„Umělecké zpodobňování těchto ´největších synů dělnické třídy´ tvořilo neodmyslitelnou součást propagandy minulého režimu a lukrativní ideologické zakázky se pro řadu umělců staly vítaným zdrojem příjmů i kariérním výtahem do přízně mocných. Zdánlivě sterilní masová produkce podobizen komunistických pohlavárů však při bližším zkoumání vykazuje zajímavé kličky a zákruty, které byly často odvislé přímo od kremelského politického barometru,“ informoval kurátor Jan Šindelář.

Výstava, která potrvá do 7. září, zachycuje „život“ prorežimních pomníků od jejich vzniku, přes slavnostní odhalení až po překotné odstraňování z veřejného prostoru po roce 1989 a následné živoření po skladištích a depozitářích v letech následujících.

A zároveň se zamýšlí, zda tato díla mohou ještě něco sdělit. Zda jde o významný doklad doby svého vzniku či je to jen o umělecky bezcenné harampádí. A řeší i otázku, jak s nimi optimálně naložit, aby zůstaly mementem totalitních časů.

To jsme měli doma, budou si moci říct lidé v chebském retromuzeu

„Návštěvníci najdou na výstavě například kamennou bustu Lenina, která kdysi obývala prostor u františkolázeňské kolonády. Protože váží asi 450 kilogramů, bylo potřeba šest silných chlapů, abychom ji do prostor muzea dostali. Dnes už už jí chybí kus brady a nosu. K úhoně přišla zřejmě při svém svržení z podstavce. V podstatě je to zázrak, že přežila,“ ukázal na jeden z exponátů kurátor sbírek Jiří Gordon.

Do muzea zamířil i Fučík, do té doby deponovaný v zadním traktu chebského archivu společně s Leninem, který stával v prostoru před chebským nádražím. Ten ale kvůli své váze zůstal na místě. Většinu exponátů zapůjčil ze svých sbírek historik Jan Šindelář, který se badatelsky zaměřuje na pomníky socialistických prominentů.

„Nejprve bylo nutné vše do Chebu z Prahy bezpečně přepravit. Kufr rodinného vozu se velmi rychle zaplnil, a tak se dvě Gottwaldovy busty chtě nechtě vezly připoutané v dětských autosedačkách. V duchu jsem si přitom připravoval nějakou věrohodnou historku pro případ silniční kontroly,“ zavzpomínal kurátor Šindelář na dobu příprav a jednu z cest do Chebu.

Chebské Retromuzeum se postupně plní exponáty. Posílají je sami lidé

Katalog vydaný k výstavě přibližuje nejen autory a jejich díla, ale zachycuje například i bombový útok na příbramský pomník Klementa Gottwalda v srpnu 1978, za který byl tehdy Ondřej Stavinoha odsouzen na devět let odnětí svobody. „Současná výstava není úplně obvyklá,“ připustil Jiří Gordon s tím, že se v žádném případě nejedná o oslavu dob minulých.

„Cílem je ukázat, jak pomníky vypadaly a jejich prostřednictvím tehdejší dobu připomenout. Chtěli jsme tu mít proto něco monumentálnějšího, nějaká solitérní a výraznější díla. Je to taková reflexe na skutečnost, že je vytvářeli většinou dobří sochaři, že i s takovými zakázkami se tehdy museli poprat. Myslím si, že už uplynulo dost času, abychom se mohli na ta díla podívat s odstupem,“ dodal.