ z roku 1897 uvedl, že „kříž byl údajně postavený na památku důstojníka, který zde padl v bitvě. Když byl kříž před lety narovnáván, našly se prý při odkopávání zeminy koňské ostruhy“. Jinou legendu zaznamenal v roce 1932 německý etnograf Paul Apitzsch, podle ní se „na tomto místě odehrál souboj dvou rytířů a pod křížovým kamenem byly nalezeny kosti zabitých.“
Kam se běžně na výlet nechodí. Drsné Trojmezí, skanzen českých Sudet |
Ověřit tuhle historku se před druhou světovou válkou pokusilo několik mužů z Kaiserhammeru, kteří v očekávání, že najdou zbraně nebo jiné poklady, kříž vykopali, ale nic pod ním nenašli. Ze zlomyslnosti, aby zmátli své případné následovníky, prý pod kříž zakopali starou šavli. Původ něco málo víc než metr vysokého a stářím už ke straně notně nachýleného žulového kříže, tak nejspíš už navždy zůstane tajemstvím.