Po letech ticha po úrazu uslyšel Jiří Hos díky implantátům Vánoce - regiony.impuls.cz

Po letech ticha po úrazu uslyšel Jiří Hos díky implantátům Vánoce

  8:10
Výjimečné svátky prožívá Jiří Hos z Kynšperka nad Ohří. Po osmi letech v naprostém tichu totiž díky voperovaným kochleárním implantátům konečně slyší. O sluch přišel poté, co ho při opravě větrné elektrárny u Aše zasáhl elektrický výboj.

Jiří Hos s manželkou Janou v Krkonoších | foto: archiv Jiřího Hose

Výboj mu navíc sežehl obě ruce až k ramenům a i nohu.

„Slyší, ale jinak než já nebo vy. Stále musíme dojíždět do Prahy, kde se ten implantát pomocí počítače ladí a koriguje. Hlavně vysoké tóny dělají neplechu. Ale konečně si můžeme popovídat, může sledovat televizi bez titulků, a především ví, co se kolem něj děje,“ říká se slzami v očích Jana Hosová, která se o svého muže stará 24 hodin denně.

Za poslední roky vypracovala systém, jak se s manželem domluvit. Vedle pomalé a zřetelné artikulace psala slova po písmenech na svou dlaň, aby je Jiří viděl a mohl přečíst. Ten už teď nepotřebuje. Zmiňuje rovněž to, že ačkoli až dosud její muž při hovoru křičel, protože neslyšel, teď zase pro změnu mluví potichu.

A nemůže se nabažit toho, že slyší. „Poslouchá všechno. Z telefonu si pouští písničky přímo do ucha, poslouchá filmy, rádio… prostě se vrátil zpátky. Ohromně se mu zvedlo sebevědomí, protože už slyší mluvené slovo, a když je mezi lidmi, může si povídat, což je skvělé,“ raduje se Jana Hosová, i když připouští, že vnímání zvuku skrz kochleární implantát má i stinné stránky.

Sedm let po úrazu začal chodit, teď má Jiří Hos šanci zase slyšet

„Zdravý člověk dokáže odfiltrovat rušivé zvuky. Prostě je neslyší, soustředí se na to, co jej zajímá. Jiří ale slyší všechno a stále. Musí se naučit s tím žít. Navíc spoustu věcí vnímá jinak než dřív. Například když letí helikoptéra, ptá se, co to je. Já mu to musím všechno říkat, aby si daný zvuk v hlavě dokázal s tou věcí spojit a příště už věděl,“ vysvětluje.

Sluch však není jediná novinka, která Jiřímu a Janě v letošním roce zpříjemnila život. Konečně se jim podařilo získat lepší nožní protézu. Ta stará totiž měla řadu omezení. „Třeba při sedání nebo vstávání si člověk musel pomáhat rukama. Jenže ty já nemám. Nešlo s ní jezdit na lehokole, které často v létě využívám,“ vypočítává Jiří Hos s tím, že původní pomůcka se také nesměla namočit.

A to býval problém, například když manžele zastihl na procházce déšť. „Teď už se s protézou může i koupat, což je obrovská výhoda i při hygieně. Novou protézu jsme hned jeli vyzkoušet k moři. S rodinou jsme si zaplatili zájezd autobusem. Muselo nás jet víc, aby mi s manželem pomohli, sama bych to nezvládla. A musím říct, byl to úžasný zážitek, Jiří si to obrovsky užil a já také. Vnímám to jako takovou odměnu, za to všechno, čím jsme si dosud prošli,“ podotýká.

Po těžkém úrazu přišel o ruce a nohu, pomoci mu mohou moderní protézy

„Bylo to skvělé,“ přitakává Jiří, kterého teď čeká ještě jeden úkol. Získat protézu ruky. S ní by se konečně mohl třeba sám najíst, vyčistit si zuby nebo se jen tak obyčejně poškrábat na místě, které ho svědí. Právě kvůli protéze mu před časem v Německu voperovali do zbytku pažní kosti šroub, na který se bude umělá ruka nasazovat.

„Jenže v Česku na šroub neumí implantát připojit. Musíme znovu do Německa, kde už jsou na nás připravení a čekají. Ale my se stále handrkujeme s pojišťovnou, jestli nám pomůcku zaplatí nebo alespoň přispěje, protože ta protéza stojí čtyři miliony korun. Na to nemáme. Navíc stále musíme něco dokládat, doplňovat, shánět. Přiznám se, že při péči o manžela mne to už zmáhá. Mám dojem, že je to spíš házení klacků pod nohy. Zmíním třeba mailovou komunikaci. Manželův dotaz putuje týdny, než se na pojišťovně dostane k někomu, kdo mu dokáže odpovědět. A přitom se jedná o pomůcku, která by mu mohla znatelně zlepšit život,“ krčí rameny Jana Hosová.

Jiřímu se život obrátil naruby 30. srpna 2016. S partou svých kolegů měl zkontrolovat transformátor větrné elektrárny u Aše. Při práci však skupinu zasáhl elektrický výboj. Dva muži odnesli událost popáleninami, další z party elektrikářů byl na místě mrtvý.

Jiřího Hose s hlubokými popáleninami na čtyřiceti procentech těla transportoval vrtulník do pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Tam prodělal řadu operací, nebyl ušetřen celkových sepsí organismu, selhávaly mu ledviny. Spálené části těla postupně odumíraly. Aby zabránili infekci, museli lékaři odřezávat další a další části těla. Jiří však zabojoval. Nevzdal se, dokázal se vzepřít osudu. Za pomoci své ženy Jany, která opustila zaměstnání, aby o svého muže mohla pečovat, a celé rodiny si plní své sny. Teď věří, že snad příští rok se splní i ten o nové ruce.

17. října 2023

Jiří Hos po těžkém úrazu opět chodí | (1:40) | video: iDNES.tv
Autor: