Jde o první archeologický výzkum ryze ženského koncentračního tábora v okupované Evropě. „Tady na tom místě se vařila polévka ze shnilých tuřínů a bramborových slupek. A takhle vypadala betonová podlaha zdejší kuchyně,“ ukazuje odhalený pruh podlahy vedoucí výzkumu Pavel Vařeka ze Západočeské univerzity.
O kus dál je odhalený další vzorek táborové podlahy, kterému vévodí cihlový základ pro komín. „A tady někde mohla stát zeď s výdejním okénkem, kam si vězeňkyně chodily s ešusy pro svůj příděl jídla,“ konstatuje Pavel Vařeka. Podle jeho slov je cílem výzkumu získat materiální doklady podmínek života v táboře a artefakty, které mohou poskytnout hmatatelné svědectví o ženách, které zde byly nuceny přežívat.
Přesnou polohu tábora i jednotlivých objektů se výzkumníkům podařilo určit díky fotografiím, které na konci 2. světové války pořídily průzkumné letouny U.S. Air Force. Ty poté promítli do současného terénu. Podařilo se tak zjistit, že v rozích tábora stály čtyři strážní věže a že tábor sestával ze tří velkých dřevěných domů pro vězeňkyně.
Byla tu také táborová ošetřovna, sklad paliva, vodní nádrž a kuchyně, na kterou se výzkum zaměřuje. Ve střední části tábora nechyběl takzvaný Appelplatz a nacházel se tu také podzemní protiletadlový kryt, který dozorci využívali i k trestání vězeňkyň.
Historik vypátral v Izraeli Češku, která u Sokolova utekla z pochodu smrti |
Na výzkumu se přímo v terénu podílejí vedle zástupců Západočeské univerzity také studenti University of Cambridge pod vedením profesorky Gilly Carr. Do Svatavy přicestovala sbírat zkušenosti i její studentka Daniela Larsen z USA, která je dopisovatelkou magazínu National Geographic.
Historie ženského koncentračního tábora Svatava
|
„Je to v podstatě mezinárodní projekt, který zaštítila Západočeská univerzita. Je zajímavé, že většinově se na tomto průzkumu ženského tábora podílejí právě ženy. A je pravda, že máme k ženám vězněným v táboře blíž a dokážeme si představit, jak těžké to tu pro ně muselo být,“ zmiňuje Eva Míchalová ze Západočeské univerzity.
„Nemějme pocit, že se to nemůže opakovat“
Svatavský koncentrační tábor byl brzy po válce z hygienických důvodů celý spálen. Dřevěné baráky lehly popelem. „Právě archeologický průzkum je proto jednou z mála příležitostí, jak se o táboře a vězněných ženách dozvědět něco nového,“ vítá zájem archeologů starostka Svatavy Eva Třísková. „Společně s historiky a Pamětí národa se snažíme, aby zde vzniklo důstojné pietní místo připomínající osudy žen i válečné zločiny, na které by se nemělo zapomínat. Zvlášť v dnešní době, kdy jsme možná měli pocit, že se nic takového už nemůže opakovat,“ dodává.
Nemoci, řídká polévka, vši. Stoletá žena vzpomíná na lágr ve Svatavě |
Výzkum je součástí česko-polského projektu Biologická antropologie a krajinná archeologie nacistických represí: středo-východoevropská perspektiva. Projekt cílí na na studium opomíjených hmotných dokladů nacistických represí, zejména pozůstatků méně známých pobočných koncentračních táborů a to na příkladu západních Čech, kde stála pobočka tábora Flossenbürg, a Slezska, s pobočkou koncentračního tábora Gross Rosen.